Přesto se Pavel Hennrich, bijec olomouckého Smash Gymu, nemusel ve sportovní hale o víkendu vůbec představit.

Z jeho váhové kategorie se totiž odhlásili všichni závodníci.

Mohl vyhrát bez boje. Jenže to není nic pro Hennricha. Nakonec musel svést těžký zápas s brněnským Ivem Zedníčkem z vyšší váhové kategorie a mistrem světa z roku 2008.

„Ivovi za to mockrát děkuju. Snad si někdy spraví chuť ve své váhovce,“ řekl po zápase, který ovládl poměrem 3:0 na body.

Ve vaší kategorii došlo k menšímu problému, můžete popsat, co se stalo a jak jste se připravoval na finále?
Měl jsem trošičku složitější situaci, protože se mi na poslední chvíli odhlásili všichni soupeři. Do samotného dne, kdy se konal galavečer, jsme nevěděli, jestli vůbec nastoupím. Nakonec se podařilo přemluvit Iva Zedníčka z Brna, který byl ochoten obětovat svůj úspěch ve vyšší kategorii, na kterou se připravoval, a šel do zápasu se mnou. Tím pádem odpadly i veškeré eliminační zápasy a byl jsem rovnou na galavečeru. Nakonec se zadařilo.

Znamenalo to, že vaše mírná výšková převaha byla vyrovnána Zedníčkovou vyšší váhou?
Já se samozřejmě snažím výškové převahy využívat, ale pokud má soupeř trošičku větší váhu, tak se to eliminuje. Nicméně Ivo zase není o tolik těžší než já, takže spíš hrála prim výška než váha. Nějaké kilo navíc nehraje roli, i na tréninku boxuju s těžšími borci.

V prvním kole jste byl počítán. Přišlo to celkem nečekaně. Co vám v té chvíli kromě boxerky prolétlo hlavou?
Blesk (smích). Bylo to jako blesk z čistého nebe. Já se cítil dobře, zkoušel jsem nějaké frajeřinky, abych soupeře znervózněl, a pak to přišlo, vůbec netuším jak. Musím se podívat na nějaký opakovaný záznam, odkud ta rána přišla. Najednou pink, a ležel jsem na zemi. Jediné, na co jsem myslel, bylo, abych to udržel do konce kola a pak se zápas pokusil otočit.

Zedníček hodně gestikuloval, že vaše údery byly o ničem. Jak jste to vnímal, je to záběr na psychiku?
Vůbec. Možná u některých sportovců ano, ale u mě ne. My se takhle s klukama hecujeme i na tréninku. Ale v té naší váhovce občas ty rány rozhodují, ale pořád jsou hlavní body. Ty jsem já dělal. Že to nebyla rána, to nebylo důležité. Podstatné bylo, že to byl bod.

Kromě toho, že jste si ověřil, že můžete bez problémů jíst a přestoupit do vyšší váhové kategorie, co vás nyní čeká?
Čeká mě mistrovství Evropy v Ázerbájdžánu, kam odlétám zhruba za měsíc. To je můj hlavní cíl pro letošek. Tam bych se chtěl ukázat a přivézt nějakou placku. A co se týče jídla, tak já jím, co se dá, ale váha nahoru nejde. Takže to spíš vypadá, že budu pokračovat ve své pětasedmdesátce.