V rozhovoru vzpomínal na začátky, kdy ho cyklistika nebavila a po prvním závodě dokonce chtěl končit. Jeho další metou je olympiáda v Pekingu, která se bude konat příští rok. Bohužel disciplína omnium se v roce 2008 na OH ještě nepojede, a tak se na ni bude muset bělkovický rodák probojovat v bodovačce dvojic s Petrem Lazarem.

Cyklistické začátky

Ve vaší rodině vám kolo asi bylo předurčeno, všichni bratři jezdili, závodil i váš táta?

Táta ne, on se věnoval spíš fotbalu a motokrosu. Z bratrů to s cyklistikou začal asi nejstarší Jirka, pak hlavně Martin, který byl hodně dobrý. Měl výborné výsledky na silnici i na horských kolech. Dotáhl to až na olympiádu v Soulu, kde byl v roce 1988 náhradníkem v soutěži družstev.

To vám bylo pět, pamatujete si to?

Vůbec ne, až jsem byl starší, tak jsem samozřejmě věděl, že závodí a daří se mu dobře. Škoda, že teď se s ním už tak moc nevídám. Ale na oslavu titulu snad dorazí.

Jak jste tedy s cyklistikou začínal vy? Jezdil jste hned od malička?

Právě že vůbec ne. Já jsem hrál za Bělkovice fotbal až do mladšího dorostu. Kolo jsem poprvé zkusil někdy ve 12 letech a hned jsem si při prvních závodech na Sigmě pěkně namlátil, když se mi uvolnilo přední kolo. To byla další věc, která mě od kol trochu odtáhla.

O bratrovi Josefovi


Rozhodující roli pak sehrál váš bratr Josef, který prý má velkou zásluhu na tom, že jste se cyklistice nakonec začal naplno věnovat?

Pepa je sice o tři roky starší, ale prakticky jsme byli jako dvojčata. On mě k cyklistice znova přitáhl. Potom se tam vytvořila dobrá parta, začalo mi to jít. Ale hlavní dík patří Pepovi. Taky jsem za ním jel jako za prvním, abych mu medaile a duhový trikot ukázal. On mi na dálku držel palce.

On také jezdil, už nezávodí?

Má dokonce titul mistra Evropy z družstev, ale pak se rozhodl skončit a věnuje se hlavně obchodu s koly. Díky jemu jsem měl kariéru dobře rozjetou, ale kvalitu jsem stejně musel prokázat.

O přesedlávání

 

V roce 2003 přišel titul na MS juniorů v Itálii na 1 km s pevným startem a stříbra z ME do 23 let, to už motivace a chuť asi nechybí…

Začalo se mi dařit a motivace do trénování je hned větší. Člověk chce dosáhnout dalších úspěchů.

Pak ale nastal ve vaší kariéře zlom, kdy jste přesedlal na horská kola. Pro mnoho lidí prý krok zpět. Jak to hodnotíte zpětně vy?

Šel jsem závodit do týmu České spořitelny a spousta lidí mě od toho kroku opravdu zrazovala. Ale dnes to nevidím jako chybu. Naučili mě spoustu věcí, otrkal jsem se, takže to nehodnotím negativně.

Zpět na dráhu

 

Potom jste se vrátil na dráhu a silnici a v roce 2004 jste se dokonce dostal na olympiádu v Aténách. Tam to bylo nějak narychlo, že?

Měl jsem divokou kartu, byl jsem náhradníkem a o startu jsem se dozvěděl týden před závodem. Byl jsem tehdy na chatě, takže byl docela fofr to vše stihnout. Z toho pohledu beru 10. místo jako slušný výsledek.

Vloni jste byl sedmý na MS v Bordeaux a pak přišla další medaile na ME v Kodani v bodovačce dvojic s Petrem Lazarem. A váš dvojitý přestup. Jednak k nové disciplíně a i klubový, kdy jste přešel z Brna do Prahy. Jak hodnotíte přestup do Dukly Praha?

I výsledky hovoří ve prospěch tohoto kroku. V Dukle Brno skončili sprinteři Buráň s Drcmánkem. Už jsem se tam nemohl zlepšit. Naproti tomu v Praze jezdí zkušený Kadlec a další závodníci, které jsem v tréninku musel dorovnat. Navíc jezdím s Petrem Lazarem dvojice, takže se můžeme připravovat společně.

Omnium a šampionát

 

Pojďme k titulu mistra světa v omniu. Tato disciplína se jela poprvé, jaké měla ohlasy u odborníků, závodníků samotných a u diváků?

Závod byl vymyšlený právě k zatraktivnění dráhové cyklistiky. Pro lidi to je hodně zajímavý závod, protože pořadí se po každém závodě mění a jak se ukázalo, byl dramatický až do konce, kdy jsem o zlato jel přímo proti druhému Argentinci Perézovi. Po závodě jsem zaslechl hlasy, že v omniu nebyla dobrá konkurence a že jsem měl štěstí. Odpověď na to byl výsledek v bodovačce dvojic, kdy jsme podali s Petrem Lazarem výborný výkon, takže snad jsem i tím potvrdil svoji výkonnost a vzkázal pochybovačům, že můj titul nebyl dílem náhody.

Příští rok jsou OH v Pekingu, pojede se omnium?

Bohužel ne, takže se budeme s Peťou Lazarem soustředit na madison. Ale příští rok bude opět mistrovství světa, tam se omnium pojede a doufám, že bude na další olympiádě. Každopádně do Pekingu bude hrozně těžké se dostat, nominační kritéria jsou krutá. Bude hodně složité udržet si formu po celý rok. Světové poháry se pojedou v Austrálii, v Číně, poté mistrovství světa a hned olympiáda.

Jak je to s popularitou dráhové cyklistiky ve světě? U nás je to asi bída…

V zahraničí je to o něčem úplně jiném. Na dráhařských šestidenních v Berlíně bylo letos v hale 15 tisíc diváků, někteří seděli i na schodech. I závody světového pohárů jsou hojně navštěvované. U nás jdou lidi raději do supermarketu než na nějaký sport či kulturu

Před nedělním závodem dvojic jste mi říkal, že medaile bude úspěch a titul z kategorie snů, ale samotný závod ukázal, že zlatá medaile nakonec nebyla daleko. Nebyli jste nakonec s Lazarem ze třetího místa zklamaní?

Zklamaní ne, ale je pravda, že podle vývoje závodu jsme mohli i vyhrát. V polovině závodu jsme měli na celý peloton najeté kolo a chybělo málo, abychom získali dalších pět bodů, kdyby to vyšlo, už jsme minimálně druzí byli. Ale na "kdyby" se ve sportu nehraje. Přesto je třetí místo potvrzení našeho úspěchu na ME z Kodaně, takže nakonec bych řekl, že spokojenost převažuje.

O budoucnosti

 

Váš zlatý a bronzový úspěch, čtvrtá místa Bláhy a Kozlíkové a páté místo Kadlece ukazují, že dráhová cyklistika jde nahoru. V médiích se objevila zpráva o uvažované výstavbě nového velodromu, co na to říkáte?

Určitě ho potřebujeme. Velodrom v Motole má jen 150 metrů amy potřebujeme 250 metrů. V Brně se zase nedá trénovat v zimě. Jezdíme trénovat do Vídně, což je náročné jak časově, tak finančně.

Jaké závody na vás čekají v nejbližší době? Budete jezdit na silnici a na horském kole?

Na silnici začínáme teď o víkendu v Soběslavi. Pak nás čeká etapový závod Okolo Bretaně. Na dráze závody v Praze a Prostějově. Na horském kole pojedu určitě Buřinku u nás v Bělkovicích, kterou pořádají bráchové.

A co dovolená, zbude vám na ni nějaký čas?

Na tu taky dojde. Přítelkyni Katce ji slibuji už dlouho. Sám jsem pořád někde na závodech, takže se těšíme, že si vyrazíme někam spolu. (Rozhovoru přítomná Kateřina s mírným úsměvem souhlasně přikyvuje).