„Strávili jsme dva měsíce na soustředění. Stálo to hodně sil, hodně peněz a spoustu času. Není to ideální,“ uvědomuje si několik hodin po svém příletu do České republiky viditelně zklamaný Kaňkovský.

V pátek se objevil na tiskové konferenci před závody na dráze v Prostějově. Na Memoriálu Otmara Malečka v dráhové cyklistice bude příští týden obhajovat prvenství.

Už jste se alespoň aklimatizoval na středoevropský čas?
To nebyl problém. Nejhorší je se aklimatizovat na závody, protože je člověk zvyklý na jiný čas. Při návratu do Česka to je jedno. Úplně v pohodě.

Třinácté místo vaše ambice nemohlo ukojit. Jak hodnotíte olympijský závod s odstupem několika dnů?
S odstupem času je to pro mě ještě horší, protože jsme se na to připravovali! Byli jsme dva měsíce na soustředění. Stálo to hodně sil, hodně peněz a spoustu času. Není to ideální. Ale jsou to drahé zkušenosti. Uvidíme, co z toho do budoucna vytěžíme.

Co vám v bodovačce nevyšlo?
Nedá se říct: nevyšlo. Olympiáda je největší podnik. Všechno je vyhrocené do každého detailu. Stačí málo a na umístění se to podepíše úplně nejvíc. Nám chyběl kousek, abychom dolétli do toho balíku a závod se vyvíjel zcela jinak! Nám nestřídali Kanaďané, potom Rus Ignaťjev vystřelil a nechal tam Kadliniho (Milana Kadlece, pozn. red.). Chytil dvacet metrů a my jsme měli pak trošičku krizi. Už to nebylo optimální. Jeli jsme za svý, Kanaďané nás přibrzdili a balík se rozjel neskutečným tempem. Začali nás dojíždět. Navíc jsme byli dvacet kol v úniku, takže se všechno nastřádalo. Nebylo to dobré. Potom jsme už jenom trpěli, protože nás to stálo hrozně sil. Je to všechno strašně moc na hraně.

Český cyklistický svaz k vám do bodovacího závodu dvojic nominoval Milana Kadlece. Nezamrzelo vás, že se nedostalo na tradičního parťáka Petra Lazara?
Tak mrzí… Byla nějaká domluva. Vsadilo se na mistrovství světa, tam nám to nevyšlo, protože jsme byli nemocní. Ale prostě je to rozhodnutí. To není na závodnících, ale na vedení. To musíme respektovat.

Přišla vám od Petra utěšující zpráva po závodě?
No, tak samozřejmě, že jsme si psali. Věděl, jak na tom jsme a jak to probíhá. Byl v obraze.

Předpokládám, že další závody už pojedete klasicky s Petrem Lazarem.
Určitě. Nominace dopadla tak, jak dopadla. S Petrem jsme sjetí a neplánuji, že bych jezdil s Kadlinim, protože je bodovačkář. Dvojice budu jezdit s Petrem, jelikož si sedíme závodně i jinak si vyhovujeme. Bude to tak jako při starém.

Co říkáte na skvělé výsledky britských dráhařů?
Ty jsem prakticky očekával! V Británii do toho jdou neskutečným tempem, podporuje je celá země. Je to tam úplně jiné než kdekoliv jinde. Mají k dispozici od mechaniků až po lékaře všechno. Jde vidět, že jsou peníze. A také se jim to zúročilo.

Tři zlaté Chrise Hoye patří k vrcholům her. Jaký je člověk a závodník?
Až tak ho neznám, samozřejmě, že jsem ho viděl. Byli jsme spolu na kávě. Je to suprový člověk. Není vůbec nemistrovaný, je v pohodě. Myslím si, že má tři zlaté právem.

Kolik kilometrů je v dráze Česká republika za Británií?
Ta je úplně někde jinde. To je kopnuté do vesmíru. Mají aerodynamické tunely, kola, posedy, sílu, všechno. Hned po tréninku si to vyvolávají do počítačů. Jsou top. Kolik kilometrů jsme pozadu, se ani nedá říct. Velký handicap je v tom, že tady nemáme dráhu 250 dřevo.

Ani nebude?
Teď jsem se bavil s lidmi ze svazu, kteří byli s námi na olympiádě, a říkali, že by něco mohlo být do dvou roků v Brně. Ale nevím… Moc tomu nevěřím. Je to špatný.

Do Pekingu jste se moc netěšil kvůli špatnému klimatu. Jaké bylo ovzduší v hale?
Právě to mě strašně překvapilo. Když jsme tam byli v zimě, byla přetopená hala, strašné vedro, sucho v puse. Nedalo se dýchat. Teď nemohu říct na olympiádu ani půl slova. Všechno bylo vychytané úplně s přehledem.

Život v olympijské vesničce vám vyhovoval?
Mně se tam líbilo. Někdo říkal, že Atény byly lepší, ale co se tam odehrávalo, bylo super! Všechno bylo uspořádané, organizované úplně na jedničku. Líbilo se mi tam moc.

I strava?
Vůbec mě nelákala místní exotika. (usmívá se) Zůstal jsem u těstovin a kuřecího masa. Prostě klasicky, co mi chutná. Že bych se nějak hlídal, určitě ne. Samozřejmě suši a takové věci jsem jedl. Ale nic jiného mě neláká.

Jaký jste měl program?
Trénovali jsme, byli jsme se projet, šli jsme na jídlo. Spíš jsme odpočívali na závody.

Co vás na vesnici nejvíc zaujalo?
Bylo tam spousta sportovců z celého světa. Když se potkáváte na jídle, ve vesnici a tak, je to příjemné.

Navázal jste kontakty?
To ani ne. Samozřejmě s českou vesničkou jsme byli v kontaktech všichni. S atlety, s kanoisty, se střelci jsme se bavili.

S kým nejvíc?
Určitě s kanoistkami, protože je znám. A pak samozřejmě s cyklisty Kreuzigrem a Benčíkem. Byla tam spousta lidí.

Měl jste čas sledovat i ostatní dráhové disciplíny?
Byl jsem u všeho. Díval jsem se, konzultovali jsme, jak kdo na tom je. Musel jsem se dívat, jak na tom jsou, abychom věděli, jak pojedeme. Spousta lidí na tom nebyla nejlíp. Švýcaři Franco Marvulli a Bruno Risi jsem myslel, že na tom budou daleko líp, a přitom dojeli hned před námi. Hodně závodníků mě zklamalo. Je to olympiáda, je to nevyzpytatelné.

Byl jste se podívat i na jiných sportech?
Nic jsme nestihli, protože jsme tam přiletěli necelý týden před startem. Bylo to tak načasované, že se budeme soustředit jen na závod. Neudělali jsme si z toho výlet. Vše bylo naplánované. Hned po závodě jsme odletěli domů. Sice jsme něco nafotili, podívali se, ale že bychom stihli nějaké sporty, to ne.

Rychlobruslařka Martina Sáblíková přemýšlí, že bude závodit na dráze. Vás naopak zimní sporty nelákají?
Ne, ani náhodou. Tady jsem se našel. Mám nějaké výsledky a už jsem se zabudoval.

Myslíte si, že Martina může mít na to, aby na dráze uspěla?
Ona má díky bruslení strašně velký silový fond. Už jsem viděl spoustu rychlobruslařů na dráze. Holandský mistr světa, olympijský vítěz Bos. Má to zažité. Je škoda, že nezačala o něco dřív, protože se neumí pohybovat v balíku. Základní cyklistická pravidla jí musí někdo říct. Ale myslím, že dráha jí určitě půjde. Mohla by se tomu věnovat daleko víc.

Užijete si teď dovolenou?
Vůbec nebude. Za měsíc a něco máme Evropu. Olympiáda nevyšla, doufám, že tam zajedeme. Mistrovství světa je daleko, potřebuji se někde ukázat. (usměje se) Na prvním větším podniku se budu chtít ukázat!

Na programu máte také svatbu. Co vám říkala nastávající po olympijském výkonu?
Samozřejmě věděla, že mě to mrzí, protože jsme čekali daleko lepší výsledek, tak mě utěšovala. Ale v pohodě…

Jak proběhlo přijetí u rodiny v Olomouci?
Brácha se na mě samozřejmě těšil hodně. (usměje se) Přítelkyně, to je snad jasné. Všichni si mysleli, že jsem zklamaný, ale je to sport…

A jste hodně zklamaný?
Hodně zklamaný… Je to olympiáda, může se stát cokoliv. Všichni jsou v top formě. Spíš mě to mrzí, že jsme byli dlouho na soustředění a to se mohlo nějak líp zužitkovat.

Z jaké olympiády máte lepší dojem, Atény, nebo Peking?
Asi Peking. Do Atén jsem přijel hodně narychlo, ani jsem se pořádně neaklimatizoval.