Mistrovství České republiky v kategorii dorostu je vrcholný turnaj sezony, který v případě úspěchu umožňuje hlavně výjezdy do zahraničí. Zástupci olomouckého tréninkové centra na tomto šampionátu předvedli, že poctivě odvedené tréninky nebyly zbytečné. To také dokazují čtyři medaile, které sportovci trénující v Olomouci přiváží do svých domovských klubů.

Nejlepší výkon předvedla Renata Zachová (Judo klub Olomouc), která získala již jedenáctý titul mistryně. Úspěšnost této judistky i na mezinárodním poli jí zaručuje u českých soupeřek jistý respekt i v případě přestoupení do vyšší váhové kategorie (- 63 kg). Ve všech soubojích bylo na první pohled vidět, že rytmus zápasu udává Zachová.

Boje s Natálií Kyliánovou z Jihlavy i Petrou Vážkou z České Třebové ukončila až s ledovým klidem. Ve třetím zápase se trápila s Lucií Musilovou z Českých Budějovic, která byla celkem dvakrát trestaná za pasivitu. Zachová získala jeden bod wazari, což ji posunulo do finále, kde se utkala s Lucií Havelkou z Příbrami. Tento finálový zápas trval pouhých 10 sekund. Zachová obdržela bod wazari za chvat Seoinage a následně zablokovala soupeřku na zádech, za což jí rozhodčí udělili vítězný ippon.

Vicemistry České republiky se stali Veronika Horáková (SKP Judo Zlín) a Šimon Filipec (Judo Beskydy). Veronika Horáková soutěží ve váze do 44 kg, ve které získala letos na podzim titul Přebornice České republiky v kategorii do 15 let. Se staršími soupeřkami si však poradila zcela hravě.

Hned v prvním zápase ale prohrála s Terezou Bodnárovou z Příbrami. Ta použila na Horákovou techniku páčení lokte, kvůli čemuž musela Horáková zápas vzdát. Další zápasy však dominovala především svou agresí. Závodnici Janu Šimůnkovou z Pardubic hodila dokonce čtyřikrát za zápas (3 wazari + 1 ippon).

Ve třetím duelu proti ní nastoupila Adéla Fišerová z Teplic. Horáková využila její taktické chyby a zablokovala ji na zemi, čímž ukončila zápas. Na zemi skončil i poslední zápas s Barborou Škaloudovou z Jablonce nad Nisou. Nad tou zvítězila Horáková po minutě nasazením techniky páčení lokte.

Na druhém místě se umístil i Šimon Filipec (Judo Beskydy) v kategorii do 55 kg. Filipec musel v předkole s Davidem Vopatem z Chomutova dokonce změnit styl boje, aby se mu ve 3. minutě povedlo hodit na chvat harai goshi a následně svého soupeře upáčit.

Tato lehká váha je typická svou rychlostí a mrštností závodníků. Filipec ve všech zápasech dominoval v únicích z chvatů a využívání chyb svých soupeřů. Jakub Bohdálek z Jihlavy i Michal Doležel z Ústí nad Labem byli sice aktivnější než Filipec, ale o to méně důslednější v technikách. Nepovedené chvaty Filipec trestal pokusy o techniky škrcení se záměrem soupeře oslabit. V prvním případě využil správného pohybu, nastoupil do chvatu o goshi a následně soupeře zablokoval na zemi.

V druhém případě pokračoval zápas až do prodloužení, kde byl soupeř diskvalifikován za falešné útoky. To posunulo Filipce do finále, které trvalo pouhých 25 sekund. Vítězství však připadlo soupeři – chomutovskému borci Danielu Mertlovi.

Poslední získaná medaile byla bronzová. Vybojoval ji Petr Zach (Judo SK Kaplice). Zach se na tomto turnaji pral velmi opatrně a s rozvahou. Téměř všechny zápasy se musely kvůli nerozhodnému skóre prodlužovat, což je pro závodníky na obou stranách dost vyčerpávající. Zach se také hodně tlačil do boje na zemi, čímž vyhrál hned první zápas s Alexandrem Sojkou z Brna.

Ve druhém duelu na Zacha čekal Adam Vosáhlo z Karviné. Oba závodníci se dobře znají, protože spolu trénují v Olomouci. Zápas byl tedy hodně taktický a musel se prodlužovat. Po dvou minutách chtěl Vosáhlo udělat protiútok na Zachův chvat. To se mu stalo osudným. Zach totiž změnil směr provedení chvatu, čímž si vysloužil ippon.

V semifinále Zach v prodloužení prohrál s Janem Musilem z Litoměřic, který později celé mistrovství vyhrál. Po prohře musel Zach zmobilizovat všechny síly a dát všechno do posledního zápasu o 3. místo.

S hradeckým Janem Černým se celou minutu pouze ,,oťukávali“, načež Zach provedl velmi efektní techniku ,,naskakovaná páka“.

Soupeř tak musel kvůli velké bolesti zápas vzdát, což našeho borce dostalo na stupně vítězů.

,,Po poslední změně pravidel se stal boj na zemi důležitější než kdy dřív. Všichni medailisté právě v boji na zemi minimálně jednou vyhráli, což je úžasné. Hodně za to vděčíme Genu Yonenagovi, trenérovi z Japonska. Je ale potřeba hledět dopředu. Na medaile sedá prach rychle“, pochvalují si spokojení trenéři. (spo)