Dvakrát se na olympiádu podíval Jakubův dědeček Jaroslav, člen československé výpravy v Montrealu 1976 a Moskvě 1980. Ale také vicemistr světa, český Šermíř století a nyní rádce jednadvacetiletého Jakuba.

„Zvládl to o osm let dřív než já,“ usmál se vitální sedmdesátník. Úspěch vnuka na kvalifikaci v Madridu jej dojal.

„Když mi zavolal, tak jsem mu stihl pogratulovat a dál už jsem nemohl mluvit. Přemohlo mě to a řinulo se to ze mě,“ culil se.

Španělský turnaj měl vlastně jednoduchá pravidla. To Tokia jede jenom celkový vítěz. „To je silné kafe i na mě,“ dodal dědeček Jaroslav.

Mladý Jakub se s tím ale popasoval na výbornou. Prošel ze základní skupiny, v play-off vyřadil všechny soupeře včetně domácího Yulena Pereiry či zkušeného Poláka Radoslawa Zawrotniaka a ve finále zmákl i Švéda Jonathana Svenssona. „Vzhůru do Tokia!“ mohl si říct.

„Kubovi to strašně přeju. V mužích je teprve druhým rokem, v juniorech byl zvyklý kralovat a vyhrávat. Teď se učí zvládat nové situace. Hlavně nás to neskutečně povzbudilo, protože vidíme, že práce někam vede,“ dodal Jaroslav Jurka, jehož syn Tomáš je Jakubovým trenérem a dává další rozměr příběhu o výjimečném šermířském rodu z Hané.

KDYŽ PANDEMIE PŘIJDE VHOD

Kdo ví, jestli by se podobná pohádka udála, kdyby svět do kleští nevzala pandemie koronaviru. Jenže stalo se a podřídit se musela i olympiáda, kterou odložili o celý rok.

„Kdybychom se bavili před rokem, jak si věřím na olympijskou kvalifikaci, tak bych s plnou vážností řekl, že to moc nevypadá,“ přiznává Jakub Jurka.

„Naše plány ohledně olympiády směřovaly spíš k Paříži 2024. Tokio jsme spíš zkoušeli,“ připustil.

Důvodem byly i zdravotní problémy z poslední doby.

„Před dvěma lety jsem měl výhřez ploténky. Kvůli tomu jsem se docela trápil, dobré výsledky střídala zklamání,“ vysvětluje.

Vynucená pauza ale dala Jurkovi příležitost zranění pořádně doléčit a kvalitně se připravit na rok 2021. Která se završila v Madridu.

„Já pevně věřím, že skutečné vrcholy mě ještě v kariéře teprve čekají. Říká se, že šermíř zraje jako víno. A mě je teprve jednadvacet,“ říká Jakub Jurka, který vcelku překvapil, když hned po kvalifikaci prohlásil, že se těší, až se v Tokiu porve o medaili.

Troufalost? Ne, tak docela. „S tátou i s dědou jsme se o tom bavili. Pokud podám takové výkony jako teď ve Španělsku, tak věříme tomu, že se skutečně můžeme bavit i o medailích,“ tvrdí Jurka.

Kromě výkonů Jurku k sebevědomí opravňují i zákonitosti postupového klíče. Na olympiádě může startovat omezený počet šermířů z jedné země. Přidělené kvóty také mají jednotlivé kontinenty.

„V kvalifikaci, která teď proběhla v Madridu, byli soupeři, kteří patří mezi špičku. A pokud by na olympiádě neplatila omezení po jednotlivých státech a kontinentech, tak by tam bezesporu patřili,“ popisuje Jurka.

„Žebříčkově jsem porazil kluky z top 16, kteří se pravidelně umisťují na předních místech na světových pohárech. Celá řada soupeřů, která se na olympiádu dostane, by měla být horší,“ vysvětluje, proč si věří.

KLÍČ K MEDAILI? PSYCHIKA

O tom, co je na cestě za šermířskou medailí nejdůležitější mají Jakub i jeho děda Jaroslav naprosto jasno. „Klíčová je psychická stránka,“ shodují se oba.

„Načasovat můžete fyzickou formu, ale ve světové špičce jsou všichni připravení v podstatě stejně. Rozhoduje hlava, je to souboj myslí. Kdo zvládne i emoční složku, ten pak má navrch. Tohle potvrzují všichni zkušení šermíři,“ říká Jakub Jurka.

Jako mentálního kouče využívá právě dědečka.

„Vzdělání na to nemá, ale zase to zažil. A to jsou naprosto neocenitelné zkušenosti. Díky tomu, že ho mám za sebou, cítím jistotu,“ doplňuje.

„Atmosféra s vámi dokáže udělat divy. Když jsem byl poprvé v Montrealu, tak jsem vyhrál předolympijský turnaj. A najednou se psalo, že Jurka jede pro medaili. To s vámi zamává. V semifinále jsem se pak z toho s prominutím po… Vedl jsem 9:7 a prohrál jsem 11:9. Tohle prostě musíte zvládnout. Kuba je na to ale dobře připravovaný,“ ví Jaroslav Jurka, který bude v červenci sledovat vnuka na dálku.

Do Tokia cestovat neplánuje. Nikoliv však kvůli vzdálenosti či koronaviru.

„Jsou to už pro mě veliké nervy,“ směje se.

„Díky internetu ale všechno můžeme vidět i na dálku. Případně se spojit. Synovi kolikrát volám a říkám mu nějaké své postřehy, ale většinou mi řekne, to přesně jsem mu taky říkal,“ potvrzuje, že rodinná dynastie je zkrátka propojena i myšlenkově.

„Jsem hrdý na to, že v šermířské tradici našeho rodu můžu pokračovat a vidím to vlastně i trochu jako povinnost. Koketoval jsem i s jinými sporty, ale šerm byl vždycky jednička. Myslím, že teď zase přichází do módy, roste spousta talentů, máme výsledky i na mezinárodní scéně. Kdyby se podařila olympijská medaile, věřím, že by přišel ještě větší boom,“ říká Jakub Jurka.

Přičiní se o to osobně?