Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Já a Dixie: z Olomouce na finále v dogfrisbee v USA

Cartersville/Olomouc /REPORTÁŽ, FOTO/ – Tak, a je to tady. Stojím na okraji hřiště, v rukou mám deset frisbee disků. Kolem rozklepaných nohou mi poskakuje černobílá fenka. Hlasatelka volá „… and now put your hands together for Lucka Schönová and Dixi from the Czech Republic!“

13.11.2010
SDÍLEJ:

Světové finále v Dogfrisbee v USA - DixieFoto: DENÍK/LUCIE SCHÖNOVÁ

Mrknu na Dixinku, usměju se na kamarády mávající evropskou vlajkou a vbíháme na plac. Je 16. října a v Cartersville právě začíná naše první vystoupení na světovém finále v dogfrisbee.

Největší zlom v mém dosavadním životě nastal v roce 2005, kdy jsem poprvé hodila létající talíř svému chodskému psovi Darrimu.

Po týdnech strávených na internetu koukáním na videa z USA jsem měla jasno: zamilovala jsem se do sportu zvaného dogfrisbee, s několika dalšími nadšenci jsme založili klub DiscDog.cz a začali tento sport propagovat po celé republice.

Za uplynulých pět let se mnohé změnilo, mimo jiné se naše rodina rozrostla o další dva psy. Kromě dogfrisbee jsem začala hrát i ultimate frisbee a létající talíř přestal být pouze hračkou pro chvíle volna. Frisbee se stalo naším životním stylem.

Poněkud nezvyklá cesta za oceán

Letošní rok pro nás byl v dogfrisbee dosud nejúspěšnějším. Tříletá kříženka Dixi po celý rok podávala výborné výkony a svou formu potvrdila i na nejdůležitějších závodech – stala se mistryní ČR a vyhrála kvalifikační závody na USDDN World Finals 2011. To se konalo 16.–17. října ve městě Cartersville, jež se nachází v americkém státě Georgia.

O účasti ve finále jsem měla velké pochybnosti, největší starost mi dělala hlavně cesta letadlem do Atlanty se psem. Po vytrvalém vyzvídání u lidí, kteří již se psy letěli, jsem byla stále klidnější a věřila, že to Dixi zvládne v pořádku jako tolik psů před ní. Začala jsem si zařizovat další nezbytnosti, a že jich nebylo málo!

Častokrát mě v těch týdnech před mistrovstvím střídavě popadal vztek a bezradnost, třeba když jsem po desátém hovoru s nejrůznějšími veterináři, veterinární správou a jinými stále nevěděla, co vše vlastně pes k letu do USA potřebuje, a ještě den před odletem jsem pádila na kliniku pro poslední potřebný přípravek a potvrzení.

V sobotu 9. října jsem si konečně sbalila kufr a i s Dixinkou ho odvezla do Prahy. Tam na nás již čekaly kamarádky Helena, která se jela koukat a fandit, a Lucka, jež se se svou border kolií Garpem rovněž kvalifikovala a všechny ty útrapy letu se psem prožívala se mnou.

Po všeobecném ujištění, že jsme určitě všechno zapomněly doma a že nás pravděpodobně ani nepustí do letadla, jsme pokračovaly do Frankfurtu. Navzdory několikahodinové časové rezervě jsme se zcela podle očekávání dostaly do průšvihu, když jsme málem nestihly náš let. Po doběhnutí k našemu terminálu deset minut před odletem, kdy všichni cestující již seděli v letadle, si zaměstnanci Lufthansy viditelně oddechli a okamžitě kontaktovali příslušné pracovníky, že ty psy nakonec nemají vykládat zpět, protože majitelky právě ráčily dorazit.

Hurá! Vůbec první české reprezentantky v dogfrisbee se přiřítily na palubu a mohlo se letět!

Aklimatizace? Pro Dixi žádný problém, ale co já?

Psi byli v přepravkách zavřeni 13 hodin. Jejich radost po vypuštění byla nepopsatelná, ale kromě hlasitého záchvatu radosti byli oba v pořádku, takže největší balvan ze všech nám spadl ze srdce. Z letiště už jsme vyrazili pronajatým minivanem směrem do Callhounu, kde byl náš kemp.

Na stejném místě byli ubytovaní také Poláci a Japonci, kromě toho jsme se pravidelně vídali také s našimi kamarády ze Španělska a Německa, takže o zábavu nebyla nouze. Celý týden jsme podnikali výpravy za poznáním okolí Cartersville a zvykali si na slunečné a teplé počasí.

Obavy ohledně aklimatizace psů se zcela rozplynuly hned druhý den, kdy Dixi prohnala amerického zajíce a poté se vyválela v pavích výkalech.

To bylo zcela jasné znamení, že ve větší pohodě už moje fenka ani být nemůže.

Dvakrát jsme také vyrazili na trénink dogfrisbee a zjistili, že jsme raději měli nechat závody v rukou osudu bez předchozí přípravy, neboť americký vítr nebyl k našim diskům vůbec přívětivý a kromě toho psi, obrůstající již zimní srstí, v takovém horku skoro nic nevydrželi. Nezbylo než každý večer obětovat všem frisbee bohům láhev vína, aby nás o víkendu obdařili bezvětřím a chladnějším počasím…

Po pohodovém týdnu přišel pátek. Naše Euro-Japanese skupina si konečně začínala uvědomovat, že druhý den začne akce, jakou většina z nás ještě nezažila, a večer se k nám pomalu připlížila lehká nervozita. Žaludek jsem měla jak na vodě, ale po pravdě řečeno, za stav mého žaludku mohlo spíše stravování za celou dobu pobytu. Nikdy nepochopím, jak mohla polovina amerických obyvatel, jež jsme potkávali, trpět takovou obezitou, ale dospěli jsme k závěru, že restaurace, ve kterých jíme, vedou nějakou tajnou soutěž o to, kdo nám předloží odpornější pokrm.

Vzhůru do boje!

V sobotu bylo na programu USDDN National Finals, v neděli USDDN International Finals. V prvním jmenovaném startovalo 51 týmů, které se během roku 2010 kvalifikovaly na vybraných závodech po celém světě. Druhý den pak znovu závodilo nejlepších 18 týmů ze soboty.

Proč byl zvolen takovýto formát soutěže, netušíme doteď, protože oba dny probíhalo v podstatě to samé, jen v sobotu byla větší konkurence a v neděli už jen 18 týmů. Jediný efekt, který tento systém měl, byl ten, že psi závodící po oba dny byli vystaveni zbytečně vysoké zátěži.

Ale ani nelogický formát soutěže nemohl zkalit naše nadšení. Závody byly navíc přes lifestream vysílány po celém světě a každou chvíli nám chodily SMS zprávy od kamarádů a příbuzných v Evropě, kteří i dlouho do noci, respektive do rána, sledovali, jak se nám všem vede.

Rozdíly mezi freestyly Američanů, Evropanů a Japonců byly opravdu zřetelné na první pohled, úroveň většiny byla však velmi vysoká a bylo neustále na co koukat. K našemu velkému potěšení se všem Evropanům dařilo skvěle, přestože naše prosby o bezvětří a chladno nebyly vyslyšeny.

Nervozitu přebila všeobecná euforie a podpora ostatních Evropanů, se kterými jsme si navzájem hlasitě fandili poskakujíce při tom s vlajkou Evropské unie.

Večer při vyhlášení výsledků jsme všichni měli nervy našponované k prasknutí. Pořadí se četlo od konce a všichni Evropané skončili v Top 18!

Čím výše se hlasatelka dostávala, tím větší infarkt se o mě pokoušel. Konečnému 8. místu jsem ani nemohla uvěřit, do Ameriky jsem jela „okouknout, o co jde“ a zkusit se poměřit se světovou špičkou. Z Evropy dopadl lépe už jen Němec Frank Funke, který loni skončil na 2. místě na mistrovství Evropy a nyní obsadil 7. příčku.

Do nedělního závodu postoupili čtyři Evropané, čtyři Japonci, jeden Kanaďan a zbytek tvořili Američané. V takové výsledky jsme nikdo ani tajně nedoufali.

Dixi se nevzdává

Nedělní počasí bylo ještě horší než to sobotní, teploty se pohybovaly okolo třicítky a časový pořad závodu byl téměř absurdní: všechna tři vystoupení jsme museli odehrát v časovém úseku asi dvou nebo tří hodin, navíc chvíli po poledni. Již po druhém kole Dixinka vyčerpaně lehla pod altán a usnula, až jsem se chtěla sebrat a jít pořadatelům oznámit, že třetí kolo vzdávám.

Ke všeobecnému překvapení se ale moje holka nakonec vzchopila a předvedla svůj druhý nejlepší freestyle za celý víkend. Od umístění na vysokých příčkách nás nakonec dělil pouze jeden nechycený disk ze druhého kola, kvůli kterému jsme se propadly „až“ na 13. místo. Na stupínku nejvyšším nakonec stanul Američan Chuck Middleton se psem Bling Blingem, když největší favorit a sobotní vítěz Shaun Hirai z Japonska neustál psychický tlak a klesl až na 5. místo.

Každopádně jsme si závody ohromně užily a navázaly spoustu nových známostí s lidmi z celého světa. Pro nás, holky z České republiky, to byla neocenitelná zkušenost.

V neděli se neslaví

Když je dohráno, medaile rozdány a park vyklizen, psi dostávají svou zaslouženou večeři a my chceme oslavit všechny úspěchy. Musíme to ale nechat až na pondělí, neboť jak se dozvídáme, ve státě Georgia platí zákon zakazující prodej alkoholu v neděli.

V úterý už pak zbývá jen sbalit kufry a vyrazit s holkami do Atlanty na letiště. O několik kilo lehčí, opálené, kufry naopak o hodně těžší, o spousty zážitků bohatší…

Psi už s mazáckými výrazy spolu s kufry odjeli do letadla a my, rovněž mazácky, sedíme v tom správném terminálu s velkou časovou rezervou a skrz okna koukáme na zapadající slunce. Pokud se zadaří, příští rok rozhodně přiletíme znovu.

A víte co? Tentokrát má deset minut zpoždění naše letadlo.

LUCIE SCHÖNOVÁ

autorka je externí spolupracovnicí Olomouckého deníku

Dogfrisbee

Jedná se o sport, kde polovinu týmu tvoří pes. Existují dva druhy disciplín: freestyle a distanční disciplíny. Ve freestylu má tým k dispozici až 10 disků a během 2 minut při hudbě předvádí secvičenou sestavu. Čtyři rozhodčí hodnotí schopnosti hráče, psa, týmové prvky a úspěšnost chytání disků. Na distanční disciplíny stačí týmu 1 disk a jde v nich o házení na dálku, přesnost nebo rychlost.

13.11.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Tragická nehoda jeřábu u dolní nádrže přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně
AKTUALIZOVÁNO
15

Havarovaný jeřáb na Dlouhých stráních shodili do vody

Policie hledá mladého zloděje, který ukradl poukázku na výhru z herního automatu v Olomouci.
3

VIDEO: Mladík ukradl v Olomouci lístek z výherního automatu. Nepoznáte ho?

Olomouc zaplaví další žlutomodrá vlna i stovky kodaňských Vikingů

Tisíce žlutomodrých fanoušků Zlína, ale i početná výprava dánských Vikingů zaplaví ve čtvrtek okolí Androva stadionu v Olomouci. "Ševci" na olomouckém trávníku odehrají svůj druhý domácí zápas Evropské ligy.

Stromy, které padly kvůli ochraně před povodněmi, slouží jako broukoviště

Motorové pily na břehu Moravy v Olomouci po dvou týdnech zmlkly. Povodí Moravy ukončilo kácení dřevin v místě výstavby II. B etapy protipovodňové ochrany centra krajského města. Větší část kmenů převezli vodohospodáři do Černovírského lesa, kde poslouží hmyzu jako takzvané broukoviště.

Kodaň trénovala v Olomouci, i s českým stoperem Lüftnerem

Andrův stradion se chystá na další duel Evropské ligy. Ve čtvrtek večer se před zaplněnými ochozy proti sobě postaví "domácí" Fastav Zlín a dánská Kodaň. V jejím dresu si už ve středu tréninkově vyzkoušel olomoucký trávník i český stoper Michael Lüftner.

Za pokousání dítěte v zoo doprovod stíhat nebudou

Odloženo. Policie po prošetření nešťastné události, k níž došlo v polovině července v olomoucké zoo, neobvinila příbuzného, který vzal tříletou dívenku na výlet a neuhlídal ji u vlčího výběhu, kde šelma poranila dítěti koleno. Matka holčičky se za muže postavila.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení