Přesto se jednalo o dva diametrálně odlišné zápasy, zatímco v Písku byla Michaela Hrbková jedinou hráčkou Zory, která při překvapivé prohře snesla přísnější měřítka, proti Zlínu táhla tým za jasným vítězstvím.

V sezoně už má stabilní členka české reprezentace na kontě 90 interligových branek, což ji řadí na průběžné 3. místo tabulky střelkyň za suverénně vedoucí píseckou Ivetu Luzumovou (134 branek) a druhou Kláru Černou ze Slavie Praha (93).

Ještě v 52. minutě utkání jste vedly 29:15. Na tu jubilejní 30. branku, kterou jste nakonec dala sama, se pak čekalo až do předposlední minuty zápasu. Byla tam stanovena nějaká taxa, nebo proč to trvalo tak dlouho?
Já nevím (směje se). Ale už jsem seděla na lavičce, a říkám: „Tak holky, třicátej, kdo to dá?“ A už jsme tipovaly. A když jsem šla na hřiště, tak jsem si vůbec neuvědomila, že ho ještě nikdo nedal. Ta třicítka byla nějaká zakletá.

Jinak vám ale Zlín příliš problémů nedělal, že?
V týdnu to bylo docela nervózní, hlavně na pátečním tréninku. Trenér nám líčil, že přijedou s tím, že nemají co ztratit, ale myslím si, že to zase nebylo tak těžké, jak jsme si my samy myslely. Ze začátku, dokud měly síly, tak ještě kousaly. Ale potom jsme je jednoznačně přejely, až na to hluché místo kolem té třicáté branky (znovu se rozesměje).

Projevilo se na vývoji zápasu nějakým způsobem to zranění zlínské pivotmanky Pospíšilové, která vám do té doby dělala problémy?
Těžko říct, jak by se to dál vyvíjelo. Třeba bychom od trenéra dostaly nějaký pokyn, abychom ji důsledněji obsazovaly. Fakt nevím, těžko říct. Ale určitě bychom to uhrály.

Už podruhé v sezoně jste v jednom zápase zaznamenala jedenáct branek. Proti Zlínu to bylo včetně pěti ze značky sedmimetrového hodu, kde jste byla stoprocentní. Jste už hlavní exekutorkou sedmiček ve vašem týmu?
Docela jsem se bála. Už jsem to říkala i trenérovi, aby mě nedával na třetí sedmičku za sebou, protože Dáša Vyhlídalová v bráně Zlína chytala v minulé sezoně a zná nás. Když už pak jdu poněkolikáté po sobě, tak ani nevím, kam to mám pořád střílet. Ale naštěstí se zadařilo, docela jsem si věřila.

Brankařka Vyhlídalová na tom s procentuální úspěšností v utkání příliš dobře nebyla. Využily jste naplno své znalosti jejího stylu?
Já si myslím, že jo. Ona sice zná nás, ale my zase známe ji. Ale proti nám si v sobotu moc dobrý den nevybrala. Ještě jsme si z toho před zápasem dělaly srandu, když za námi přišla do šatny zeptat se, jaké máme dresy. Tak jsme ji hned řekly, kam půjdou první střely, ale nějak ji to nepomohlo. Nepřečetla nás (smích).

Další vaše bývalá spoluhráčka Kristýna Salčáková ukázala, že je oporou Zlína, ale přesto přiliš herního času neposbírala.
Ona po tom zranění asi ještě není úplně ve formě, ale je pořád rychlá. Rozbíhá akce, já si myslím, že ani nepotřebuje moc dávat góly. Spíš to tam rozehrávat a uvolňovat. Asi se ještě bojí.

Do konce společné interligové soutěže zbývá odehrát šest kol, Slavia má na špičce soutěže už čtyřbodový náskok na druhé Veselí a pětibodový na vás, jako na třetí tým tabulky. Jak se díváte na ten závěrečný boj? Máte ještě šanci na titul?
Pomalu se smiřujeme s tím, že pokud se něco nezmění, tak budeme hrát semifinále českého play-off s Veselím. Doufám, že ve finále Slavii dáme, a ještě před tím ji dáme i na konci února v interlize, kdy přijede sem. Teď už prostě nesmíme ztratit ani bod. Je to těžké, nikdo nechce ztrácet a ty zápasy s těžkými soupeři teď budou strašně vypjaté. Doufám, že nás neopustí štěstí ani forma a dotáheme to zdárně do konce.

V posledních dnech se opět začala hodně mluvit o rozdělení společné česko-slovenské soutěže. Jak se na to díváte z pohledu hráčky?
Nemyslím si, že by byl dobrý nápad to zrušit. Na Slovensku jsou docela silní soupeři se kterými se nám hraje líp. Byla by to škoda, protože bychom přišli o celou řadu kvalitních zápasů.