Právě ve spolupráci s pamětníkem a důležitým členem pořadatelského sboru jsme pro vás při příležitosti významného padesátiletého jubilea připravili jedinečný seriál o historii motokárových závodů v Olomouci.
ČÁST 1. - Slovo autora a jeho představení
Dějiny měst tvoří a píší různé události. Většinou válečné, společenské, politické, kulturní, ale i sportovní a motoristické. Olomouc toho není výjimkou. Jednou z nesmazatelných událostí historie města Olomouce byly mezinárodní motokárové závody Grand Prix Sigma a Grand Prix Olomouc, které se v letech 1973 - 1989 zapsaly do historie města Olomouce jako velké společenské události a velkou měrou se podílely a přispěly k propagaci a věhlasu Olomouce nejen u nás doma, ale i v Evropě.
V tomto dokumentu jsem se snažil v několika dílech pomocí získaných archivních materiálů, vzpomínek některých pamětníků a osobních vzpomínek připomenout pionýrskou dobu a začátky motokárového sportu v Olomouci, vzdát hold tehdejším průkopníkům motokárového sportu v Olomouci a všem závodníkům a obětavým dobrovolníkům, kteří byli ve své době součástí těchto závodů. A také díky osobním vzpomínkám dát trochu nahlédnout do zákulisí pořadatelů a organizátorů, které je divákům a příznivcům těchto závodů skryto a utajeno.
Padesátileté jubileum
Dne 11. listopadu 2023 to bude přesně 50 let, kdy se na tehdejším Spartakiádním stadionu v Olomouci poprvé rozburácely motory závodních motokár a kdy se díky těmto malým závodním strojům, kterým se právem říká malé F1, začala psát velká historie motokárových závodů v Olomouci.
Světový věhlas si Olomouc získala už v roce 1980 pořadatelstvím nezapomenutelného Mistrovství Evropy díky organizačním schopnostem a zkušenostem tehdejšího ředitele závodů motokár Grand Prix Sigma Zdeňka Šebesty a velkého nadšení a obětavosti celého pořadatelského sboru.
Zlatým hřebem byl potom titul Mistra Evropy jezdce Agroteamu JZD Zlatý klas Štěpánov m.s. Milana Šimáka ve třídě Intercontinental C.
Dva vrcholy
Následující řádky měly být mou vzpomínkou na zmíněné motokárové vrcholy s několika postřehy a zajímavostmi ze závodů motokár a jeho zákulisí, které jsem jako novinář v 70. - 80. letech minulého století navštívil a zažil.
Postupem času se mi však do rukou dostávaly různé historické dokumenty a materiály nejen o vzniku motokár ve světě, ale hlavně u nás doma - tedy o době od roku 1959. Přišlo mně líto nevzpomenout si pomocí dostupných dokumentů na tuto dobu a přenést to málo, které se dochovalo, obrazně řečeno, na papír.
Opět to měla být původně jen taková vzpomínka na první průkopníky této zpočátku přehlížené, později však uznávané a dynamicky se rozvíjející motoristické disciplíny, ze které se jak v předchozích dobách, tak i dnes rekrutují všichni přední automobiloví jezdci nejen velké Formule 1, ale i ostatních světových automobilových soutěží.
Vycházel jsem také z historických materiálů a fotografií, které mně poskytla a zaslala řada doposud žijících pamětníků té doby a jejich rodinní příslušníci či dobrovolní činovníci. Protože však od té doby uplynulo dlouhá doba a ne ze všech pořádaných závodů se dochovala nějaká dokumentace, nebylo možné podrobněji sehnat a vypátrat chronologii všech závodů motokár v Olomouci.
Tady máš fotky, dělej si s tím, co chceš
Stejně tak jsem se nedopátral autorů všech fotografií, které jsou použity, protože jsem je dostal často v nějaké obálce se slovy: „Tady máš nějaké fotky a dělej si s tím, co uznáš za vhodné, já nevím, kdo to fotil.“ Proto nejsou u fotografií uvedena jména autorů.
Tímto se omlouvám a prosím za pochopení všech těch, kteří v tomto materiálu nejsou uvedeni, jmenováni či není o nich zmínka, nebo není o nějaké akci aspoň něco řečeno či napsáno.
Věřím však, že následujícími řádky si aspoň trochu připomeneme dobu, kdy se motokáry poprvé začaly objevovat v jak v Olomouci, tak i na severní a jižní Moravě, a začaly si razit cestu navzdory prvním úsměvným i neúsměvným kritikám a tehdejší byrokracii.
Mladé generaci zase ukážou, co předcházelo motokárovému sportu, který známe v dnešní podobě, a za jakých podmínek se rodila motoristická disciplína zvaná u nás motokáry a ve světě karting, a jakým technickým vývojem prošla až do dnešní kapotované podoby malých Formulí 1.
Motokáry pomohly proslavit Olomouc
Historickou a nesmazatelnou skutečností je, že Spartakiádní stadion v Olomouci psal v letech 1973 – 1992 historii motokárového sportu nejen v Olomouci a v celém tehdejším Československu, ale i v Evropě.
Motokárové závody v Olomouci tak pomohly k velké a dodnes stále nedoceněné propagaci a popularitě města po celé Evropě a přispěly k podpoře turismu v Olomouci a Olomouckém kraji.
Řada závodníků z tehdejší západní kapitalistické Evropy, kteří se mezinárodních závodů v Olomouci zúčastnili, se i po roce 1989, kdy se už v Olomouci mezinárodní závody nepořádaly, do Olomouce vracela se svými rodinami a známými jako turisté.
Jak jsem k motokárám přišel
Psal se rok 1973, bylo mně 23 let a v Olomouci na Spartakiádním stadionu se 11. listopadu 1973 poprvé jel závod motokár Grand Prix Sigma. Viděl jsem předtím nějaké plakáty, a přestože jsem k motorismu tíhl už od dětství, nic mně to neříkalo a nevěnoval jsem tomu žádnou pozornost.
Ale v sobotu 11. listopadu 1973 jsem znovu slyšel ve městě nějaký hluk motorů – bydlel jsem v té době asi jeden kilometr od stadionu – a protože mě přitahovala vůně benzínu a hluk motorů, nedalo mi to a šel jsem se za tímto zvukem podívat.
Hned po startu první jízdy, kterou jsem uviděl, mě to tak zaujalo, že jsem se nechal vtáhnout do atmosféry závodu, zůstal jsem tam až do konce a tento moment způsobil, že jsem u motokár zůstal na dlouhou dobu.
V té době jsem začínal jako dopisovatel tehdejšího Československého sportu a psal jsem hlavně o fotbalu. Tento závod však byl pro mě námětem napsat článek také o něčem jiném.
V reportáži jsem se mimo jiné vyjádřil kriticky o nezajištění dostatečné bezpečné vzdálenosti diváků od závodní dráhy ze strany pořadatelů. Ředitelem závodu byl Zdeněk Šebesta a spolu jsme se ještě neznali.
V následujícím roce 1974 se závod motokár opět jel na dnes již bývalém Spartakiádním stadionu. Já, tehdy 24letý elév, ale už jako takzvaný „ostřílený novinář“, jsem vyhledal znovu ředitele závodu Zdeňka Šebestu, abych měl od něho první nejčerstvější informace o přípravách nového ročníku.
Na svůj kritický článek o závodu z minulého roku jsem už dávno zapomněl, ale Zdeněk Šebesta ne. K mému velkému překvapení mě však uvítal přátelsky a hned na úvod mně řekl, že i když moje kritika byla tvrdá, byla oprávněná a že v tomto roce si dají na zabezpečení větší pozor.
Z dalšího rozhovoru zřejmě vycítil, že mě motokáry zaujaly a nabídl mně, jestli bych jim nechtěl pomoci v tiskovém středisku a stát se členem pořadatelského sboru. A tak od roku 1974 jsem se stal součástí pořadatelského sboru až do roku 1989, kdy Agroteam JZD Zlatý klas Štěpánov uspořádal poslední mezinárodní závod motokár na Spartakiádním stadionu v Olomouc - MS a ME motokár Grand Prix Olomouc 1989.
Ve druhém díle našeho seriálu se vrátíme k začátkům do doby, kdy se zrodily motokáry a ukážeme, jak se poprvé objevily v Olomouci.
Jan Strnadl
Kdo je Jan Strnadl?
Autor dokumentu Historie motokrár v Olomouci 1961 – 1992 je pamětník a člen vrcholového managementu pořadatelského sboru mezinárodních závodů motokár v Olomouci v letech 1973 – 1990. V letech 1974 – 1982 byl nejdříve vedoucím tiskového střediska mezinárodních závodů motokár Grand Prix Sigma a v letech 1986 – 1990 tajemníkem mezinárodních závodů motokár Grand Prix Olomouc. Od roku 1970 až do roku 1992 byl dopisovatelem Československého sportu a motoristického časopisu Svět motorů, kde se specializoval právě na problematiku motokárového sportu v tehdejším Československu.
"Předesílám, že cílem těchto a následujících řádků nebylo a není sestavit podrobnou historii a podrobnou časovou osu vzniku motokár a motokárového sportu u nás. Je to dáno tím, že mnoho přímých účastníků a aktérů těchto motokárových událostí ji není mezi námi a mně se podařilo dát dohromady jen nepatrnou část fotodokumntace a textových informací z počátků motokárového sportu v Olomouci. Je to tedy jen přenesení vzpomínek a fotografií buď mých, kamarádů redaktorů a fotografů, nebo bývalých motokáristů či příznivců motokárového sportu, kteří mně zaslali nějaké materiály a také moje osobní vzpomínky nebo záznamy rozhovorů s nimi z doby jejich aktivního závodění a doby, kdy motokáry u nás začínaly. Říkám to proto, že nejsem žádný historik ani odborník na motory či stavby podvozků a nebyl jsem členem žádného vrcholového motokárového orgánu. Upozorňuji na to hned na začátku, aby mě „nekamenovali“ všichni ostatní bývalí motokároví závodníci, organizátoři, pořadatelé, dobrovolníci a obětavá pracovníci, kteří se ve své době pohybovali kolem závodů motokár."
Jan Strnadl