„Jsme spokojené s tím, co jsme v utkání předvedly,“ usmívala se olomoucká kapitánka Veronika Hejtmánková, která tradičně patřila mezi největší tahounky olomouckého družstva.

Jaké u vás převládají pocity bezprostředně po skončení utkání, které se rozhodlo až ve druhém prodloužení?
Hned jsem si říkala, že to byl krásný zápas. Diváci si to po dlouhé době užili, od nás to byl opravdu kvalitní výkon a řekla bych, že to byla pěkná házená. I my hráčky jsme spokojené s tím, co jsme v utkání předvedly. K play off takové zápasy patří, a tento zápas splňoval úplně všechno, co jsme chtěly. Když na tom mám najít i nějaké pozitivum, tak to asi bude nedělní volno. (smích)

Bylo to na krev

Po celý první poločas jste se držely ve vedení, v poslední vteřině jste ale nechaly soupeřky vstřelit vedoucí gól. Byla to chyba?
My jsme to v útoku chtěly dohrát a vystřelit, ale přišla nepovedená přihrávka. Slavii stačí tři vteřiny na to, aby založila rychlý protiútok na jednu přihrávku. Byl z toho vedoucí gól, ale v takových situacích hrají roli i zkušenosti. V takových situacích se musí vystřelit a nebo, jak se říká, zahodit do hlediště. Bohužel z toho byl rychlý protiútok, ale v celkovém součtu to už je taková drobnost.

Konec druhého poločasu ale přinesl zázračné vyrovnání střelou Kateřiny Růžičkové z devítimetrového hodu. Byla to velká euforie?
No jasně, to nás nakoplo. I kdyby to nepadlo, tak by to od nás byl pěkný výkon, ale dotáhnout to do prodloužení bylo ještě o mnoho lepší. Divákům se to muselo strašně líbit. A i na nás musí být vidět, jak jsme spokojené. Sice jsme zbité, protože to bylo extrémně vyhecované a skoro na krev. Ale to prostě k play off patří a pro nás to byl nejlepší zápas v sezoně.

Že padesátikilová Huráňová zboří Vítkovou? Výsměch!

Na palubovce to hodně jiskřilo a nechyběly ani ostré osobní rozepře.
My jsme si stíhaly mezi sebou i povídat, občas jsme se poslaly do háje. Ale jestli si někdo myslí, že padesátikilová Martina Huráňová dokáže zbořit Vítkovou stojící na brankovišti, tak je to opravdu science fiction. Když ona zařve a upadne, tak je to výsměch. Že to takhle hrají, nás akorát nahecuje a pak už to není procházka růžovým sadem. Jsou tam nějaké lokty, ale je to vzájemné, v žádném případě si nechceme ublížit, to ne.

Kdyby se ve druhém poločase nezranila výborně hrající Martina Kelarová, bylo by vítězství o mnoho blíž?
Na kdyby se nehraje. Samozřejmě, že kdybychom daly ještě některé šance, které jsme měly, tak se to taky mohlo otočit. Šáša (Martina Kelarová, pozn. red.) hrála fantasticky, podržela nás v těžkých chvilkách. Když jsme potřebovaly střelu z dálky, tak byla v podstatě jediná, které to tam padalo. Byly to důležité góly, které jako zkušená hráčka umí dát a dokáže podržet celý tým. Je to škoda, kdyby hrála do konce, tak kdo ví, co by tam ještě předvedla. V prodloužení tam šla Kača Růžičková a po signálech se znovu góly dávaly. Kdo na hřiště šel, tak tam odvedl velký kus práce.

Převládá tedy u vás spokojenost z dobrého výkonu než zklamání z těsné porážky?
Zklamání to není. I kdybychom dnes (v sobotu) vyhrály a v neděli Slavii znovu položily, tak by to bylo úžasné, ale upřímně řečeno bychom na Slavii asi nevyhrály. Nechci nás samozřejmě podceňovat, ale jde o to, že Slavia by doma asi těžko pustila výhru a postup do finále. Z toho si opravdu hlavu nedělám a mě potěšilo, jak jsme hrály. To bylo pro mě rozhodující.

Brala bych raději Zlín

Čeká vás dvojzápas o bronzové medaile. Budete mít ještě motivaci?
Samozřejmě! Vždycky chceme vyhrát, i když to tak někdy nevypadá. (usmívá se) Bronzové medaile by pro nás byly něčím, s čímž se už v průběhu sezony ani moc nepočítalo. Určitě budeme bojovat a hrát, co to půjde.

Druhá semifinálová série mezi Zlínem a Veselím se zkomplikovala. Aktuální stav je 2:2. S kým byste si raději zahrály o třetí místo?
Já jsem říkala už během týdne, že Veselí doma rozhodně vyhraje. Mě to nepřekvapilo. My bychom si chtěly zahrát o bronz se Zlínem.