Barbora Pašková (*1990) zatím zkušenosti teprve sbírá, ale už teď naznačuje, že by z olomoucké líhně mohl vzejít další z řady velkých talentů.

Rozhovor

Byl to váš nejlepší zápas v interlize?
Zatím jo, nějak to přišlo (smích). Teď to byl první interligový zápas, kdy jsem dala tolik gólů. Předtím jsem vždycky dávala tak jeden dva.

Proti Trenčínu jste také dostala od trenéra Malínka větší prostor.
Dal mě tam na začátku druhého poločasu. Viděl, že jsem nahecovaná, navíc jsem byla z lavičky odpočatá, tak jsem si říkala, že to tam musím předvést.

Slovenky při vší úctě nebyly zrovna nejtěžšími soupeřkami. V minulých letech na tom byl Trenčín o dost lépe.
To já si moc nepamatuju. V minulé sezoně jsem hrála sporadicky, když někdo vypadl ze soupisky, nebo jsem tam byla spíš tak do počtu.

To se mělo letos změnit. Trenér před sezonou avizoval, že dá příležitost širšímu okruhu hráček, než tomu bývalo za kouče Krejčíře. Je tomu tedy skutečně tak?
Určitě, myslím, že to jde i vidět. U mě je to dáno i tím, že odešla Martina Kelarová, která hrála na levé spojce jako já. Takže je víc prostoru a nejenom pro mě. I Katka Růžičková s Terkou Kovačíkovou jsou tam hodně vidět.

Jak si zvykáte na interligové boje? Už jich několik máte za sebou, přijde vám to ještě něčím neobvyklé?
Ani ne, zatím to nějak nepociťuju, že by to bylo v něčem jednodušší. Vždy jsem před začátkem hodně nervózní a opadá to až během zápasu.

Váš bratr Jiří je v kádru hokejistů prvoligové Mory. Neradí vám třeba, jak se takové nervozity zbavit?
Určitě, on mi vždycky říká, že jsou ještě horší věci, jako třeba válka. V tomhle mi pomáhá, řekne mi, že o nic nejde a že mám být v pohodě.

Teď vás čeká cesta do maďarského Debrecínu a úvodní zápas 3. kola PVP. Jak se těšíte?
Na cestu moc ne (směje se). Jsem zvědavá, co tam vlastně bude, jaký nás čeká soupeř. Doufám, že tam předvedeme dobrý výkon.