Ve svých pětatřiceti letech je nezkušenější hráčkou, která má týmu stále co nabídnout. To potvrdila i v prvním interligovém kole ve Veselí, kde zařídila devět branek z jednadvaceti, co Zora nastřílela.

Jako kapitánka povede svůj tým i dnes proti Písku. Zápas začíná v 17.30 v hale DHK Zora Olomouc v areálu Androva stadionu.

Rozhovor

Před sezonou nebylo dlouho jasné, jestli vůbec budete hrát. Nakonec jste v Zoře zůstala. Jaké to je, být opět v tom kolotoči?
Zase jsme ve starých kolejích, tady na Zoře. Pro mě to taková velká v uvozovkách zátěž není, spíš si nedovedu představit, že bych tu nebyla (smích).

Nebylo to poprvé, co jste se rozhodla, že budete pokračovat. Bylo to přeci jen letos v něčem jiné?
To už bych snad ani nerozebírala. Po několika letech, kdy už jsem třeba jednoznačně říkala, že hrát nebudu a pak jsem zase naskočila s úsměvem, a to nejenom svým, ale i ostatních, kteří říkali, že to stejně věděli, tak už jsem to letos neměla postavené, jestli ano nebo ne. Říkala jsem, že budu hrát, dokud to půjde. Zatím to jde, za nějaký čas to může být jiné.

Kádr se přes léto docela obměnil, přišlo několik nových hráček, odešla Martina Kelarová, se kterou jste si skvěle rozuměla na hřišti i mimo něj. Jaký dojem máte z aktuálního týmu?
Rozdíl je v tom, že i když se to nezdá, tak je tu opravdu dost nových tváří a my teď řešíme hlavně sehrávání, hraní naslepo. V těch minulých sezonách už jsme se dokonale znaly, věděly jsme, kdo kam nabíhá i v jaké rychlosti. Teď se ještě hledáme a nutnost souhry je na pořadu dne. Při každém tréninku, při každém utkání cítíme, že to ještě není takové, jaké bychom si představovaly. Takže je to teď hodně i o vzájemné toleranci.

Měla ta nesehranost vliv i na první porážku ve Veselí?
Já myslím, že ve Veselí rozhodly naše osobní chyby. Přitom jsme hrály jednu z nejlepších obran od začátku přípravy. Ale ztroskotávaly jsme na vlastních chybách, v mnoha útocích jsme se ani nedostaly k zakončení, protože jsme jim odevzdávaly balony.

Teď váš čeká Písek, který v minulé sezoně několikrát naznačil, že se jedná o perspektivní tým, který dokáže hodně pozlobit. Co od nich čekáte letos?
Zase vysunutá agresivní obrana, nebojácné střelkyně zdálky, bude za ně hrát Crhová, která loni hrála ve Slavii, takže mají hodně posílenou pravou stranu. Ale my chceme vyhrát, tady není co jiného řešit.

Po posledním finále s Veselím přišla změna trenéra. Jak se vám hraje pod vedením Libora Malínka? Je to velká změna?
Je to změna, protože za poslední roky jsme už měly zažitý způsob trénování od pana Krejčíře, teď přišel Libor Malínek a zvyká si stejně jako my. V tomhle směru začínáme v podstatě od nuly. Tak jak se sžíváme v kolektivu holky mezi sebou, tak se sžíváme určitě i s ním. Ale podstatné je, že panuje pohoda a nejsou tam žádné třecí plochy.

Do týmu se po pěti letech vrátila Alena Polášková. Zatím asi nepředvádí takové výkony, jaké se od ní čekaly. Čím to podle vás je?
Alča je pro nás obrovskou posilou, která má spoustu zkušeností a odehrála bezpočet kvalitních zápasů v dánské lize. Určitě má toho pro nás hodně pozitivního a je jen otázka času, kdy se sehrajeme. Opravdu je zatím někdy problém s tím, co čekáme my od ní, a co čeká ona od nás. Má třeba určité požadavky, ale tady je dalších patnáct hráček, které jsou zvyklé na něco jiného. Ona sama jak na hřišti, tak mimo něj je pohodový člověk, takže se vůbec nebojím, že to nezačne klapat.