Z takových nápřahů nastřílela Vašková v prvních dvou finálových utkáních jedenáct branek a k tomu jednu proměněnou sedmičku. Víc nikdo nenastřílel, stejný počin zaznamenala Veronika Hejtmánková a dvě velezkušené hráčky tak posunuly Zoru blíž k titulu. „Věřím, že už to snad zvládneme,“ říká před třetím utkáním série Kateřina Vašková.

Rozhovor

Vyhrát obě utkání, to je asi přesně to, co jste si představovaly, že?
Jsme rády, že jsme soupeře nepodcenily a že jsme takto zahrály. Bylo to pro nás hodně důležité, nemůžeme žádný zápas vypustit. Je to finále a může se stát cokoliv.

V čem byl největší rozdíl mezi oběma celky v prvních dvou zápasech?
Hrajeme dobře v obraně, a mám pocit, že jsme se v tom celý rok zlepšovaly. Někdy máme problémy s bráněním pivotů, ale někde musí být slabina.

Vy jste nastřílela v obou utkáních celkem dvanáct branek. S tím asi musíte být spokojená, ne?
Mně o ty góly ani tolik nejde. Jsem ráda, že jsme v pohodě vyhrály, a kolektivní hra je pro mě důležitější. Právě v souhře vidím naši silnou stránku. Verča diriguje hru, já většinou střílím z dálky, Máša kličkuje, takže každý má svoje, ale zároveň všichni umí všechno. Jen máme někdy slabinu v proměňování.

Z pozice diváka to vypadalo jako jednodušší, než by se ve finále čekalo…
Možná to jednoduché vypadá, ale snad i proto, že jsme do toho daly úplně všechno a teď jsme vyčerpané. Některé holky byly v týdnu nemocné, takže to bylo náročnější a musely jsme víc střídat. Ale přece jen jsme Veselí porazily více méně s přehledem.

Říkáte, že některé holky byly nemocné, ale to se prý týkalo i vás. Je to tak?
No, tak měla jsem rýmu a zvýšenou teplotu, ale ve středu už jsem byla na tréninku. Máša (Martina Šašková – pozn. red.) měla tyhle problémy déle.

Teď už jste v pořádku?
Snad jo. Teď se celý týden budeme připravovat na možná rozhodující utkání. Ale bude to tam složitější, bude tam více fanoušků a bubeníků. Ale věřím, že to snad zvládneme.

Když jste před sezonou přicházela do Olomouce, tak jste se těšila, že si zahrajete velké zápasy. Užíváte si to teď?
Samozřejmě. Já sice mám dva tituly ze svých šestnácti a sedmnácti let, ale o ty jsem se moc nezasloužila, protože jsem se jen občas dostala na hřiště na dvě minuty. Teď si to tedy maximálně užívám a doufám, že už se nám podaří udělat titul.