Hanácké peklo v Litovli. Extraligová premiéra přivolávala husí kůži

„Bylo toho opravdu hodně. Posledních čtrnáct dní to byly noční směny, ale stálo to za to," usmíval se po vydařeném dni premiér člen výboru Tatranu Radovan Šimek.

Už několik desítek minut před začátkem střetnutí se kolem sportovní haly trousili diváci. A někteří si mohli vykroutit krky.

Před skromným vchodem zaparkované dodávky České televize, k tomu kolem lampy veřejného osvětlení ovinutá červená liána, na konci zakončená satelitní parabolou.

Na televizní přenosy v desetitisícovém městě nejsou zvyklí.

„Že budeme v televizi, jsme se dozvěděli asi dva týdny předem. A měli jsme velkou radost. Na nervozitu ani nebyl čas, spíš jsme se všichni těšili," prozradil Šimek, byť to pro něj i ostatní litovelské funkcionáře znamenalo další práci navíc.

„Celá produkce je mnohem větší než v první lize a tím, že tento zápas byl takový slavnostní, to bylo ještě umocněno," řekl.

Z otevřeného hřiště do moderní haly

Všechny přípravy ale v Litovli zvládli na výbornou.

I stánek s občerstvením se dočkal posílení, takže čekací doba o přestávce byla únosná.

Další možná úskalí zmírnily kvality haly Základní školy Vítězná.

„S televizními techniky tady byl na obhlídce i energetik. Naše hala je celkem moderní, stojí dvanáct let, a už když se stavěla, tak se zjevně přemýšlelo nad tím, že by se odsud třeba mohlo vysílat," poznamenal Šimek.

Snadno by se mu totiž dostalo nálepky blázna, v lepším případě snílka. Vždyť Tatran tenkrát své zápasy hrával ještě pod otevřeným nebem.Pokud ale někdo před dvanácti lety skutečně věřil, že se v Litovli bude hrát házenkářská extraliga, pak si to nejspíš nechal pro sebe.

V neděli dopoledne se však extraligový sen definitivně proměnil v realitu.

Zaplněné hlediště hnalo domácí borce neúnavně kupředu, vztekalo se při přísných vyloučeních a bouřilo při úspěšných střeleckých pokusech.

Při historicky prvním litovelském gólu Jana Šmída i při vyrovnávací brance na 22:22 z ruky stejného hráče se celá budova třásla v základech.

Když přijdou, je to hukot

I těm, kteří litovelskou atmosféru už poznali, naskakovala v těch momentech husí kůže.

„Musím obecenstvo pochválit. Na české poměry to bylo něco suprového," ocenil atmosféru i kouč Dukly Jan Josef.

„Fanoušci byli výborní. Kluci mi říkali, že to tady sice není velké, ale když diváci přijdou, tak je to hukot," pochvaloval si kulisu, kterou vytvořilo necelých pět stovek diváku, někdejší reprezentant a největší posila domácího týmu David Juříček.

Tak nějak vypadá výhoda domácího prostředí. Navíc je tu předpoklad, že nešlo jen o výjimku.

„Prodali jsme všech dvě stě padesát permanentek na konkrétní sedadla na spodní tribuně, k tomu další permanentky na horní balkon," věří Šimek, že hanácké peklo v dobrém slova smyslu okusí i další soupeři Litovle v extralize. Třeba už v sobotu 20. září Karviná.