Úspěch, zranění, skreč. Hájek nemá nic zadarmo

A nebylo to rychlostí kroku za krokem, nýbrž vyhraným challengerem za challengerem. „Šlo to samo. Byl jsem v laufu,“ vzpomíná na radostné období Hájek. Okamžiky vrtkavého tenisového štěstí vystřídala série zranění a následných skrečí. Boj ze zánětem osrdečnice zvládl, ale nejrůznější zdravotní problémy tím pro něj neskončily. Kvůli potížím s dýcháním skrečoval na prostějovském turnaji, kde loni dominoval. Jako by přítel Dáji Bedáňové musel za každý úspěch tvrdě zaplatit.

Rozhovor

* Vy jste vyrůstal na olomouckých kurtech. Jaké byly vaše začátky?

Odmala do patnácti let jsem začínal pod dohledem mého otce. Vše mě naučil, jezdil se mnoupo turnajích. Vyrůstal jsem v Olomouci v klubu Lokomotiva Olomouc. Ve čtrnácti letech jsem přešel na pár let do Přerova a od sedmnácti jsem v Prostějově.

* Upozorňoval jste na sebe už v juniorské kategorii?

Jako junior jsem nebyl moc výrazný. V žákovských kategoriích až na konci první desítky. Takže že by domě v kládali velké naděje, to asi ne. Až potom v šestnácti jsem vyhrál mistrovství republiky do osmnácti. Tehdy siměvzali do Prostějova a od té doby výkonnostně rostu.

* Vašim trenérem byl otec vaší přítelkyně Jan Bedáň. Proč došlo ke změně?

Prostě jsem změnil trenéra. Rozešli jsme se v dobrém. Mýmtrenérem je už půl roku Igor Brukner. Spolupracujeme od března. Rozumí tenisu, hrával ho, takže se dokáže do těch situací vžít. Jsme výborní kamarádi, imimokurt si rozumíme. Klape nám to.

* Není kamarádství s trenérem někdy na škodu? Přece jen ho musíte respektovat.

Samozřejmě tohle byl hlavní problém, jestli to dokážeme. A myslím, že se to podařilo. Tu hranici respektu máme. Mimo kurt jsme kamarádi, co jdou spolu na večeři a baví se o všem. Myslím, že to funguje.

* Loni jste doslova vlétl do světové stovky. To je určitě významný moment, jak jste to období prožíval?

Před tím jsem byl asi tři sta padesátý, takže jsem nečekal, že v půlce roku budu ve stovce. Ale šlo to trochu až samo. Další sezona je vždycky těžší, protože musíte obhájit body. Protihráči už vás znají a čekají od vás výkony, a že žebříčkově horší budete porážet. Oto je to letos těžší. Jen doufám, že mi vydrží zdraví, a že na konci roku budu zase ve stovce.

* Byly loňské triumfy na challengerech, napřiklad v Barlettě nebo v Prostějově, momenty, kdy jste začal věřit ve vlastní schopnosti?

Určitě. První krůček byl v Barlettě, kdy, myslím, jsem hrál velice dobře, a potom v Praze. Začal jsem si věřit, že můžuhrát i s hráči, kteří jsou okolo stovky. Po dalším vítězství v Prostějově nebo Braunschweigu už jsem prakticky byl ve stovce. Byl jsem, jak se říká, v laufu a měl jsem velmi dobrou formu.

* A zákonitě přišly i grandslamy. Jaké jsou vaše dojmy z nejprestižnějších turnajů světa?

První grandslam jsem hrál loni naUSOpen, kde jsem v prvním kole porazil Lukáše Dlouhého a pak vypadl s Gonzálesem. Nato, že to byl můj první grandslam, si myslím, že první kolo bylo úspěchem. Užíval jsem si to. Je to úplně jiný turnaj, jiná atmosféra. Člověk hraje na tři vítězné sety. Pocit to byl dobrý.

* Jenomže následoval Australian Open a problémy se zdravím.

Tamtrošku začaly problémy se zdravím. V Austrálii jsem byl poprvé a lehcemětam překvapily místní podmínky. Hrál jsem tam v jeden den dva zápasy a další den jsem zkolaboval. Běhemté túry v Austrálii jsem se z toho nevyhrabal. A dopadlo to tak, jak to dopadlo. Prakticky jsem pak neodehrál už ani jeden zápas.

* Můžu se zeptat, čeho se týkaly ty problémy? Zprávy šly různé. Ty nejhorší mluvily o tom, že se vám vrátily problémy s osrdečnicí.

Já jsem před čtyřmi roky prodělal zánět osrdečnice a to se vyléčilo. Ale měl jsem strach, jestli se něco podobného nevrátilo. Ukázalo se, že ne. Že to byla vyloženě otázka dehydratace a těch podmínek.

* Tenisté říkají, že turnaje v Austrálii jsou klimatickými podmínkami specifické. A pokud jste tam poprvé, je aklimatizace velmi náročná. To můžete jen potvrdit, že?

Ano. Přiletěl jsem čtyři dny před začátkem a to je prostě asi málo. Ty podmínky jsou jiné.

* A aby toho nebylo málo, postihla vás série různých zranění a skrečí. Neříkáte si, už by to stačilo?

No, už mi to trošku začíná vadit. Pořádmámněco. Odehraju turnaj a druhý jsem špatný. Buď je to koleno, teď zrovna rameno, před tím to byl loket. Nevím, jestli je moje tělo už tak opotřebované, že při trošku větší zápasové turnajové zátěži se objeví nějaká bolest. Lehčí zánět někde a člověk si musí vždy tři čtyři dny dát pauzu. Řešit to obstřiky a různými věcmi narychlo, aby daly člověka zase do pořádku.

* Stejné to bylo i v Prostějově.

Už z Paříže jsem přijížděl s bolavým ramenem. Před tím jsem měl náročný turnaj s Tomášem Berdychem vDü sseldorfu.

* Neuvažoval jste, po tak náročném programu, že se přihlásíte v Prostějově jen do čtyřhry jako Tomáš Berdych?

To určitě ne (rázně). Já jsem tady chtěl hrát. Kdyby to nebyl turnaj doma, tak bych ho asi nehrál. Je to doma, tak jsem nastoupil. Hrál jsem poměrně těžký zápas v prvním kole a další jsem už totálně nezvládl fyzicky. Ležel jsem na kapačkách hodinu v nemocnici. Byl jsem hodně unavený. close zoom_in

* Myšlenka obhajoby v Prostějově byla jistě lákavá, viďte?

Samozřejmě žeměto lákalo. Ale já jsem šel zápas od zápasu a nepřemýšlel jsem o tom, jestli turnaj vyhraju nebo ne. Prostě jsem chtěl vyhrát každý zápas.

* Vraťme se ještě k světovému poháru. V Düsseldorfu vaše jméno vylétlo jako neznámá kometa, kterou musí všichni začít registrovat. Jak jste se vlastně vůbec dozvěděl, že Tomáše Berdycha a Martina Damma doplní Jan Hájek? Poslední slovo měl trenér Navrátil?

Oznámil mi to Tomáš Berdych na turnaji v Mnichově. O tyhle družstva se nestará kapitán, ale první hráč. Ten to měl na starosti. Na tento turnaj se člověk nominuje díky prvním dvěma hráčům, což byl Tomáš Berdych a Radek Štěpánek. Přišel za mnou Tomáš, jestli bych nešel hrát.

* Jenže po světovém poháru následuje Roland Garros a tam se únava z Německa určitě projeví. Berdych vypadl v prvním kole, vy jste sice došel až do třetího, ale jak se cítil fyzicky?

Düsseldorf a pak Roland Garros jsem absolvoval poprvé, takže jsem nevěděl, co od tohomámčekat. Ale samozřejmě nabídka jako Düsseldorf se nemůže odmítnout. Předváděl jsem tam sto procent toho, co jsem mohl. Nechal jsem na kurtu všechno. Jasně že to bylo hodně únavné jak po fyzické, tak hlavně po psychické stránce. Do Paříže jsem jel v dobré formě, ale částečně trošku unavený. Měl jsem první dvě kola dva těžké zápasy. Tomědorazilo. Aod té doby se to semnou zase táhne.

* Jaký je váš vztah k reprezentaci a k Davis Cupu? Věříte v nominaci?

Kdyby přišla nabídka, tak samozřejmě hrát budu. O tom se nedá polemizovat. Davis Cup byl vždy můj sen. Za tím si stojím a kdykoliv měosloví, jsem ready reprezentovat.

* V tomto směru asi kolegu Štěpánka nechápete, že?

Otom se nechci bavit. To ví jen on a ti lidé, se kterými se nemůže dohodnout. Nebo spíš oni s ním. Otom bych se nebavil, to je jen mezi nimi.

* Na Roland Garros jste byl nejlepším českým tenistou. I z tohoto pohledu je třetí kolo jistě velký úspěch.

Určitě velký úspěch. Vprvním kole jsem porazil Johanssona, který kdysi vyhrál Australian Open. Potom jsem po velkém boji porazil Bohdana Ulihracha.

* S Bohdanem jste velcí kamarádi. Byl to pro vás zvláštní zápas?

Jo, s Bohdanemjsme hodně dobří kamarádi. Krotili jsme se v emocionálních projevech. Zápas proběhl naprosto v klidu, v duchu fair–play. I jsme si jeden druhému přiznávali sporné míče. Zápas naprosto v kamarádskémduchu.

* Stopku vám v Paříži vystavil až Kypřan Marcos Baghdatis, kterému jste nakonec skrečoval. Kdy vás to rameno začalo limitovat?

Měuž to bolelo před Ulihrachem. Byl jsem v péči fyzioterapeuta Tomáše Berdycha Martina Janouška. Tenmědal dohromady. Bohužel to vydrželo den a půl, dva. Já jsem po pěti setech s Ulihrachem hrál další den čtyřhru. Neměl jsem volno. To mi dorazilo rameno a trošku i fyzičku. Navíc jsme ji bohužel prohráli. Další den jsem se probudil strašně unavený a rameno jsem cítil. Samozřejmě šel jsem na kurt s tím, že jdu bojovat, jdu hrát. Ale už po pár gamech jsem věděl, že je to špatné. Aprakticky druhý set jsem hrál jen proto, abych si užil atmosféru velkého kurtu, na kterém jsem hrál. Za stavu 0:2 na sety už to nešlo.

* Netrápíte se ve spaní myšlenkou, jak by ten zápas vypadal, kdybyste byl v pořádku?

Abych byl úplně v pořádku, tak bych před tím nesměl odehrát ty dva těžké zápasy. To je složité říct. Prostě je to třetí kolo Roland Garros, tam už si nevyberete. Jsou tam kvalitní hráči, polemizovat o tom, jaké by to bylo, kdybych byl fit, se nedá. Prostě jsem prohrál a hotovo.

* Co pro žíváte těsně před důležitým zápasem v šatně, než vás odvede ochranka na kurt?

Všatně jsem relativně v pohodě. Jak přijde ochranka, vede mě tunelem mezi lidmi na centr kurt, kde je osm tisíc diváků, tak se samozřejmě člověku trošku hůř dýchá. Je to krásné. Během pár gamů to rozdýcháte a vžijete se do atmosféry. Apak si jen užíváte.

* Zmínil jste i čtyřhru. Berete ji jako doplněk, nebo stejně jako singly?

Čtyřhru beru naprosto vážně, když se do ní dostanu. Hraju ji stejně naplno.

* Nová pravidla ve čtyřhře jsou zlepšením?

Máto pro i proti. Ten supertie–break je strašně zrádný, ale asi je to dobře.

* Vnímáte, po úspěších z poslední doby, zvýšený zájem o vaši osobu? Dáváte autogramy na ulici?

Občas mě poznají lidi. S novináři probíhají rozhovory. Ten zájem je asi trošku větší, ale já to nijak nevnímám. Já jsem pořád stejný a budu stejný. Nijakměto nezměnilo.

* Mediální humbuk k tenisu ale patří. Jak berete média?

Já samozřejmě chápu, když člověk udělá nějaký větší výsledek, že je o něj zájem. S úspěchem je i větší popularita. Beru to tak, jak to je, a nedělá mi to problémy.

* Vy jste z Olomouce. Jak jde slovní spojení Olomouc a tenis k sobě?

V Olomouci jsem vyrůstal a mrzí mě, že to tam, nechci říct, trošku opadlo, ale nehraje se ani první liga. Dva kluby hrají druhou, i když jeden z nich asi letos postoupí. VOlomouci se narodila a vyrostla spousta dobrých hráčů, takžeměmrzí současný stav. Pokud budu mít dobré výsledky a budu moci do toho v budoucnu, až skončím s tenisem, nějak zasáhnout, tak se budu snažit, aby tenis v Olomouci šel nahoru.

* S vaší přítelkyní Dájou Bedáňovou prý plánujete založit v Olomouci v areálu SK Sigma tenisovou akademii. Můžete k této zajímavé myšlence říct něco bližšího?

Ano. Dája to bude otevírat se mnou. Vedle fotbalového stadionu se staví komplex, kde bude akademie Hájek–Bedáňová. Dája bude mít na starost juniorský tenis a děti, a já ještě s jedním partnerem budeme mít na starost závodní tenis.

* To se ale určitě nedá stíhat při aktivní kariéře.

Já do toho jen vkládám jméno, a dokud budu hrát profesionální tenis, tak se o to starat nebudu. Až skončím, tak potom určitě, ale dokud budu hrát, to nepůjde. Samozřejmě se tam budu objevovat, tam trénovat, zajímat se o to. Ale že bych se o to staral ve volném čase, to asi ne. Protožemám dost svých starostí. Není čas.

* Mohl by v budoucnosti vzniknout v Olomouci turnaj?

Určitě (rázně). Myslím si, že do dvou tří let tam bude turnaj.

* K tomu bude zapotřebí vybudovat větší centr kurt.

Novětší centr kurt tam být nemusí. Pokud tam bude jeden turnaj za rok, tak se dá centr kurt vybudovat uměle. Tak jak namnohaturnajích, kdy ty centr kurty tam nejsou celý rok. Udělají se týden před turnajem a pak se zase zruší. To není problém. Kurtů tam bude dost, bude tam hotel, rehabilitace, bude tam všechno. Vznikne špičkový komplex. Nechci předbíhat, ale myslím si, že v roce 2009 nebo 2010 by tam mohl být turnaj.

* Jaký je vztah s tenistkou? Říká vám Dája: ty forhendy hraj víc po lajně?

Určitě mi radí. Hlavně po psychické stráncemi pomáhá. Když sedí vedle kurtu, tak mi po zápase řekne svůj názor. Co si myslí, že jsem zahrál nebo nezahrál špatně. Věci spolu konzultujeme.

* Padla řeč s přítelkyní i na téma rozdílu peněz v mužském a ženském tenise? Nebo je to příliš nebezpečné téma?

Tady tyhle debaty jsem už vzdal, protože se pak strašně rozčílím (smích). Mimo grandslamů ať ty ženský mají peníze stejný, ale na grandslamech se to nedá srovnat. Jestli Heninová hraje čtyřicet minut a kluci se tam dřou čtyři hodiny šest čtyři v pátém setu… Ten rozdíl tam prostě musí být. Naměto nezáleží, ale já v tom mám jasno. Nagrandslamech by měli mít chlapi peněz o hodně víc než ženský.

* Vztah tenistů má svá specifika. Létání, turnaje. Jak to zvládáte?

Čas prakticky trávíme letiště, hotel, tenis. I když člověk hodně cestuje a všichni si říkají tam byl, tam byl, tak ve skutečnosti na procházky po městě nebo ležení na pláži není čas. Buď jsem na hotelu, odpočívám, nebo hraji zápasy. Samozřejmě je to moje práce. Vybral jsem si to a beru to tak, jak to je. Člověk nehraje tenis do padesátky. Kolem třiceti to zabalí.

* Blíží se Wimbledon a tráva. Jaké tam jsou vaše vyhlídky?

Já na trávu pojedu přímo z antuky. Žádnou speciální přípravu mít nebudu. Jedu tam rovnou z turnaje v Braunschweigu na antuce, kde jsem loni vyhrál. Uvidíme. Hrál jsem na trávě jednou a ne úplně špatně. Třeba překvapím nebo budu mít dobrý los. To znamená nedostat Angličana, Američana, prostě nějakého specialistu travaře. Ale třeba dostanu Španěla a nějaké kolo urvu.