Po pauze zaviněné zraněním jste startoval na challengeru v tureckém Mersinu. Vlažnější úvod byl následkem delší přestávky?

Tento první turnaj byl opravdu takový zahřívací, měl jsem i trochu štěstí, protože jsem byl v prvním kole dva míče od vyřazení. Soupeř (Jerome Inzerillo, pozn. red.) byl sice ze šesté stovky, ale musím říct, že hrál velice slušně. Dva sety mi trvalo, než jsem se z toho dostal, ale třetí už byl v mých rukou. Druhé kolo (Gerard Granollers-Pujol, pozn. red.) bylo těžší, ale zvládl jsem to ve dvou setech a pak už si myslím, že jsem začal ve čtvrtfinále i semifinále hrát dobře.

Ve čtvtrfinále jste vyřadil Itala Simone Vagnozziho, ale v semifinále jste narazil na Portugalce Joao Sousu. Byl lepší?

Hrál velice dobře, za poslední dobu se hodně zlepšil. I když jsem měl ve druhém setu nějaké šance, tak jsem ten zápas bohužel prohrál.

Pak následoval antukový podnik v Říme a další semifinále.

Na to, že to byl malý challenger, tak byl neskutečně silný. Byli tam Gulbis, García-López, Golubev, Machado a tak dále. Já jsem byl po Mersinu hodně unavený, protože na cestě do Říma jsme nestihli přípoj v Istanbulu, takže cesta nám zabrala dva dny. Já jsem hned další den hrál, ale v prvním kole jsem měl štěstí. Je to samozřejmě nepříjemná věc, když se soupeř (Pedro Sousa, pozn. red.) zraní, ale mně to v tu chvíli byla pomoc. Díky tomu jsem měl trochu víc času na to, abych se připravil na Garcíu-Lópeze.

Utkání přineslo neobvyklý vývoj. V prvním setu jste dostal kanára, ale nakonec jste zvítězil v tie-breaku třetího setu.

Začal jsem strašně špatně a první set se mi vůbec nepovedl. Potom jsem ale trochu změnil taktiku a začal jsem být lepší. V koncovce zápasu soupeř sice vedl 5:3, ale já už jsem před tím měl strašně moc šancí, abych ten set vyhrál. Stále věřil, jenom jsem se držel taktiky a vyplatilo se to.

Jakou musí hráč zvolit taktiku poté, co jasně prohraje první set?

Musí jít zase od začátku a nemůže chtít něco vymýšlet. Já jsem musel poctivě odehrát každý míč, aby se hrálo a abych nekazil. A koncovku s hráči, kteří byli dvacátí na světě, si člověk musí uhrát. Nemůžu čekat na to, že mi to soupeř daruje. Šel jsem do toho odvážně a vyplatilo se to.

Ve čtvrtfinále jste ve dvou setech porazil Florenta Serru. V semifinále jste ale nedotáhl skvěle rozehraný zápas s Ruiem Machadem. Dvakrát jste podával na vítězství, v tie-breaku vedl 6:3. Mrzela vás ta prohra hodně?

To se prostě stává. Zápas byl samozřejmě několikrát vyhraný, ale já musím říct, že už jsem mlel z posledního. Ten program byl i tím cestováním strašně náročný. Takové zápasy by se měly dohrávat, ale stane se. Byla to moje chyba, on nic extra nezahrál, ale já jsem to nebyl schopný dohrát a ke konci mně už opravdu chyběly jak psychické tak fyzické síly.

Teď vás čekají dva domácí antukové turnaje – příští týden Ostrava a následně Praha. Jaké cíle si dáváte?

Rád hraji doma, takže se těším na oba. Ostrava je slabší, tam jsem první nasazený. Praha je strašně silná, protože je v tom týdnu jediný velký challenger. Doufám, že jeden z turnajů se mi povede tak, že bych hrál třeba finále. Nejlepší by samozřejmě bylo aspoň jeden z nich vyhrát, ale myslím, že jsme na dobré cestě. Jsem na dostřel stovky, jenom potřebuji prolomit to prokletí semifinále. Potřeboval bych jeden dva turnaje vyhrát, abych se do stovky znovu vrátil.

Váš tým posílil nový fyzioterapeut. O koho jde?

Je to Portugalec, který dřív spolupracoval s Tommym Haasem. Na konci loňské sezony jsem byl na Tenerife u jednoho českého fyzioterapeuta léčit problémy se zády a tam jsme se poznali. Vzal jsem si ho jako svého osobního fyzioterapeuta, děláme spolu kondici, cvičíme a udržuje mi tělo ve zdraví, které u mě je prostě alfou a omegou.

Zatím spolupráce nese ovoce?

Od Maroka mě záda nebolí, ale já potřebuji aspoň tři čtyři měsíce v kuse hrát, abych se dostal na nějakou vlnu. Priorita je udržovat tělo zdravé, abych mohl hrát, a když se to povede, tak věřím, že to zase půjde nahoru.