Svým skromným a otevřeným vystupováním si získala sympatie u velkého množství fanoušků a snad ani nebylo možné jí nefandit. Bára totiž nemyslela jen na sebe. Po každém zápase směřoval její pohled nahoru k zesnulé Janě Novotné, které posílala pusu do nebe. Neustále děkovala rodině, svá slova obracela směrem k trenérovi Aleši Kartusovi, Janu Kodešovi, Martině Navrátilové a dalším.
Po jednom z vítězství si vzpomněla na nedávno zesnulou Libuši Šafránkovou a její jméno napsala v srdíčku na kameru. Po dalším úspěchu poslala vzkaz českým fanouškům, že jsou nejlepší podporou. Vidět tahle krásná gesta, která působila naprosto přirozeně, potěšilo nejednoho diváka.
Česká lvice každý den bojovala na sto deset procent. Ať už sama za sebe, po boku parťačky Siniakové v ženském deblu či s kolegou Poláškem ve smíšené čtyřhře. Vždy jela naplno a každým svým vystoupením si získala další a další sympatizanty. Žádné přehnané emoce, ale ani žádná ledová královna.
Barbora Krejčíková dávala najevo, že myslí na druhé a že je k úspěchu potřebuje a lidé v hledišti, u obrazovek i její nejbližší tam nahoře jí na oplátku přáli vítězství. Povedlo se! A ke dvěma grandslamovým titulům vznikl ve Francii krásný příběh.
Barbora Krejčíková vyhrála nejen pro sebe, ale i pro lidi.
