Jenže výsledky nepřicházely, spíš jen zranění, a královna sportu přestala atletku naplňovat. „Trochu mě to všechno demotivovalo,“ přiznala Vaidová. „Ale nechtěla jsem skončit se sportem a napadl mě fotbal, protože mi hodně lidí říkalo, že mi to jde,“ podotkla.

Ještě v dubnu skončila Vaidová druhá ve skoku dalekém na Českých akademických hrách, ale tou dobou už kopala druhou ligu žen za Starou Lysou.

„Před rokem v zimě jsem přišla na jeden trénink do tělocvičny, zahráli jsme si fotbálek a po něm mi řekl trenér, že za tři dny mám přijít na přípravný zápas. Nejdřív jsem se vykrucovala, ale byl nekompromisní. Nastoupila jsem na posledních dvacet minut, trochu jsem se tam motala, ale dala jsem gól,“ vzpomíná.

Své spoluhráčky i soupeřky převyšovala léty na dráze vycepovanou kondicí a hlavně rychlostí. Stará Lysá, vesnička ležící čtyřicet kilometrů od Prahy, šla v jarní části s Vaidovou v sestavě od výhry k výhře.

Devět branek nového objevu v devíti utkáních dovedlo malou obec až do Prahy, kde se v červnu na hřišti SC Radotín utkala v baráži o nejvyšší soutěž s Karlovými Vary. Souboj rozhodla v 73. minutě angličanem od břevna Eva Vaidová.

„Všichni se radovali z postupu do ligy, zatímco já jsem si myslela, že nás čeká ještě další utkání. Pak mi řekli, že to byl postupový gól, tak to bylo super,“ vzpomíná.

Pohádka by mohla skončit, jenže v září začala nejvyšší soutěž a Stará Lysá se musí prát s těžkým osudem nováčka. Po podzimu je s pěti body předposlední a padají čtyři týmy.

„Pořád hrajeme na to, že mi kopnou míč, já s ním uteču a dám gól. Jenže v první lize už to tolik nefunguje, protože obrana je lepší. Už je potřeba umět i trochu kopat a to pořád moc neumím,“ přiznává kanonýrka.

Navíc se jí nevyhnulo ani klasické fotbalové zranění. „V utkání s Hlučínem do mě soupeřka zajela. Zápas jsem dohrála, ale pak se ukázalo, že je to prasklý meniskus, a musela jsem jít na artroskopii.“

Přesto na nepřízeň osudu nežehrá: „Neodradiloměto, ba naopak, teď mám ještě větší chuť se vrátit. Spíš mě to zamrzelo kvůli škole, protože tam člověk potřebuje být zdravý,“ přiznala studentka fakulty tělesné výchovy a sportu.

A jestli našla ve fotbale své sportovní štěstí? „V atletice bylo všechno na mně, tady je to na týmu, takže nemám takovou zodpovědnost a je to pro mě i odpočinek. Mám ráda i kontakt s lidmi.

Na dráze jsem ale měla pocity radosti intenzivnější. Tady se o ni musím dělit, což je zase nevýhoda týmového sportu,“ směje se.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika