Nominaci s díky odmítla. Proč? „Bohužel jsem zrovna v ten termín pracovně v Rakousku. Nešlo to,“ mrzí útočnici Hanaček.

Rozhovor



* Vážně nebyla ani malá možnost přehození termínu vaší pracovní cesty?

Bohužel ne. Budu pracovně v Rakousku. (zklamaně) Možnost by byla, kdyby se nominace konala dřív. Ale teď už to změnit nejde. Mrzí mě to. Musela jsem pozvánku odmítnout.

* Ze samotné nominace tak asi ani nemáte velkou radost, že?

To zase ne. Na jednu stranu jsem moc ráda, že jsem si vysloužila nominaci. To je skvělý pocit. Je to poprvé, co byla hráčka Olomouce pozvána do reprezentace.

* Podruhé. Před vámi se to už podařilo Kristýně Šimoníkové.

No, to je pravda. Myslela jsem spíš, že se to poprvé povedlo odchovankyni olomouckého klubu. Kristýna přišla z Brodu. Nominace mě těší, ale je to škoda.

* Takže spíš převládá zklamání?


Určitě mě moc mrzí, že jsem to musela odřeknout. Vtomto ohledu je to pochopitelně zklamání. Být v reprezentaci je přece to nejvíc, čeho lze dosáhnout. Navíc je škoda, že tento turnaj je jen jednou ročně.

* Alespoň to může být nejen pro vás, ale pro celý tým Valozu motivací do další práce. Ukazuje se, že i z Olomouce jsou dveře do reprezentace otevřené.

Pro mladší hráčky, dorostenky, je to určitě motivace. Vidí, že jejich výkony jsou sledovány a mohou být i oceněny. Ale říkám si, jestli moje nominace či ostatních hráček mimo Prahu není částečně pod tlakem svazu. Dřív reprezentaci tvořily jen hráčky z pražských týmů a najednou změna. Svaz si uvědomuje, že kvalitní výsledky chybí.

* Je reprezentace motivací i pro vás?


Ano, i když dostat se do ní na mistrovství světa, si myslím, bude velmi obtížné. Spíš nereálné. Pořád je to hlavně na Praze a především na Děkance. Jejich hráčky jsou na tom daleko lépe technicky při hře s míčkem. Unás jsou tréninky jen dvakrát týdně, v Praze jsou mnohem lepší, techničtější hráčky, než jsem třeba já. Tady jsou pro florbal horší amatérštější podmínky. Hlavně co se týká sponzorů a spoluúčasti hráček na placení si florbalové výbavy a jiných výdajů. Ale motivace do další práce je to i pro mě. Ukázat se hráčky mohou třeba proti Liberci, které trénuje pan Kocourek (asistent reprezentace, pozn. red.). Šance být v národním týmu tedy je. Jsme v extralize teprve druhým rokem. Musíme na sobě pořád makat.

* Právě v penězích lze hledat největší rozdíl mezi Prahou a zbytkem extraligy?


Ano, ale i v Praze je to klub od klubu. Například v Děkance si hráčky neplatí absolutně nic. To u nás není možné, a ani bychom to nechtěli. Ale některé věci by měly být lepší. Třeba to, že hrajeme tři roky v jedné sadě dresů. Jsme extraligový tým, je to zdánlivá drobnost, ale snad se to napraví. Máme přislíbenou za postup do playoff novou sadu dresů.

* Olomouc letos zaujala sérií výher. Jaká je síla týmu?

Letos maximální, které jsme schopny. Příchodem Michaely Rullové na hostování jsme nebezpečnější. Pořád se hecujeme, je velkým přínosem pro Olomouc. Už tady nejsou dvě tři nebezpečné hráčky, ale máme kvalitní dvě pětky.

* Co říkali v klubu na vaši nominaci?

Spoluhráčky i trenér byli nadšení. Moc mi to přáli. Těší je, že se to povedlo odchovankyni.

* Valoz vede od této sezony nový trenér Martin Fráňa, který nahradil Zdeňka Cholka. Byla změna ku prospěchu?

Myslím, že určitě. S panem Cholkem jsme si nesedli. Poslední zápasy minulé sezony už jsem za Olomouc ani kvůli němu nehrála a chtěla skončit úplně. Jenže pan Fráňa mi po sezoně zavolal, ať to ještě zkusím. Trenér Fráňa se snaží, dělá pro Olomouc hodně. Snad se zlepší i materiální zabezpečení. Doufám, že to bude klapat.

PŘEČTĚTE SI DALŠÍ ZPRÁVY Z OLOMOUCKA

Moje OlomouckoSportKulturaPodnikáníČerná kronika