Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Fabíková: Příští rok budu tvrdá

OLOMOUC - Držte si klobouky, z Hané do německého Erfurtu míří orkán Lucie. Naštěstí nehrozí záplavy, kalamitní stavy ani ztráty na životech, pocítit by ho měli jen fanoušci házené. Přichází Lucie Fabíková (*1980).

25.7.2007
SDÍLEJ:

Fabíková se prodírá obranou soupeře.Foto: DENÍK/archiv

Bývalá olomoucká spojka má za sebou první aklimatizační rok v německé bundeslize a v té další už nehodlá být za otloukánka. „Budu tvrdá,“ slibuje sobě i okolí.

Rozhovor


* Máte za sebou první rok v Německu, kam jste se sice těšila, ale nevyhnuly se vám problémy v podobě zranění. Jaké pocity si tedy ze sezony odnášíte?

Rozporuplné. Skončily jsme v polovině tabulky, na šestém místě, a i když jsme měli za cíl skončit do pátého místa, tak si myslím, že to zklamání nemůže být. Čtyři měsíce jsme totiž hráli bez pěti hráček základní sestavy, navíc náš tým je teprve druhý rok v bundeslize. Příští rok budeme lepší. Já sama jsem zklamaná z toho, že jsem byla docela dlouhou dobu mimo a nemohla jsem se do týmu adaptovat tak, jak jsem chtěla. Akdyž už jsem se do toho dostávala, tak přišlo další zranění. Chtěla bych se do té nové sezony pořádně obout, aby skončila jinak než ta uplynulá.

* Kdy začaly vaše zdravotní problémy?

Mám vrozenou vadu kostí v chodidlech a tím, že jsou nohy každý den namáhány,tak se mi to pořád zhoršuje. Došlo tam k vykloubení, které se běžně vyléčí do měsíce, ale mně to trvalo už tři měsíce a stále se to neléčilo. Až kompletní prohlídka ukázala, že mám vleklý neléčený zánět zubů a ten brzdil léčení i všeho ostatního. V lednu jsem se zuby šla na operaci,ato mi pomohlo.

* Tím ale bohužel problémy neskončily, že?

Po dlouhé době už jsem se těšila na hřiště. Věděla jsem, že 14. ledna bych měla nastoupit do důležitého zápasu, trénovala jsem naplno a strašně jsem se těšila. Ráno jsme se šli proběhnout do lesa. A já v tom lese, po třech měsících absence,kdy jsem konečně měla začít hrát, jsem si zvrtla kotník takovým způsobem, že jsem si přetrhala vnější vazy. To jsem si vážně myslela, že si balím kufr a jedu domů. Ne,že by mi to Němci nějak vyčítali, ale cítila jsem se neuvěřitelně trapně. Do hotelu jsem se vrátila fyzioterapeutovi na zádech. Ten se cítil taky trapně, protože mě do toho lesa pustil. Byli jsme z toho oba dva špatní.

* Není to trochu neopatrné? Běhat v lednu lesem, kde může být náledí…

My běháme pořád, ale to bylo i v Norsku. Počasí nepočasí, nikoho vlastně ani nezajímá, že prší. Já si myslím, že přímo před utkáním je to riskantní.

Dovolená ano, ale…


* Vy říkáte, že jste se kvůli svým zraněním cítila vůči klubu špatně. Ale jak hodnotil klub vás?

Přímo moje působení nehodnotili. V průběhu sezony mi trenér z legrace říkal, že ví, že mě má až na příští sezonu. O to víc si říkám, že už zraněná prostě nebudu.

* O trenéru Leukefeldovi se říká, že je tvrdý, nebo máte po roce jiný názor?

Je to typický Němec a některé spoluhráčky mu říkají Napoleon. Má hodně rád psychické deptání a hráčky z něho mají opravdu strach. V pátek nám udělá scénu, že jsme něco udělaly špatně, ale co to bylo, nám prozradí až v pondělí. S tím, že chce, abychom se v tom samy o víkendu babraly. Nebo z ničeho nic na tréninku zmlkne, my tři čtvrtě hodiny děláme jedno cvičení. V tuchvíli by bylo slyšet spadnout špendlík a člověk jen vidí ty jeho zlé oči.

* Když ten letošní rok tolik nevyšel, těšíte se o to víc na ten příští?

Je to pro mě výzva. Němci se skutečně považují za něco více a snaží se vám to dát nějak najevo. Když se objeví nějaký problém, tak jen slyšíte: „No jo, to je Češka.“Akdyž přijdeš do nového prostředí, nemluvíš, nevíš jak co funguje, tak jen dostáváš jednu ránu za druhou. Pak jen doma brečíš na polštáři a ptáš se sama sebe, co jsi zase udělala špatně. Takže já jsem si dala předsevzetí, že se chci předvést, a bude mi ukradené,co mi budou Němky říkat. Mám svůj styl házené, svůj styl kličky,který je možná nezvyklý, ale dovedl mě tam, kde teď jsem. Němky se tomu na začátku vysmívaly, ale to chci hodit za hlavu. Příští rok budu tvrdá.

* Kdy vám začíná příprava na další sezonu?

Z toho jsem byla strašně překvapená. Ve středu jsme zakončily sezonu hodinovým během a od čtvrtka jsme měly mít dovolenou. Místo toho jsme ale dostaly naplánovanou přípravu den po dni už od čtvrtka s tím, že první dva týdny bylo obden volno. Ještě před tím, než jsme odjely,nám bylo vyhrožováno, ať se opovážíme něco nedělat. Když jede člověk na dovolenou, tak musí ušlé tréninky nahradit. Když k nám přestoupila Marta Knytlová, tak jí domů poslali obrovskou složku s přípravou a ta z toho byla vyřízená.

* Napadlo vás třeba si program upravit, aby tělo mělo nějakou regeneraci? Navíc, přece jen už máte něco za sebou a víte nejlíp, co potřebujete, ne?

Určitě mě to napadlo a dřív jsem byla takový blázen do tréninku, že bych nepřestala, dokud by to nebylo všechno podle plánu. Ale teď vím, že když mám třeba napsaný silový trénink skoků a vím, že zrovna s koleny nepohnu, tak půjdu dělat něco jiného. Nic přitom ale neošidím.

Reprezentace? Přichází čas prodat zkušenosti


* Vaše bývalá spoluhráčka z Olomouce Alena Polášková nedávno na stránkách Deníku prohlásila, že už je pro ni reprezentace uzavřená kapitola a přišel čas dát šanci mladším. Co vy a reprezentace?

Vždycky, když tohle slyším, tak je mi to hrozně líto, protože si myslím, že v sedmadvaceti letech podle mě rozhodně nejsem stará. Myslím, že zrovna na postu spojek, kde obě hrajeme, hrají velkou roli zkušenosti a podle mě teď přicházíme do toho vrcholového věku. Navíc zrovna teď je ideální doba prodat zkušenosti, které jsme všechny nabraly v zahraničních angažmá i řadě reprezentačních turnajů. Já jsem reprezentaci vždycky milovala a byla jsem pro ni ochotná udělat všechno, i když se mi to mnohdy zdravotně vymstilo. Pokud budu zdravá, chci s plnou vervou naskočit do reprezentace tak, abych tam byla na všech soustředěních.

* Vaše poslední reprezentační akce byl přátelský dvojzápas s Německem. Vy jste toho ale pro další zranění moc neodehrála…

Soustředění jsem absolvovala celé, ale po dvanácti dnech mi praskl břišní sval. Musím říct, že pan trenér Tkadlec má úplně jinou koncepci, než pan Krejčíř. Hodně klade důraz na taktické přípravy a rozbory u videa. Před každým tréninkem je porada a každá hráčka do třech týdnů dostává vyhodnocení celé akce s tím, na co by se měla zaměřit. Snaží se budovat nový styl hry s prvky mužské házené.

* Zahlédl jsem vás na utkání interligy olomoucké Zory s Pískem. Moc často tam nechodíte, přepadla vás teď nostalgie ze starého prostředí?

Moc často tam nechodím, protože když se dostanu do Olomouce, tak bývá pravidelně přestávka. Teď to bylo úplně poprvé, co mi to vyšlo. Bylo to hrozně zvláštní,už je tam docela málo holek, se kterými jsem hrála,navíc proti Písku jsem si v interlize už nezahrála. Být tam jako divák, byla pro mě velká změna. Když jsem se podívala na lavičku a viděla jsem tam pana Krejčíře, jak prožívá utkání, nebo Libora s Korym (pozn. asistent trenéra Libor Malinek a masér Michal Korytář),byl to zážitek. Ale vždycky se ráda zajdu na holky podívat, bohužel mi to moc nevychází.

* Jak vyznívalo srovnání bundesligy s interligou?


Jsou tam hodně odlišné prvky. V Německu je to mnohem více mužská házená, pořád se tam buší, buší a buší,máto dynamiku a tvrdost. Když jsem viděla holky z Písku, tak to byly hubeňoučké panenky, které by v Německu byly zmlácené během dvou minut. Já nechci, aby to vyznělo zle, ony jsou zase strašně šikovné technicky, ale v tom vidím rozdíl. Tam nenajdete hráčku, která by měla postavu modelky, spíš jsou nabušené a nevypadají tolik jako holky.

Prudernost? Was ist das?


* V Německu patří ke sportu i celá řada dalších aktivit. Jaké s tím máte zkušenosti?


Jednodušší je dostat omluvenku na trénink, než na sponzorskou akci. Po každém zápase se hodinu musíme věnovat sponzorům. To znamená, že bychom se s nimi měly bavit a usmívat se na ně. Vrcholem bylo, že nás přihlásili na regulérní fotbalový turnaj na velkém hřišti. A hrály jsme s fotbalovými týmy žen, které hrály druhou bundesligu. To bylo něco neskutečného. Přišli naši sponzoři, dali si wurst, pivo, a bavili se tím, jak házenkářky hrají fotbal.

* Jak jste dopadly?

Vyfasovaly jsme kopačky, chrániče, štulpny, dresy a týden před turnajem jsme začaly trénovat na velkém hřišti. Ato nebylo jen tak pro srandu, ale normální tvrdé tréninky a trenér po nás řval, že jestli chceme něco vyhrát, tak to musíme uběhat, protože nemáme techniku. Na turnaji jsme hrály dva zápasy a já jsem přišla tak vyřízená, že jsem nemohla chodit. Byla jsem v útoku, ale stejně jsem běhala po celém hřišti. Spoluhráčka mi po pěti minutách říkala, že už nemůže. Ale po té páté minutě jsem se v duchu všem fotbalistům omlouvala. Přítel se mi smál a říkal, že fotbalisté mají svoje úkoly a šetří si síly, zatímco my jsme běhaly všude.

* A dala jste nějakou branku?

Ne, dala jsem jen tyčku a to mě docela mrzelo. Celkově jsme ze tří byly druhé. Pak si z nás sponzoři dělali srandu a trenéři z fotbalových celků nás zvali na tréninky.

* Jak na vás působí, když potkáte fanouška v dresu se svým jménem?

Na tohle jsou Němci hodně zaměření. V Erfurtu je házená jediný vrcholový sport, my navíc hrajeme v malé vesničce Bad Langensalza, kde už vážně žádný jiný sport není, takže všichni žijí házenou. Ze všech těch reklamních věcí jsem byla překvapená, protože z Česka člověk přichází s tím, že to nemá cenu, že by si to stejně nikdo nekoupil. Ale tam chodí stovky lidí v tričkách s potisky s jednotlivými hráčkami. Nebo každý rok se musíme fotit. Letos nás třeba fotili jakoby v zrcadle. Na jedné straně v dresu jako hráčku a v odrazu pěkně oblečené a načesané. Před dvěma lety fotily holky kalendář, který původně měl být lehce intimní, ale mně se zdálo, že to nebylo až tak lehce. Byly nahaté a přes sebe měly třeba jen síť. Mělo to tehdy velký úspěch, a aby se přitáhli sponzoři, tak na další sezonu vymyslel klub, že každý sponzor si vybere jednu hráčku, a ta bude vyfocena nahá, na sobě bude mít jen bodypainting, tedy nakreslené logo klubu.

* Tak to je trochu drsné, ne?

To je. Točily jsme i upoutávky, které pak běží v televizi před jednotlivými zápasy. Každá hráčka dostala obálku, ve které měla napsáno, kam má přijít, a bylo nám řečeno, že je to naše povinnost vůči sponzorům. Upoutávka spočívá v tom, že dres je upnutý a když je mokrý, tak je průsvitný a podobně. Já jsem vyfasovala bazén, což spočívalo v tom, že mi postavili židličku do bazénu, abych měla horní část těla nad vodou, na sobě jsem měla jen dres, v ruce balon, načesaná, namalovaná. Na pokyn jsem se musela ponořit do vody, abych byla mokrá a vyhazovat balon do vzduchu.

* No, tomu teda říkám upoutávka. Když se vrátím i k tomu bodypaintingu, to mi přijde jako docela silný zásah do soukromí. Co na to říkáte vy a váš přítel?

Upřímně, já jsem si to asi ještě neuvědomila. Myslím si, že to musí být nějakým způsobem omezené, nemohou mě přece donutit se úplně vysvléci. I když Němci podle mě neví, co znamená slovo prudernost, tak tohle by bylo i na ně moc silné. Tohle bych skutečně nedělala.

* Ten bazén vám tolik nevadil?

Ne, ten dres byl totiž tmavý, takže to bylo spíš jen jako na situaci a fakt nebylo nic vidět.

25.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Třiadvacetiletá Jana Ryšánková z Přerova vyhrála svůj boj s rakovinou
3

Bojovala jsem i za dceru, říká Jana, které v těhotenství zjistili rakovinu

Ilustrační foto

Babí léto si o víkendu neužijeme, neděle proprší

AKTUALIZOVÁNO

Havarovaný jeřáb na Dlouhých stráních shodili do vody

Až sedmý den po tragické nehodě na dolní nádrži hydroelektrárny Dlouhé Stráně se podařilo havarovaný bagr z hrany nádrže odstranit.

VIDEO: Mladík ukradl v Olomouci lístek z výherního automatu. Nepoznáte ho?

Policie hledá mladého zloděje, který ukradl poukázku na výhru z herního automatu v Olomouci. Lístek na téměř 16 tisíc mu však neproplatili a tak část sumy alespoň prosázel. Kdo muže pozná na videu nebo na fotografiích, měl by zavolat na policii.

Olomouc zaplaví další žlutomodrá vlna i stovky kodaňských Vikingů

Tisíce žlutomodrých fanoušků Zlína, ale i početná výprava dánských Vikingů zaplaví ve čtvrtek okolí Androva stadionu v Olomouci. Fotbaloví "ševci" na olomouckém trávníku odehrají svůj druhý domácí zápas Evropské ligy.

Stromy, které padly kvůli ochraně před povodněmi, slouží jako broukoviště

Motorové pily na břehu Moravy v Olomouci po dvou týdnech zmlkly. Povodí Moravy ukončilo kácení dřevin v místě výstavby II. B etapy protipovodňové ochrany centra krajského města. Větší část kmenů převezli vodohospodáři do Černovírského lesa, kde poslouží hmyzu jako takzvané broukoviště.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení