„Jsem v kontaktu s holkami z reprezentace a ty jsou nešťastné, že nemohou hrát. Některé trénují, některé ne, případně si jdou občas zahrát ven. Přesto znám i holky, které kvůli covidu skončily úplně,“ překvapila Abendroth na úvod.

Ona sama odcestovala s olomouckým výběrem v listopadu k nejprestižnější klubové soutěži do Itálie bez větších zkušeností s ženským volejbalem.

„Sice jsem do žádného zápasu nenaskočila, ale byl to neskutečný zážitek. Nečekala jsem, že se v Lize mistryň vůbec někdy objevím. Je to na klubové úrovni nejvíc, co si můžete zahrát. Všechny týmy i hráčky mají obrovskou úroveň,“ neskrývala nadšení Abendroth, která je odchovankyní olomouckého a šternberského volejbalu.

Zatímco Champions League si prozatím přímo na palubovce nevyzkoušela, tak do extraligy už párkrát naskočila a patřila mezi nejmladší hráčky soutěže. Důvěru dostala od kouče VK UP Olomouc Petra Zapletala. „Sama jsem překvapená, kam až jsem se dostala. Jsem ráda, že mi trenér Zapletal věřil a vybral si mě,“ pokračovala.

K prvním startům jí pomohla i situace okolo covidu. Univerzitní klub totiž musela z ekonomických důvodů opustit srbská nahrávačka Jovana Gogič, což české mládežnické reprezentantce otevřelo dveře.

MENTOR A MENTORKA

Paradoxně jí mohlo hrát do karet i to, že při prvních extraligových minutách v kariéře nebyla vystavena tlaku diváků. „Při premiéře jsem samozřejmě byla nervózní a měla jsem i trochu obavy, jaký podám výkon a jestli ukážu vše co umím. Kdyby tam byli diváci, možná by to bylo složitější, ale nemám srovnání, takže to nedokážu posoudit,“ vzpomínala na úvodní start.

Přestože naskakovala pouze na kratší úseky zápasů, byla v Olomouci spokojená. Od starších hráček sbírala zkušenosti a ty ji předával také bývalý nahrávač s minulostí v zahraničí či reprezentaci Petr Zapletal. „Byl velmi dobrý volejbalista. Ví, jak se hráč cítí a jak přemýšlí. Má dobře zvládnutou techniku nahrávky a umí své zkušenosti předat,“ popisovala.

I mezi spoluhráčkami si našla svoji mentorku v podobě reprezentantky Kateřiny Valkové. „Nikdy jsem neměla nějaký vzor, ale s Kačou hrajeme stejný post, dostala jsem se s ní na stejnou vlnu a vzala jsem si od ní hodně. Vzhlížela jsem k ní,“ prozradila hráčka, jejíž kořeny sahají pravděpodobně až do Švýcarska či Německa.

Celkově zkušené družstvo vysokoškolaček bylo pro Báru Abendroth velkou školou. „Všechny holky mě přijaly dobře. Nebraly ohledy na to, že jsem mladá, ale chtěly mi pomoct. Radily, co dělám špatně, co bych mohla zlepšit a podobně. Ani se zahraničními hráčkami jsem neměla problém cokoliv vykomunikovat,“ popisovala dobrou chemii v týmu.

NEČEKANÝ PŘESUN

O to větší překvapení přišlo, když Olomouc v lednu vyměnila Báru Abendroth do spřáteleného Šternberku.

Hlavním pozitivem přestupu bylo, že začala pravidelněji naskakovat v základní sestavě extraligového týmu a odehrála mnohonásobně větší porci minut. „To byla výhoda, větší zápasové vytížení. V tomto ohledu jsem spokojená, mohu poměřit síly proti zkušeným hráčkám v nejvyšší soutěži,“ přikyvovala.

Šternberk platí za nezkušený tým, který dává hodně prostoru mladým nadějím. I proto skončil v tabulce poslední. „Musela jsem se spolehnout daleko více na sebe. Obecně cvičení a zápasové přípravy byly odlišné, ale je to zase nová zkušenost,“ porovnávala obě angažmá.

Nyní je sezona u konce a čerstvě sedmnáctiletá nahrávačka v jejím průběhu nabrala spoustu cenných zkušeností, přesto pro ni dřina nekončí. „Teď máme týden volejbalové volno, ale jinak pořád trénujeme. Udržujeme si fyzickou kondici, běháme a chodíme do posilovny,“ popisuje Abendroth.

A jaké jsou cíle mladé naděje do budoucna? „Doufám, že se opět začneme připravovat s mým reprezentačním výběrem ročníku 2004 a kvalifikujeme se na mistrovství Evropy. Také bych chtěla být stálou součástí extraligy žen, zlepšovat se a ukázat, že volejbal hrát umím. Ovšem nejdůležitější je zůstat zdravá a spokojená a zvládat školu,“ zakončila.