Pětadvacetiletá, 188 centimetrů vysoká volejbalistka má za sebou tři sezony ve francouzských klubech, předtím hrála za špičkový tým Ragazzi z Glasgow, s nímž sbírala domácí ligové i pohárové trofeje. Hráčka, Jejíž největším úspěchem je vítězství v kategorii nejužitečnější hráčka a nejlepší blokařka na „malém“ mistrovství Evropy 2019 a zisk stříbra, započne ve Šternberku svou čtvrtou profesionální sezonu.

„Českou ligu jsem sledovala delší dobu a jakmile jsem dostala nabídku ze Šternberka, věděla jsem, že této příležitosti musím využít. Úroveň je tu velmi vysoká a tréninky jsou profesionální. Navíc je Česká republika krásná země, takže se velmi těším, jak tu budu žít, poznávat zdejší kulturu, objevovat města a učit se nový jazyk,“ říká nová šternberská akvizice.

A jaké jsou její cíle v novém působišti? „Chci vyhrát pro tento tým co nejvíce zápasů, dále se hráčsky rozvíjet a celkově být co nejlepší. Budu každý den tvrdě trénovat, abych přinesla klubu úspěch,“ konstatuje s notnou dávkou odhodlání v hlase. „Nejvíc se těším na první zápas sezony. Nemůžu se dočkat, až se seznámím se svými novými spoluhráčkami a společně budeme bojovat. Těším se také na tvrdou práci a všechny zápasy, které v sezoně odehrajeme,“ dodává.

Daniel Vitonský
Více týmů v divizi? Ano, ale ve dvou skupinách, říká šéf KFS Vitonský

Hrdost na svou zem

Kromě řady zápasů na klubové scéně má Agnewová ná svém kontě i řadu zápasů za skotskou reprezentaci. „Za Skotsko hraji velmi ráda, jsem hrdá na to, že můžu zpívat národní hymnu a hrát po boku svých skotských spoluhráček. Přesun do zahraničí, kde jsem hrála profesionálně, mi umožnil být pro svou zemi lepší hráčkou a pokaždé, když se znovu připojím k národnímu týmu, mu mohu díky tomu nabídnout více,“ popisuje.

„Poprvé v historii Skotska jsme získaly zlato na mistrovství Evropy malých zemí, a to byl pro mě i pro náš národ nezapomenutelný okamžik, při kterém jsem na nás byla velmi pyšná,“ dodává.

Záliba ve vtipných ponožkách

A teď něco na odlehčenou. Jednou z Mhairiiných zálib patří i sbírání a následné nošení různých netradičních a vtipných typů ponožek. „Nejdříve mi je začala kupovat moje rodina a od té doby jich mám nasbírala již přes sto párů. Ráda hledám ty pěkné, ale i ty velmi ošklivé. Líbí se mi, že můžu na hřišti vyjádřit kousek své osobnosti a vždycky to vyvolá úsměv na tvářích mých spoluhráček. Navíc si všichni pamatují tu skotskou holku s bláznivými ponožkami,“ uzavírá se smíchem na rtech.