Kliknutím zvětšíte„Národní tým se na mistrovství světa probojoval po třiceti sedmi letech. Nikdo nečekal, že se tam vůbec dostaneme, natož, abychom tam udělali takový úspěch,“ hodnotil Palyza svůj dosavadní vrchol kariéry.
Z Číny jste přivezli šesté místo. Navíc, kdyby někdo před mistrovstvím tipoval, že Češi skončí výš než Američané, vyhrál by velký balík.
Na tohle vypsané kurzy možná ani nebyly, aby Česká republika skončila před USA na mistrovství světa. Tohle se asi dlouho nebude opakovat. Nás samozřejmě mrzelo, v jaké sestavě Američané do Číny přijeli. Pořád to bylo dvanáct špičkových hráčů NBA, ale ne úplně těch nejlepších. Každý přesto čekal, že nás v prvním zápase přejedou, ale nestalo se, místy jsme se byli schopní držet.
Co rozhodlo o jejich konečném krachu?
V mezinárodním reprezentačním basketbale se ukazují dlouhodobé vazby a jádro týmu, které je třeba pět šest let pospolu. Američané spolu hráli poprvé a to bylo vidět, že mezi nimi chemie nefunguje. Přišli vyhraní Francouzi a oni je prostě v té koncovce porazí.
Řešili jste s americkými spoluhráči v BK Olomoucko výsledek reprezentace USA?
Sni se s reprezentací moc neztotožňují, dostat se do amerického týmu je v jejich případě prakticky bez šance. Hráči jako Douglas, který je tady druhým rokem, mistrovství světa sledují spíš z pohledu českého nároďáku, protože vidí, že tam hrají kluci, kteří proti němu nastupují za Nymburk, nebo tam vidí mě, jako svého spoluhráče.
Byl letošní šampionát pro vás největším zážitkem a vrcholem kariéry?
Každopádně. Vzpomínky to budou krásné. Reprezentační úspěchy jsou pro každého basketbalistu vždycky ty nejvyšší. Tomáš Satoranský říkal, že to byla nejlepší basketbalová parta, kterou v životě zažil a v NBA, ani v Eurolize tyhle pocity nikdy neměl.
Na jaké momenty vzpomínáte nejvíc?
Asi na postupy ze skupin. Jak jsme porazili Turecko a tím si rovnou zajistili postup. Nebo na prohru o sedm bodů s Řeky a následné čekání do večera, jestli Američané náš postup potvrdí vítězstvím ve svém zápase. To byly největší momenty slávy, když náš tým postupoval turnajem dál a patřil do lepší a lepší společnosti top evropských a světových mančaftů.
Které vítězství zpětně hodnotíte jako nejcennější?
Asi proti Turecku. Bylo jasné, že musíme vyhrát, kdyby se to nepovedlo, tak jsme nikam nepostoupili. Výhra nad Tureckem to odstartovala a dodala nám sebevědomí, že se nemusíme vůbec nikoho na turnaji bát a že můžeme hrát s každým. Zpětně mě naopak trošku mrzí zápas s Austrálií, protože ta byla hodně fyzická a našlapaná. Herně jsme ale moc nezaostávali a když se člověk podívá, že jsme prohráli o deset dvanáct bodů a měli jsme dvě hluchá místa, která jsme vůbec nemuseli mít, ta je to škoda. Mohli jsme se porvat i o tu čtyřku.
Zmiňovaný skvělý týmový duch české reprezentace se postupně tvořil, nebo byl na nejvyšší úrovni již od začátku?
Parta je skvělá dlouhodobě. Jádro týmu, který vybojoval tenhle úspěch, jsme tam nějakých pět šest let, od doby nástupu trenéra Ginzburga k nároďáku. Známe se dlouhodobě, umíme si vyjít vstříc. Každý hráč umí přijmout roli v týmu, což není úplně jednoduché. Role v klubech a v národním týmu jsou třeba úplně jiné. A i ten dvanáctý hráč je důležitý, když tam naběhne na tři čtyři minuty – aby to nebylo tak, že je silná základní pětka a z plus dvacet je to najednou bodově na nule. Tempo hry se musí udržet, každý je důležitý. Jak se říká, tým je tak silný, jako jeho nejhorší nebo nejslabší hráč. Náš tým byl našlapaný a uměli jsme si vyjít vstříc od prvního do posledního zápasu.
Jak jste zvládal přijmout vaši roli, kdy jste nedostával příliš příležitostí?
Moje role taková poslední rok nebo dva je. Od roku 2016, kdy jsem hrával víc v kvalifikaci i na mistrovství Evropy. Tehdy tam třeba nebyl Blake Schilb nebo Pavel Pumprla, teď je tým našlapanější. Se svojí rolí pracuji a tak těžké to pro mě nebylo, byl jsem na to připravený a věděl jsem, co mě čeká. Snažil jsem se týmu dát maximum i během těch čtyř pětiminutových rolí.
Byla to těžká úloha?
Obecně není jednoduché být v klubu lídrem, na kterém to stojí a potom přijít do reprezentace a mít roli diametrálně odlišnou. Hrát v národním týmu je ale čest a člověk si nevybírá, jakou by chtěl roli. Tam neprobíhá vyjednávání, jestli podepíšu s klubem smlouvu a jakou roli bych si v něm představoval. Do reprezentace se vezme dvanáct nejlepších hráčů, poskládá se to a buď to člověk přijme, nebo ne. Pro mě je čest v reprezentaci být a být součástí úspěchů, které teď přichází jeden za druhým. Doufám, že naše generace je teď v nejlepších letech, tři čtyři roky dobrého basketu před sebou ještě máme, tak uvidíme, kde bude náš limit.
Vnímali jste v Číně obrovskou euforii a basketbalovou horečku, která během šampionátu zasáhla Česko?
Vůbec jsem to nečekal, že se něco takového může stát, protože vím, že v České republice jede hokej, fotbal a pak možná ještě florbal. Basket přichází na řadu až potom, takže mě to strašně potěšilo. Doufám, že to bude impuls, který basketu v Česku pomůže na výsluní. Je to druhý nejpopulárnější sport na světě, je v něm obrovská konkurence, zemí, které basket hrají na vysoké úrovni je strašně moc. Je škoda, že u nás je basket taková sportovní Popelka.
Co s tím?
Neměl by zapadnou tenhle úspěch, ale ani individuální úspěchy, kterých dosáhl Satoranský nebo Veselý. Že Tomáš Satoranský dostal v NBA takovou smlouvu a roli, že je schopen zaznamenat triple-double (dvoumístné skóre ve třech kategoriích jednoho hráče v utkání, pozn. red.) v NBA nebo že na mistrovství světa triple-double atakuje každý zápas. Že Honza Veselý je MVP Euroligy (nejužitečnější hráč nejlepší klubové soutěže v Evropě, pozn. red.). To jsou obrovské úspěchy, které v České republice tolik nedoceníme a tím pádem zapadají. Spíš se díváme, kdo vyhrál krále střelců v první fotbalové lize. Tohle jsou ale úspěchy, kterých bychom si měly taky vážit, protože basket se posouvá nahoru jen díky těmto klukům. Doufám, že to bude fungovat co nejdéle.
Jak se vám líbila atmosféra turnaje? Nenarazili jste v pořadatelské zemi na žádný problém?
Já z pozice hráče jsem žádný problém neměl. O nás se stará celý realizační tým, máme dva manažery. O nás bylo postaráno dobře, ale realizační tým měl s Číňany spoustu organizačních problémů. Jednak Číňané moc neumí anglicky, takže už jen domluvit se s nimi je problém. Basket je v Číně na prvním místě jako nejoblíbenější sport, takže zázemí a arény byly skvělé. Ale divácký zájem nebyl takový, jaký jsem očekával. My jsme hráli třeba s Turky o postup a hala byla poloprázdná. To mě trošku zklamalo.
Jak se řešila bezpečnostní opatření?
Někdy se týden neřešila vůbec, ale pak jsme jednou přišli na trénink a kdo neměl visačku, tak toho nechtěli ani za nic pustit do haly. Bylo to někdy s nimi složité, nebyl to horký nůž máslem, jak by si člověk na mistrovství světa představoval.
Nevadilo vám dlouhé cestování?
Bylo velice zvláštní, že jsme během jednoho šampionátu čtyřikrát přelétávali. Základní skupina v Šanghaji, pak do Šen-čenu, pak zpátky na dva zápasy do Šanghaje a nakonec ještě do Pekingu. Tohle je pro hráče strašně náročné, my jsme teď přišli do klubu a za čtrnáct dnů nám začíná sezona. Dokázal bych si v těchto věcech přestavit větší komfort.
Jak se cítíte po návratu na Hanou?
Zpátky do klubu jsem se opravdu těšil, protože minulá sezona byla úspěšná a z velké části jsme zůstali pohromadě. Na některých pozicích se hráči vyměnili, ale myslím, že mají dostatečnou kvalitu na to, aby kluky dokázali nahradit, nebo být ještě lepší. Těšil jsem se na to, že si zahraji přípraváky a že se s týmem dáme do kupy. První říjnový víkend to vypukne.
Máte za sebou další přípravný turnaj a finálovou prohru se Svitavami. Musíte si z nevydařené koncovky vzít ponaučení?
My sledujeme celkový obraz zápasu. Spíš to, co nám nesedí herně a co potřebujeme zlepšit jak v obraně, tak v útoku. Do jaké koncovky to pak dojde, tam už pak rozhodují malé věci jako třeba šťastná trojka. Spíš než, že jsme prohráli střelou za tři body nás bude zajímat, proč jsme poslední čtyři útoky nedali koš.
Je do startu sezony potřeba vyladit ještě hodně věcí?
Je potřeba si to systematicky rozebrat, aby to fungovalo jak minulou sezonu. Máme pár nových tváří, budeme muset vybudovat nové vazby, ale nemám o to strach. Trošku nám chyběl Douglas, ještě aby ne poté, co předváděl minulou sezonu. Doufáme, že se dá brzy do kupy a budeme moci všechno nacvičit v plné sestavě.
Budete obhajovat ligový bronz. Očekávání jsou velká, že?
To rozhodně. Hráli jsme dobrý basket v minulé sezoně, v lize jsme získali bronz, stejně jako v poháru. Bylo by vnímáno jako zklamání, kdybychom třeba neprošli do play-off, nebo hráli průměrný basket, který by nikoho nebavil. Samozřejmě liga je na prvních pěti šesti pozicích vyrovnaná, rozhodují koncovky zápasů, takže těžko odhadovat naše umístění. Ale chtěli bychom zase atakovat příčky, které jsme atakovali minulý rok. Prostějov, potažmo Olomoucko byl vždycky tým, který chce bojovat o medaile a v našich hlavách to bude letos úplně stejné.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
