Himálajský vrchol Čo-Oju zdolala spolu s Čechoameričankou Věrou Komarkovou v roce 1984.

"Bylo pro mě strašné překvapení, že to opravdu můžu dokázat. Uvěřila jsem tomu, až když jsem na tom vrcholu opravdu stála, protože nejsem zase příliš sebevědomý člověk, a dodnes jsem za to osudu strašně vděčná," popsala pocit, který v ní dnes převládá, když vzpomíná na zdolání vysněné mety.

Zdolala i Gašebrum II. close Dina Štěrbová zoom_in

Na šestý nejvyšší vrchol světa vystoupila ve věku, kdy už většina horolezců kariéru končí. Ona naopak o další čtyři roky později zdolala ještě osmitisícový Gašerbrum II v pohoří Karakoram. V 90. letech se navíc dvakrát pokusila vystoupit až na "střechu světa" Mount Everest, ale neúspěšně.

"Neberu to jako tragédii. Sice se mi to nepodařilo, ale o pár let později se to podařilo jiným Češkám," uvedla Štěrbová. Nejvyšší vrchol světa se pokoušela zdolat z nepálské i tibetské strany. V obou případech v Himálajích pobývala téměř měsíc a dnes to vnímá především jako velkou zkušenost. Díky ní se totiž mohla s horami důkladně seznámit.

"Vlastně už to, že člověk na té hoře je, znamená hodně, protože horolezectví je cesta. Není to zdaleka jenom ten úspěch," dodala.

Láska k horám se u rodačky z Bratislavy probudila, když jí bylo 14 let, a v Tatrách potkala i svého manžela Otakara, se kterým se v 60. letech přestěhovala do Olomouce. Na cesty do hor ale průkopnice československého ženského horolezectví nezanevřela dodnes.

V pákistánských horách založila nemocnici

Se svým kolegou Vítězslavem Dokoupilem před lety založila polní nemocnici v malé horské vesnici Arandu, v obtížně přístupné oblasti pákistánských hor.

Do vesnice, která je několik měsíců v roce téměř odříznutá od světa, se od té doby se zásobami léků a dalšího materiálního vybavení několikrát vrátili. Naposledy letos, kdy v horách strávili měsíc. To samo ale podle podle Štěrbové nestačí.

"Ty lidi je třeba vytáhnout z pasti středověku, ve které ne vlastní vinou uvízli. Nemůžou za to, že žijí v tak extrémním prostředí a že vlastní silou se z toho nemůžou vymanit," řekla.

Běžné nemoci jsou pro ně smrtící

Obyvatele horské vesnice je podle ní třeba naučit základním hygienickým návykům, zajistit pro ně školu nebo jen pitnou vodu a zbavit je pro Evropana banálních chorob, které ve vysokohorském prostředí znamenají velké riziko. Pomoci by podle ní měl připravený modelový projekt, na který Štěrbová s Dokoupilem před nedávnem získali ministerskou dotaci.

"Úkolů je mnohem víc než toho, co jsme splnili, takže si myslím, že tam ještě budeme muset jezdit mnoho let. Nic jiného si ani nepřeju," dodala horolezkyně, hrdá na to, že i díky její pomoci během letošní zimy ve vesnici Arandu nezemřelo ani jedno dítě.

Dina Štěrbová se narodila v Bratislavě a v letech 1964 až 1992 vyučovala matematiku na přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Gašerbrum II zdolala v prvním československém výstupu s Livií Klembarovou v ženském družstvu, a to bez nosičů, alpským stylem v roce 1988. Začátkem 90. let se dvakrát neúspěšně pokusila o výstup na Mount Everest (1991, 1992). Byla také organizátorkou českých expedic na Broad Peak (1994) a Nanga Parbat (1997).
V posledních letech se věnuje fotografování, zaměřuje se především na oblast Himálaje. Se svým manželem Otakarem Štěrbou se účastnila plaveb na raftovém člunu. Ze zážitků z plavby v kanadských Severozápadních teritoriích po řece Nahanni v roce 1999 spolu napsali knihu Putování po kanadských řekách. Její nejznámější knihou je Čo Oju, tyrkysová hora.
O své zážitky se často dělí na besedách nebo horolezeckých filmových festivalech. Pravidelně se také vydává do Pákistánu s humanitární pomocí. V letech 2006 a 2007 například pomohla společně se svým horolezeckým kolegou Vítězslavem Dokoupilem vybudovat polní nemocnici ve vesnici Aranda ležící v horách v pákistánské části Kašmíru. Dina Štěrbová žije v Olomouci a má jednoho syna.