„K tomuhle sportu mě dovedla kamarádka. Baví mě lézt a líbí se mi, že můžu vyšplhat nahoru a být vysoko,“ vysvětluje dívka.

Svému koníčku věnuje spoustu času. „Trénuje čtyřikrát týdně, což je dostatečné k tomu, aby se silově připravila na závody. Například shyby jsou důležité k tomu, aby se dokázala přitáhnout rukama,“ říká František Vincourek, otec a trenér v jedné osobě.

„Jsem rád, že ji tenhle sport baví, a snažím se dceru co nejvíc podporovat. V jejím oddíle bylo málo trenérů, a když si stěžovala, že by chtěla sportovat víc, tak jsem s ní začal chodit na tréninky. Dokonce jsem kvůli ní absolvoval i jedny závody v lezení,“ uvedl Vincourek, jehož dcera už stačila získat třetí místo v Českém poháru v lezení, a dokonce zvítězila ve Slovenském poháru.

Také patnáctiletý Stanislav Pekárek z Vizovic při závodech nezastíral, že jej lezectví pohltilo. „Máme horolezeckou stěnu ve škole, takže tam jsem začal. Je to náročné, ale člověk se má kam posouvat - má před sebou hodně lidí, takže se má i s kým porovnávat a překonává sám sebe,“ říká hoch, který se tomuto sportu věnuje dva roky.

„Je to náročné na celé tělo, nejen na ruce nebo nohy. Lezu pro radost, ale pokud mám chuť, tak vyjedu i změřit síly na závody. Je to odreagování a adrenalin,“ říká Pekárek. „Byl jsem vždy střízlík, nejmenší a nejtenčí ze třídy. Teď se to změnilo. Tělo si zvyklo a vypracovalo se,“ dodává Stanislav Pekárek.

Pod lezeckou stěnou v tělocvičně ZŠ Heyrovského se v sobotu sešlo na sto sedm účastníků série Tendon Cup 2008, který se v Olomouci koná už popáté. „Jedná se o závody v lezení neregistrované mládeže. Jde o zcela otevřený závod, kam může přijít kdokoli, třeba i úplní začátečníci,“ uvedl Karel Malý, ředitel olomouckého závodu.

Tendon Cup má českou a moravskou část. V každé se koná zhruba pět závodů. Finále bývá většinou na podzim. „Je to první závod moravské části. Jsou tu děti do šestnácti let a soutěží se ve čtyřech kategoriích,“ dodal Malý.