Šedesát minut. Přesně tolik času by podle Světové zdravotnické organizace měly děti každý den věnovat kontinuálnímu pohybu. Realita ovšem často pokulhává. Neznamená to ale, že byste dítko dennodenně museli napasovat do organizované aktivity. Značnou část sportovního vyžití by měla zastat rodina, a to v podobě procházek, výletů, cykloturistiky nebo hraní si na hřišti. Počítá se i tělocvik ve škole. Důležité je jít dětem příkladem a hýbat se s nimi. Právě odtud pramení díl motivace – vidí-li děti sportovat rodiče, spíš u pohybu vydrží.

Ilustrační foto.
Jak vybrat správný kroužek? Rodič by měl nejprve zjistit, k čemu má dítě sklony

Při výběru sportovního kroužku zohledněte věk a schopnosti potomka, ale i jeho koníčky. Pro nejmenší děti do sedmi let je kroužek dvakrát týdně akorát.

„Trénink má mít pestrý intervalový charakter odpovídající věku – střídavá intenzita v různých blocích od dvaceti vteřin do minuty. Měl by mít formu hry a různých úkolů, které děti povedou k pohybu a k přemýšlení. Třicet minut běhání nebo skákání pak uběhne raz dva,“ říká Mikuláš Hank, spoluzakladatel HomeFitnessProject.cz a pracovník Laboratoře sportovní motoriky na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.

Všestrannost je základ

V útlém věku upřednostňujte všestranný kroužek, který položí skvělý základ pozdější specializaci. Dítě o nic nepřijde, naopak. „Žijeme v extrému. Jedno dítě má pohybu nedostatek a druhé až příliš a mnohdy jednostranného. Přitom svalové a posturální dysbalance, které vznikají přizpůsobením se nerovnoměrné zátěži, zvyšují až třikrát riziko zranění a nevyváženosti tělesného vývinu. Zdravotní problémy se nemusí projevit hned. Všestrannost neslouží jen ke sportovnímu výkonu, ale hlavně k plnohodnotnému zdravému, přirozenému růstu,“ nastiňuje odborník.

„I když je z hlediska tréninku určitá dávka specializace nutná, otázkou je, do jaké míry a jestli je skutečně nezbytné hluboce specializovat děti už od věku pěti šesti let,“ přemítá.

Děti se díky sportu mohou potkat i s legendami. Jako s Usainem Boltem:

Hodně se o tom mluví u malých hokejistů. Myšlenka rané specializace totiž není nutně špatná, ale… Bohužel v praxi se často trenéři zaměřují na výkonnost a výsledky, zatímco na doplňkové aktivity a kompenzaci se už nedostává.

„Základním konceptem rané specializace je brzké rozpoznání a rozvoj talentu dítěte v jednom sportu na úkor participace v dalších sportech. Primární idea v sobě nesla hluboce zakomponovaný všestranně doplňkový trénink, který stále dodržují rozvojové akademie sportů v Norsku nebo Nizozemsku. Ovšem u nás, z drtivé části pro nedostatek času nebo financí, je v tréninku tato složka kompenzace všestrannosti minimalizována nebo chybí úplně. Navíc jen půl procenta dětí se následně dostane do profesionálního sportu, o který tak těžce od šesti let ‚bojují‘,“ popisuje Hank.

1. Nespěchejte

S pohybově zaměřeným kroužkem lze začít už ve věku kolem dvou tří let. Mělo by ovšem jít o všestrannou aktivitu, kde se děti naučí běhat, skákat nebo zacházet s míčem. Jen tak se budou rovnoměrně rozvíjet svaly celého těla. Skvělé jsou třeba základy atletiky. Kombinují totiž různé disciplíny, které trénují základní pohybové schopnosti, jako jsou rychlost, obratnost či koordinace. Dobrou volbou jsou i pohybové hry v dětském centru. Od útlého věku lze s dětmi navštěvovat bazén, kde přejdou od her k plavání. Vybrat ratolesti jeden či dva (nebo i tři) konkrétní sporty má smysl nejdříve od 6 let. Dbejte na to, aby kroužky byly odlišně zaměřené – třeba gymnastika a košíková. Vhodným doplňkem a zároveň kompenzací je vždy plavání.

Pavel Maslák
Běhání? V Česku velký fenomén, děti s ním začínají už v útlém věku

2. Jděte příkladem

Aby dítě u sportu vydrželo, potřebuje motivaci. Nejdůležitější je, aby ho aktivita bavila. Zapomeňte na své nesplněné touhy být úspěšnou gymnastkou a raději se potomka zeptejte, co by ho mohlo naplňovat. Pokud dítě po dvou lekcích protestuje, vytrvejte. Zajímejte se o skutečné důvody nelibosti a promluvte si s trenérem. Je dítě skutečně nešťastné, nebo jen líné? Nezbytnou roli hraje rodina. Větší předpoklad hýbat se s radostí mají děti, které jsou ke sportu vedené odmala. Hýbejte se s dětmi ve volném čase. Hnacím motorem může být i oblíbený sportovec nebo to, kam chodí kamarádka. Další díl úspěchu tvoří nadšený trenér, který umí pochválit a povzbudit, a dobrý kolektiv.

3. Neupínejte se na talent

Se sportovním talentem se rodíme a předurčují ho geny. Je to podobné jako s rychlými svalovými vlákny podporujícími výbušné aktivity – tréninkem s nimi nehneme. Vytrvalost, stojící na pomalých svalových vláknech, ale posílit lze. To znamená, že se dítě může věnovat tenisu i tehdy, když se zrovna nenarodilo s raketou v ruce. Uvádí se, že talent tvoří pouhou desetinu úspěchu. K tomu není vždy snadné jej správně rozklíčovat. To, že dítě patří k nadprůměrným ve fotbale v deseti letech, neznamená, že bude podobně vynikat i v dospělosti. Pro úspěch ve sportu jsou klíčové jiné aspekty: aby dítě aktivita bavila a nebyla povinností, aby na něj nebyl kladen tlak a aby mělo vůli a motivaci.

Oblíbený běžecký závod a zážitková procházka se po roce opět uskuteční v Česká Lípě. Celou sportovní událost bude moderovat olympijský vítěz Aleš Valenta.
Aleš Valenta: Bez pohybu a sportování si nedovedu svůj život představit

4. Otestujte prostředí

Vedle toho, že s dítětem absolvujete nábor, je dobré si domluvit lekci na zkoušku. Pozorujte, jak kroužek probíhá a jak se ke svým svěřencům chová trenér. Věnuje se jim plně, nebo víc času stráví nad displejem mobilu? Je přívětivý a empatický, nebo na děti bez mrknutí oka zvýší hlas? Neponižuje slabšího jedince v kolektivu? Neostýchejte se si trénink ‚zkontrolovat’ opakovaně a naslouchejte vyprávění dítěte. Pozor na sporty, kde by mohl být kladen příliš vysoký tlak na hmotnost dítěte, jako je gymnastika, krasobruslení či některé atletické disciplíny. Na prvním místě je zdraví a radost z pohybu.

5. Nedělejte taxikáře

Zohledněte vzdálenost od domova. Nejpohodlnější je, pokud kroužek probíhá přímo ve škole. Nebo alespoň v docházkové vzdálenosti od domova či tak, aby se tam dítě veřejnou dopravou dostalo samo. Chůze dnešním dětem chybí. Děti by měly během dne nachodit 3 až 7 kilometrů. Hovořil o tom ostatně i Jiří Dostal, vedoucí lékař v Centru sportovní medicíny, před červnovou Olympiádou dětí a mládeže, kdy porovnával přípravu šestnáctiletých mistrů ligy před pár desítkami let a dnešních mladých hokejistů. „Tehdy se na tréninky chodilo pěšky, dnes se na ně děti vozí,“ uvedl Dostal. Děti v sedmdesátých osmdesátých letech ročně nachodily až o půl druhého milionu kroků víc než ty dnešní.

6. Zvažte finance

Děti z bohatších rodin jsou obvykle zdatnější, i chudší rodiny ale mohou najít aktivity, které finančně utáhnou a dítě budou bavit. Řešením jsou aktivity ve škole, Sokolu nebo domě dětí a mládeže. Dítě nemusí hned hrát drahý hokej, stále oblíbenější alternativou je florbal. Místo tenisu zkuste ping-pong. Populární biatlon je finan­čně náročnější než atletika. K velmi drahým sportům patří i lyžování nebo snowboarding. Méně náročné jsou fotbal, volejbal, basketbal či gymnastika. V menším klubu ušetříte spíš než u lukrativního celku. Kromě základního vybavení a kurzovného se informujte na soustředění, případně víkendové turnaje či závody. Stejně tak zvažte, budete-li na ně mít vůbec čas.

Učitel Richard Kania z Gymnázia Postupická.
Učitel o výuce tělocviku: Děti jsou dnes jiné, ale ne horší. Sport je musí bavit

Trocha statistiky

* Dětí s hypokinezí (podprůměrným množstvím aktivního pohybu) je podle Světové zdravotnické organizace WHO až 50 %. Státní zdravotní ústav uvádí, že podíl českých dětí s vyšší než normální hmotností od 90. let minulého století narůstal a za posledních dvacet let se u nejkritičtější dětské skupiny třináctiletých dokonce zdvojnásobil. Zatímco v roce 1996 trpělo nadváhou nebo obezitou 10,8 procenta dětí ve věku od pěti do sedmnácti let, před třemi lety se tento podíl vyšplhal až na téměř 18 procent.

* Přestože v Česku čísla mezi lety 2011 a 2016 dále nerostla, podle Světové zdravotnické organizace nabyl výskyt nadváhy a obezity dětí ve vyspělých zemích epidemických rozměrů. Předpokládá se, že v roce 2030 bude obezitou trpět více než polovina evropské populace, děti nevyjímaje.

* Více než tři čtvrtiny těch, kteří v dětství měli nadváhu a obezitu, se kil nezbavily ani v dospělosti, připomíná zpráva ministerstva zdravotnictví Životní styl dětí a mládeže.

Ilustrační foto
Děti tloustnou, pětina má problém s hmotností, zjistili olomoučtí vědci

* Následky nejsou příznivé. Začíná to vadným držením těla. Později několikanásobně narůstá riziko chronických onemocnění, jako jsou srdeční choroby a vysoký krevní tlak, cukrovka druhého typu, hrozí nádorová onemocnění a potíže s klouby.

* S nadváhou rodičů se výrazně zvyšuje riziko nadváhy u dítěte – pokud jsou oba rodiče obézní, má dítě ve věku 6 až 12 let více než dvakrát vyšší pravděpodobnost, že bude také obézní, u dospívajících je toto riziko dokonce téměř pětinásobné, upozorňuje Státní zdravotní ústav. Nejde jen o geny, ale i o životní styl.

* Pohybové schopnosti dětí pravidelně monitoruje Český olympijský výbor v rámci projektu Sazka Olympijský víceboj: Děti z velkých sídel nad 50 tisíc obyvatel jsou na tom výrazně lépe než ty z malých měst. Zdatnější děti žijí v krajích s vyšším hrubým domácím produktem a vyšším procentem vysokoškolsky vzdělaných obyvatel.

EVA PODROUŽEK FRYŠAROVÁ