Proč? Nemohla se dostat ze zablokované toalety, kam si v poločase odskočila.

Díky svému horolezeckému umu ale nakonec týmu chyběla jen dvě minuty. Pak už společně se spoluhráčkami bojovala o body, ke kterým měly Hanačky velmi blízko. Nakonec ale remizovaly 23:23 a odvezly si pouze jeden.

Chuť si mohou olomoucké házenkářky spravit už v úterý. Od 18.00 totiž hostí nováčka z Poruby.

O obrovský náboj duelu bylo postaráno už dávno před ním.

Za ostravský tým jednak nastupují dvě hráčky, co v minulém roce hájily barvy Zory – Romana Tomečková a Barbora Mýlková, funkcionáři ambiciózního týmu se navíc pokusili z Olomouce přetáhnout i Michaelu Hrbkovou s Dominikou Seluckou, což se jim ale nakonec nepodařilo.

Ve Zlíně jste dlouho vedly, berete nakonec bod?
Já si myslím, že jsme měly a mohly vyhrát. V podstatě nám uteklo vítězství, protože jsme to měly rozehrané velice dobře. Ale věděly jsme, že Zlín je hodně běhavý a bude to ve druhém poločase tahat přes rychlé útoky. To se taky potvrdilo, dostaly jsme několik branek po našich zbytečných chybách. Pro nás by byl dobrý bod, když jsme sem ráno jely. Ale po zápase říkám, že jsme měly na výhru.

Hodně vás podržela brankářka Raníková, byla ona základem vašeho úspěchu?
Celkově to byl z naší strany dobrý výkon, všechny si odvedly svoje. I v obraně to fungovalo perfektně, samozřejmě Bára zachytala fantasticky. Ale to se projeví jen tehdy, když zároveň funguje obrana. Třeba střely zdálky, až na několik pokusů Poznarové ve druhém poločase, jsme eliminovaly. Obrana byl základ toho, že jsme vedly a měly to dobře rozehrané.

Vy jste málem přišla o druhou půlku. Co se stalo?
No, kdybych se tomu chtěla zasmát, tak řeknu, že si mě Zlín chtěl nechat a chtěl mě tady udržet stůj co stůj. Ale vážně, v poločase jsem si šla odskočit, ještě jsem vystála frontu a šla jako poslední. Za mnou se zaklaply dveře a už prostě nešly odemčít.

Co jste dělala? Bouchala jste na dveře?
Paní vrátná říkala, že si myslela, že to někdo povzbuzuje. Ale nevím, když někdo křičí o pomoc, jestli je to povzbuzování. A já opravdu křičela, vyřvala si hlasivky, bouchala do dveří, až mě z toho bolely ruce. Ještě že to nebylo dozděné až do stropu a mohla jsem přelézt. Nakonec z toho byl i horolezecký výstup, takže podařený zájezd.