Teď už je ale zpět na Hané připravena bojovat v kvalifikačním utkání proti Portugalsku (středa 20.15, Sportovní hala UP Olomouc).

„Jsem ráda, že jsem dostala nominaci a o to víc, když se hraje tady,“ přiznala dvaadvacetiletá pravá spojka českého výběru.

V reprezentaci už nejste úplným nováčkem. Cítíte se méně nervózní, než na svém premiérovém srazu?
Ze začátku to bylo jiné, když jsem třeba všechny holky neznala. Teď už se se všemi spoluhráčkami bavím a když je to dobré v kolektivu, tak se dobře cítím i na hřišti. Holky mě vzaly dobře. V přípravných utkáních jsem dostávala prostor a každým tréninkem to bylo lepší.

Budete muset zastoupit zraněnou pravou spojku Michaelu Hrbkovou. Půjde to?
Přišly jsme o velkou osobnost našeho týmu. Obzvlášť mě to mrzí z důvodu, že Míša se tady narodila, hrála tady spoustu let a měl to být tak trochu její zápas. Měla koupené lístky pro kamarády, těšila se. Když jsem se to dozvěděla, že je zraněná, tak jsem z toho byla fakt smutná. Budu se ale samozřejmě snažit ji zastoupit, jak to jen bude v mých silách, i když si nemyslím, že to úplně zvládnu. Máme ale široký kádr.

Máte obavy z těžké úlohy?
Nevím, jestli do zápasu zasáhnu jako první. Dá se hrát i bez levačky, může tam hrát někdo přes ruku. Nebudu hrát sice úplně doma, ale hrála jsem tu několik let a cítím se tu dobře. Doufám, že to i pro mě bude výhoda, že hrajeme tady v Olomouci. Snad mě nervozita nebude svazovat.

V Olomouci jste dlouho působila, pocházíte ale z Prahy. Co vás přivedlo na Hanou?
Šla jsem sem hrát do mládežnických kategorií, kdy si mě pan trenér Krejčíř vytáhl na kempu nadějí. Hrála jsem tady v mládeži i v A-týmu a do budoucna bych přemýšlela i o tom, že bych tady žila. Olomouc je nádherná a mám to tady strašně ráda. Je skvělé, že je reprezentační sraz právě tady.

Chtělo to dávku odvahy jít v patnácti letech z domova?
Dostala jsem nabídku ze Slavie z i Olomouce. Dlouho jsem se o tom bavila s rodiči a rozhodla jsem se i kvůli tomu, abych byla do budoucna víc samostatná. Rodiče říkali, že to můžu zkusit, tak jsem šla do Olomouce a vůbec toho nelituji. Trenér Krejčíř mě toho hodně naučil a jsem ráda, že jsem sem šla.

Teď už jste udělala další krok v kariéře. Poprvé jste vyrazila do zahraničí a v Lubinu podepsala dvouletý kontrakt. Jak se vám v Polsku zatím líbí?
Bylo to ze začátku náročné, ale polština je dost podobná, takže po měsíci jsem rozuměla osmdesáti procentům vět. Trénujeme sedmkrát týdně a jsou i ranní tréninky. Je nás tam hodně a musím bojovat o pozici. V tomhle ohledu je to dost náročné, ale myslím si, že jsem udělala správný krok. Tým hraje kvalitnější ligu a čeká nás i pohár EHF. Co bylo v Olomouci lepší, to byla regenerace.

Zase na vás ale chodí tisícové návštěvy. Hraje se v takové atmosféře líp?
Musím říct, že jsem neviděla hezčí halu, než kterou máme v Lubinu. To je něco neuvěřitelného. Je to něco jiného než třeba tady v Olomouci. I tohle byl jeden z faktorů.

Je Lubin házenkářské město?
Máme tam i mužský házenkářský tým a v Lubinu se hraje také vrcholový fotbal nebo basket. Peníze se ve městě investují do sportu, což je dobré.

Jak se vám zamlouvá polská nejvyšší soutěž?
Letos je novinka, v lize je jen osm týmů, protože se soutěž zprofesionalizovala. Nebudeme hrát play-off, ale hrají se čtyři kola – dvakrát doma a dvakrát venku. Bude to zajímavé.

Rozhodovala jste se dlouho, jestli opustit tým Zory?
Hodně jsem uvažovala o to, jestli do toho jít. Ale pak jsem si řekla, že jestli se chci nějak posunout, tak to bude správný krok. Začátek byl těžký, nikoho tam nemám, nešla jsem tam s přítelem, ten zůstal hrát v české lize. V týmu máme ale buď cizinky, nebo holky, co už byly v zahraničí, takže ví, že to není úplně snadné přijít do nového prostředí a hned zapadnout. Se vším mi pomáhaly a už se tam cítím líp.

Co vám v Lubinu chybí nejvíc?
Nešla jsem si tam dělat kamarádky, ale hrát házenou. S holkama se bavím o všem, ale není to takové jako bylo v Olomouci. Je mi smutno po místním prostředí, po bývalých spoluhráčkách, po příteli, po rodině. Vždycky když přejedu polsko-české hranice, tak jsem najednou taková šťastnější (usmívá se). Člověk si váží mnohem ví věcí, kterých si dřív nevážil.

Je vaším snem se časem posunout za ještě lepším angažmá?
Vysněné angažmá mám, ale teď jsem v Lubinu teprve na začátku a už teď je to pro mě těžké. Uvidím, co bude za dva roky, určitě bych chtěla zkusit Německo, Francii nebo Maďarsko. Uvidím, jestli se ještě zlepším. Každý má své limity a musím zjistit, jestli tohle je už mé maximum, nebo jestli ještě půjdu dál.

Máte přehled o tom, jak se daří vaším bývalým spoluhráčkám?
Snažím se Zoru sledovat, byla jsem i na zápase s Porubou, který bohužel holky prohrály. Teď je trápí zranění, ale tým mají kvalitní a věřím, že budou bojovat o medaile.

Vy zase budete v souboji s Portugalskem bojovat o body do kvalifikace o EURO 2020, které se očekávají, že?
Doufáme ve vítězství. Postupně se na Portugalsko připravujeme, ale zjišťujeme, že to zas není tak lehký soupeř, jak se možná ze začátku zdálo. Přípravu bereme poctivě a doufám, že doma vyhrajeme. Slyšely jsme, že by mělo být vyprodáno, tak doufáme, že nás plná hala požene dopředu a první zápas na domácí půdě bude naše výhoda.