Hned na začátku svého úseku jste smazal ztrátu vašeho družstva v běhu a na konci i pár vteřinek náskoku přidal. Takže spokojenost?

Určitě spokojenost. Škoda jen, že to bylo tak rychlé. Startoval jsem až jako čtvrtý a musel jsem kluky dojíždět. Když jsme pak jeli s Honzou Škarnitzlem, tak jsme věděli, že pojedeme spolu až do konce. Výkonnostně jsme na tom byli na rovině hodně podobně. Bylo jasné, že rozhodne až závěr, kde se bude dát udělat pár vteřin, což se mi nakonec podařilo.

Měl jste na trati nějaké problémy? Jak jste si užil pověstné brody?

Asi jsem si to tady špatně pamatoval. Hned ten první brod byl vcelku nepříjemný. Bylo tam asi jen čtyřicet čísel vody, ale velký proud. Měl jsem problém, aby mi to nevzalo nohy a nejel jsem po proudu až do cíle. To byla jediná nepříjemnost, ovšem spíš z mojí neznalosti trati. Ten nejhorší brod byl naštěstí až na konci. Kdyby to bylo ze začátku, tak by to bylo horší. Jet zmrzlý není nic příjemného.

Jak jste k závodu přistupoval? Jakou jste mu dával vážnost?

Pro mě to byl závod pro radost. Tak jsem si to taky užil. Nechci říkat, že o nic nešlo, ale hlavní sezonu už mám za sebou. Byl to pěkně strávený den.

Dá se už nějak poolympijská sezona zhodnotit, když vás čeká ještě jeden závod ve Francii?

Ten závod už v podstatě důležitý není. Hodnotím celý rok nakonec pozitivně. Hlavně vzhledem k těm okolnostem, které mě potkaly. Měl jsem zdravotní problémy. Už v lednu jsem vlastně musel celou sezonu přehodnotit. Program byl v podstatě úplně naruby, což se trochu projevilo. Na konci sezony jsem se ale dokázal vrátit tam, kde jsem byl. Od té poolympijské sezony jsem asi víc čekat nemohl.

Projevil se syndrom olympijských vítězů v menších sportech, kdy sportovci doplácejí na nabitý program?

Program po olympiádě byl skutečně napěchovaný a já nejsem člověk, který by řekl: Pardon, potřebuju trénovat. Chtěl jsem náš sport po olympiádě i zpropagovat. Na výsledcích mi to asi trochu ubralo, ale nejspíš bych nic jinak neudělal. Z člověka taky trochu spadne ta tíha 
a chce si užít volna. Když se 
k tomu ještě přidají zdravotní problémy, tak je to hodně špatná kombinace. Dá se to objet i na euforii, ale pak rozhodují detaily.

Před časem se také hodně mluvilo o vašem uvažovaném přechodu na silnici.

Mluvilo se o tom hlavně po minulé sezoně, když mi končila smlouva. Už někdy loni 
v prosinci jsem se ale definitivně rozhodl, že zůstanu 
v bikách. A myslím, že jsem se rozhodl dobře.

Je to definitivní rozhodnutí pro zbytek kariéry?

Myslím, že minimálně do Ria je to definitivní. Možná potom, když budu mít chuť, tak si to můžu zkusit pro radost. Ale už to asi nebude 
o tom, že bych se někde extrémně prosadil. Spíš bych to viděl na nějaký jednorázový závod. Šance tam asi je. Ale je to ve hvězdách.

A co cyklokrosové mistrovství světa v Táboře v roce 2015, to vás neláká?

Momentálně mě biky zaměstnávají natolik, že i když jsem o nějakých cyklokrosových startech přemýšlel, tak jsem to musel zamítnout. Víkendy jsem měl plné. Cyklokrosy jsou hodně rychlé a bez bodů bych startoval zezadu. A abych pak dojížděl někde okolo desátého místa? To by pro mě nebylo. Musel bych jezdit minimálně v sezoně předtím nebo vsadit na začátek sezony a body vyjet. Uvidíme. Je to ještě dost daleko.