„Boxovat mezi muži, být v reprezentaci a mít možnost se dostat na olympiádu, to byl vždy můj sen,“ vypráví Pavel Polakovič, jenž může těžit z rad svého otce Pavola, který se mimo jiné zúčastnil olympijských her v Atlantě.

Jak se těšíte na olympijskou přípravu, která vám startuje už zanedlouho v Krkonoších?
Teď mám takovou menší pauzu, ale tam musím zamakat co nejvíc, abych byl v co nejlepší formě a udělal nějaký výkon.

Vážíte si pozvánky na přípravný kemp českého týmu?
Vážím si toho hodně, protože být mezi špičkou v České republice je pro mě hodně dobré. Boxovat mezi muži, být v reprezentaci a mít možnost se dostat na olympiádu, to byl vždy můj sen.

Jak velkou je pro vás výhodou, že trénujete pod vedením svého otce, devítinásobného mistra republiky a účastníka olympijských her v Atlantě?
Trénuje mě nějakou dobu a zdědil jsem toho po něm docela hodně. Snažím se toho využít co nejvíc, abych se probojoval dopředu a pořád se zlepšoval. Chci jít nahoru a nahoru, až třeba někdy budu možná úplně nahoře. Můj cíl je dostat se na olympiádu, být olympionik.

Jak vzpomínáte na své boxerské začátky? Byl pro vás tento sport jasnou volbou?
Pamatuji si, když jsem šel s tátou na trénink na Duklu. To mi byly tak čtyři roky a začal jsem tam bušit do jednoho pytle. Pak mi táta jeden pytel koupil domů a do něj jsem bušil tak do šesti let. Pak tam byly nějaké přestávky, ale dohromady je to tak osm let, co opravdu makám.

V ringu poslouchám jen tátu

Jak si pochvalujete podmínky v Dukle Olomouc, kde se sešel hodně kvalitní trenérský tým?
Jsem strašně moc rád, že tam mám hlavně svého tátu. Ten mi poradí vždycky nejlépe. Já jsem stejně nikdy neposlouchal nikoho v ringu, ani reprezentačního trenéra, ale jenom svého tátu. Anebo sám sebe (smích).

Takže jste velká individualita?
Asi tak nějak. V tom boxu jo.

Myslíte si, že už ani moc radit nepotřebujete a že většinu věcí dokážete sám vycítit?
Já si třeba někdy myslím, že všechno vycítím sám, ale ono to tak ve skutečnosti není. Každému boxerovi, ať je to třeba mistr, musí někdo radit, aby neudělal chybu. Protože každý dělá chyby, jsme jenom lidi.

Mladík mezi frajery

Radí vám váš otec i v oblastech mimo boxerský ring?
To jsou rady ohledně životosprávy a tak dále. Navíc je to můj otec, takže má samozřejmě autoritu.

Věříte, že se probojujete na dubnový kvalifikační turnaj do Turecka, odkud byste už mohl proklouznout na olympijské hry do Londýna? Ve vaší váhové kategorii do 60 kg je ještě pět volných míst pro Evropu.
Věřím. Byla by to pro mě obrovská akce, největší v kariéře, protože já jsem ještě nebyl ani na mistrovství světa. Teď budu bojovat o olympijský turnaj, což je ještě daleko větší akce. Už jenom zúčastnit se by pro mě byl velký úspěch.

Když se to nepovede až do Londýna, tak alespoň získáte zkušenosti.
Já to ale beru tak, že můžu jenom překvapit, protože jsem osmnáctiletý mladík, který tam bude mezi pětadvacetiletými frajery, kteří už boxují třeba patnáct let. Nejlepší je, že můžu jenom překvapit, a na tohle budu sázet a dám do toho všechno.