Po těžkém období se však musí vypracovat ke své maximální výkonnosti. „Odboxoval jsem zhruba 160 zápasů 
a z toho bylo asi 115 vyhraných. Byl jsem na hodně mezinárodních turnajích, boxoval jsem s mistry světa, Evropy či olympijskými vítězi. Myslím, že už jsem na to i vyzrál. Mám 22 let a zkušeností mám dost," věří Pavel Polakovič, boxer Dukly Olomouc.

V listopadu jste se stal dvojnásobným republikovým šampionem. Jak probíhal boj o druhý titul?Boxer Pavel Polakovič

Byla to hodně těžká cesta. Hodně věcí jsem musel dělat sám. Ale lidé okolo boxu 
a Dukly mě hodně podporovali. Neměl jsem úplně podmínky pro to, abych boxoval na mistrovství republiky. Musel jsem hodně pracovat 
a pak jsem nestíhal tréninky, které byly hodně důležité. Tak trochu jsem se bál, že na to nebudu mít. Ale šel jsem po tom a nakonec to vyšlo. Bylo to s hodně velkým štěstím, 
a proto si myslím, že je potřeba jít dál a makat ještě víc.

Poprvé jste zvítězil v roce 2010, ale to bylo až zpětně, že?

Ano, kámoše chytli na dopingu. Mezi boxery jsme všichni kamarádi a bavíme se. Chytili ho a já jsem se dostal na první místo. V srdci jsem to necítil jako vítězství. Ten druhý titul už je opravdový (usmívá se).

V prvním zápase jste se postavil proti ústeckému Eriku Agateljanovi. Jaké to bylo?

V semifinále jsem narazil na favorita váhy. Hodně se zlepšil, znal jsem ho jako mladšího kluka, ale teď už ho můžu brát jako svého rovnocenného soupeře. Byl to hodně těžký a vyrovnaný zápas. Z vítězství jsem cítil velkou euforii. Pak už mě čekalo jen finále, které bylo také hodně těžké a těsné. Chci se z toho ponaučit.

Po zápase jste trochu kroutil hlavou. Nebyl jste si jistý výhrou?

Nebyl jsem si jistý. Bylo to tak těžké utkání, že jsem ani nestíhal počítat body. Bylo to vyrovnané, a když to tak je, tak se ani nedívám na to, jestli prošel nějaký můj úder. Spíš to počítám, když dostávám. Ale na to nejsem moc zvyklý. Celkově nemám z republiky až tak dobrý pocit, ale jsem rád, že jsem vyhrál.

Sebralo vám první utkání hodně sil?

Strašně moc. Bylo celkem 
i taktické. V prvním kole jsem měl bodově asi navrch. On byl aktivnější, ale já jsem byl přesnější. Druhé kolo jsem jednoznačně prohrál, ale chtěl jsem soupeře trochu nechat vybít. Byla to součást taktiky. Ve třetím kole jsem začal pořádně šlapat.

Taktika vám tedy vyšla…

Bylo tam i hodně dohadů, že jsem měl prohrát. Po zápase jsem si taky neříkal, že bych to extra vyhrál. Je to borec z Ústí nad Labem a reprezentant. Ale já jsem dva nebo tři roky nebyl pořádně 
v ringu na vrcholové úrovni. Podle videa a boxerského hlediska si myslím, že jsem zvítězil.

Do finále proti Tomáši Ambrůžkovi už jste si víc věřil?

Dostal jsem poměrně lehčího soupeře, ale semifinále mi sebralo síly. Musel jsem to vyhrát takticky a nenechat soupeře dávat čisté údery. Většinou jsem to schytal do ruky nebo do krytu. Hodně bodů jsem vytěžil z kontrů, když jsem šel dozadu.

V životě už je zodpovědnější

Říkal jste, že jste dva nebo tři roky nebyl pořádně v ringu. Proč?

Bylo to kvůli práci. Asi před pěti lety jsem se začal věnovat stavebním pracím. A trénovat jsem zvládal někdy hodně a někdy málo. Bylo to tak, že jsem měsíc stíhal hodně pracovat a hodně trénovat, ale člověka to tak vyčerpá psychicky i fyzicky, že potom padne úplně hotový. A pak potřebuje třeba dva měsíce klid a to je špatné. Proto se to teď snažím nějak vyvážit. Chce to lepší finanční podmínky, se sponzory je to složité. Uvidíme, co bude dál.

Váš život se změnil také díky rodičovství. Bude syn Pavel pokračovatelem boxerského rodu?

Stal jsem se šťastným otcem, malý je můj jmenovec 
a už bude mít rok. Každopádně se snažím být klidnější, nelítám po diskotékách jako dřív. V životě už jsem zodpovědnější.

Pomoct by vám mohlo také angažmá v Prostějově. Jaká je tam situace?

Budu boxovat za Prostějov extraligu. Tam už by měly být nějaké lepší finanční podmínky. Ale asi nebude moc zápasů, v české extralize nemáme hodně týmů. V extralize musím potvrzovat, že jsem mistr republiky, teď bych v Česku neměl prohrávat.

Je to pro vás výhodné i z hlediska konfrontace s kvalitními soupeři?

Boxersky je to pro mě určitě dobré. V extralize jsem už startoval od 16 do 18 let, většinu zápasů jsem i vyhrával. Byl jsem hodně dobrý, ale pak přišly nějaké změny. Přítelkyně, bydlení, dítě a tak dále (úsměv).

Nakročil jste do extraligy díky dobrému výkonu na mistrovství republiky?

Hodně mi s tím pomohl můj táta a náš kamarád Josef Pekárek. Přimluvili se za mě u trenéra Petra Novotného. Ten mě pak na republice oslovil, když jsem vyřadil favorita, že by byl rád, kdybych za ně boxoval.

Olympiáda je přáním od šesti let

Váš intenzivnější návrat k boxu přichází v důležitou dobu, blíží se olympijské hry. Máte možnost zúčastnit se tohoto sportovního svátku?

V lednu proběhne reprezentační soustředění a chci se tam mezi těmi kluky co nejvíc prosadit a ukázat, že na to mám a že chci trénovat. Že mám chuť vítězit.

A jak to bude dál?

Trenér mi říkal, že bych mohl jet do Turecka asi za čtyři měsíce na kvalifikační turnaj. Bude to akce Světové boxerské asociace. Pořádají tyto turnaje, aby boxeři měli příležitost dostat se na olympijské hry nebo mistrovství světa. Měly by být ještě dva turnaje, kde je šance dostat se na olympiádu. Chce to udělat nějaké umístění.

Olympijské hry jsou vaším velkým snem? Chcete tam zabojovat jako váš otec Pavol v Atlantě před dvaceti lety?

Je to moje přání snad od šesti let. Určitě mě k tomu inspiroval otec. Jsem takový pes po olympiádě. Když se tam nedostanu letos, tak se budu snažit co nejvíc, abych to za ty čtyři roky dal. Prostě tam chci být. Táta mě nějakou chvíli trénoval, ale já jsem spíš takový samouk.

Dá se na boxerské zápasy připravovat jako samouk?

Každý trenér mi něco dal, hodně bych chtěl poděkovat trenérovi Antonínu Hauerovi. Pomohl mi a nikdy jsem neměl tak tvrdé údery jako 
s ním. Suprově mě připravil také Jirka Richter, s psychologickou přípravou a masážemi mi pomohl pan Ťulpa. 
A každopádně chci poděkovat i šéftrenérovi Bögimu, za to že mě vůbec nominoval, to bylo skvělé. Že mi vůbec věřil po takové době.

Trenér Bögi už před mistrovstvím tvrdil, že byste to měl vyhrát. Cítil jste se kvůli ohlasům z okolí trochu pod tlakem?

Snažil jsem se nepřipouštět si, že mi všichni věří a doufají, že vyhraju. Byl to takový tlak, ale řekl jsem si, že jsem zkušený a že to udělám, tak jak mám.

Probíráte s otcem box? Co říkal na váš úspěch?

Táta se teď snaží být takový nestranný. Pomáhá mi, ale vždycky mě chtěl popostrkovat tím, že se o všechno nebude úplně zajímat. Určitě je rád, že jsem vyhrál. Pogratuloval mi a zachoval se hezky.

Před časem byl také vaším trenérem. Pomohly vám jeho zkušenosti z amatérského i profesionál­ního ringu?

Když jsem s ním trénoval, tak to bylo super, fakt skvělé. Bylo to hodně dobré období mého života, ale psychicky jsem byl hodně velký darebák. Takže jsem myslel spíš na blbosti než na tréninky a podobně. To byla celkem škoda. Táta to věděl a už mě pak nechtěl trénovat. Pak se odstěhoval, je to zase jiné. Žije na Slovensku a já tady. Ale vídáme se často, píšeme si a voláme si. Když k němu přijedu, tak si zatrénujeme, takže vztahy máme super.

Cítíte, že už máte na účast na olympijských hrách?

Myslím, že už jsem na to 
i vyzrál. Mám 22 let a zkušeností mám dost. Odboxoval jsem zhruba 160 zápasů 
a z toho bylo asi 115 vyhraných. Byl jsem na hodně mezinárodních turnajích, boxoval jsem s mistry světa, Evropy či olympijskými vítězi.

Boxujete v lehké velterové váze do 64 kg. Zůstanete u této váhy, nebo to plánujete změnit?

Zatím mi to sedí. Před finále na mistrovství republiky jsem měl třeba jen 61 kilo, možná to bylo nervozitou. Většinou mívám 62 nebo 63. Je pravda, že mám dobré spalování, takže tu váhu budu asi držet.

Na profi box asi ještě nevyzrál

Zajímáte se také o profesionální box? Nedávno žil boxerský svět soubojem Vladimíra Klička 
s Tysonem Furym.

Profesionální box sleduju. Je to hezké, líbí se mi to. Ale pro mě je to ještě brzo. Volali mi z Brna, jestli bych nechtěl boxovat profi. Samozřejmě jsem hned odmítl, protože si myslím, že jsem na to ještě nevyzrál. Technicky možná ano, ale fyzicky na to asi ještě nemám. Chtěl bych se ještě zúčastnit olympijských her a udělat umístění na mistrovství Evropy nebo světa. A profesionálním zápasem bych o tu možnost přišel.

Tak možná později?

Po další olympiádě za čtyři roky bych možná ukončil amatérskou kariéru. Ale během těch čtyř let jsou možnosti získat medaile na prestižních turnajích. Když člověk vyhraje nějaký super turnaj nebo šampionát, tak je zviditelněný a má lepší cestičku v profi.

A co zápas Kličko versus Fury? Jak se vám líbil?

Abych pravdu řekl, fandil jsem Furymu. Už dlouho fandím borcům, co jsou proti Kličkovi. Vždycky jsem měl názor, že na světě je stejně vysoký a techničtější boxer než on. Musím přiznat, že jsem netušil, že Tyson Fury je tak dobrý. Ale když jsem ho v tom zápase viděl, tak jsem věděl, že vyhraje.

Profil Pavla PolakovičeBoxer Pavel Polakovič

Datum narození: 5. května. 1993 Klub: Dukla Olomouc
Boxuje ve váze do 64 kg
Vybrané úspěchy:
2008: M-ČR kadetů 2. místo, mezinárodní turnaj olympijských nadějí 2. místo
2009: M-ČR kadetů 3. místo, 
M-ČR juniorů 3. místo, M-ČR mužů 3. místo, MT olympijských nadějí 1. místo
2010: M-ČR juniorů 1. místo, 
M-ČR mužů 1. místo
2011: MT pohár Záhoria Malacky 1. místo, MT Memoriál 
J. Tormy Praha 1. místo, M-ČR mužů 3. místo
2012: MT pohár Záhoria Malacky 2. místo, M-ČR mužů 3. místo
2014: MT ve Welsu, Rakousko 
1. místo
2015: M-ČR mužů 1. místo

Šéftrenér Dukly Olomouc A. Bögi o Polakovičovi:

Je to mimořádný talent, ale potřebovali bychom pro něj sponzory. Když bude mít ekonomické podmínky, aby mohl trénovat aspoň dvakrát denně, tak je schopen dovézt medaili z mistrovství Evropy a být úspěšný na olympiádě, tak jako jeho otec. Skutečně se dá říct, že je ještě větší talent než jeho otec, který měl ve středisku vrcholového sportu v Dukle vynikající podmínky a taky toho využil a vzorně reprezentoval. Pavel je strašně technický boxer, boxuje asi od sedmi let a málokdo má výsledkovou listinu jako on. Všude sbíral medaile a potřebuje takového sponzora, který by se o něj postaral. On je klenot a pak by se s ním mohl sponzor nebo i město Olomouc chlubit.