Ta v sobotu opět sledovala atraktivní překonávání řeky Bečvy, bahna, ostnatých drátů nebo elektrických šoků.

„Počasí je super, i když je dost teplo, takže účastníci budou asi trošku trpět, protože trať je náročnější než vloni. Jsou náročnější překážky, je jich i víc,“ prozradil spolupořadatel akce Roman Bartoň.

Závodníci se postupně od 11 hodin dopoledne vydali na zhruba 9 kilometrů dlouhou trať, kde na ně čekalo přes třicet překážek. Jakých? To před startem tušil jen málokdo.

„Já už se těším, až vletím do Bečvy,“ znělo ze startovacího koridoru. Ano, brodění se řekou, lagunou či rybníkem, to byla snad jediná jistota.

Záludné překážky

No a pak to vypuklo. Z areálu haly Spartaku Přerov se závodníci vydali k Bečvě směrem na Kozlovice, několikrát řeku přebrodili, mezitím přelézali pár záludných překážek. To jen tak na rozjezd.

„Jelikož to byla moje premiéra, bylo to pro mě docela dost náročné. Dal jsem si asi pětiletou pauzu, předtím jsem běžel něco podobného,“ prozradil jeden z účastníků Michal Poledňák.

Další vodní překážky čekaly na „geroye“ na Velké laguně, odkud zamířili pod ostnatý drát, kde před sebou museli tlačit těžkou pneumatiku.

Z Malé laguny se pak menší oklikou vrátili k Bečvě, kde pokračovali kolem loděnice až k dalšímu překonání řeky zpět na druhý břeh. Nechyběl hod pneumatikou na cíl na Horním náměstí.

ÚSPĚCH MĚLY ELEKTROŠOKY

Tu největší pecku si pořadatelé schovávali pro závěrečnou část. Novinkou bylo plazení se pod elektřinou nabitými dráty, které každé dvě vteřiny uštědřily závodníkům pěknou ránu.

„Toho jsem se lekl, to mi málem urvalo nohu, jsem rád, že jsem to přežil,“ smál se další z úspěšných Radek Štěpán.

„Pro zdravého člověka to není nebezpečné, je to vlastně na malá zvířata. Když to člověk dělá suchou rukou, tak je to v pohodě, když jsou ale mokří a od bláta, je to asi trošku větší šupa,“ prozradil organizátor Roman Bartoň. Právě u této překážky každopádně zůstalo nejvíce fanoušků.

Po dalších „průlezkách“ nebo ručkování nechyběla ani letos proteinová svačinka v podobě opečeného červa, s jehož pozřením neměla většina účastníků žádný problém.

Medaile za zdolání

Tou největší odměnou v cíli je pro „geroye“ každoročně medaile za zdolání extrémního závodu. Letos si ji účastníci museli vyzvednout úplně na závěr. Nebylo to však zadarmo, dostali při tom další elektrický kopanec.

„Za mě bylo nejhorší asi to kopnutí na závěr. Ohradník pro krávy mě docela překvapil, jaké měl volty. Jinak bylo vše tak stejně příjemně náročné,“ usmíval se Michal Poledňák.

LETOS SKORO TISÍC ÚČASTNÍKŮ

Tím nejlepším vysvědčením pro závod samotný je stále se zvyšující účast a zájem závodníků.

„Spokojeni jsme moc, protože se počty účastníků navýšily zhruba o stovku jak u dospělých, tak i u dětí. Jsme letos skoro na tisícovce celkově,“ pochvaloval si Roman Bartoň.

Nechyběl tedy ani Geroy Kids, kterého se na malé trati u haly Spartaku zúčastnilo asi 250 dětí.

Zbytek běžel hlavní závod třeba ve dvojicích, v týmech nebo sám za sebe. Mezi jednotlivci za tři roky nenašel přemožitele Ivo Vrba, který trať tentokrát zvládl za hodinu a 20 vteřin. Vloni byl jeho čas 52:49, což jen dokazuje větší náročnost letošní trasy.

Nejrychlejší ženou byla v celkovém pořadí 38. Veronika Dvořáková s časem 1:20:49.

Nejstarší závodník pod jménem Dědek Beskydský se narodil v roce 1945 a trať úspěšně dokončil v čase 1:41:14.
Obdivuhodný závod si zkrátka zasloužil obdivuhodné výkony.