Kliknutím zvětšíteSubstantivum „láska“ je odvozeno od všeslovanského slovesa „laskati“. Ale můžeme se vypravit ještě dál, třeba do Švédska, kde lásce říkají „älska“. Původ
slova tkví pravděpodobně v sanskrtu, odkud Slované přejali výraz pro touhu (lubhljati) a udělali z něj hladivé slůvko „ljubov“. Známe však i starogermánské „lubo“ a staroanglické „lufu“, ze kterého se vyvinulo slovo všech slov: LOVE.
Až potud je věc vcelku nekomplikovaná a jasná. Jenže není všechno zlato, co se třpytí, a není všechno láska, co tak zní či vypadá. Bývalý policejní vyšetřovatel a předseda správní rady Transparency International Václav Láska, který stál před čtyřmi lety za žalobou na prezidenta Miloše Zemana pro hrubé porušení ústavy České republiky, se svým nepřípadně přítulným jménem jistě hodně zkusil.
Kdyby se však různí smíšci podívali do odborných knih, zjistili by, že starší české příjmení Láska mělo ještě před pár staletími úplně jiný význam než dnes.
Co by asi řekl na slovo láska senátor Václav Láska?
Jít na lásku - hořká ironie
„Jít na lásku“ znamenalo dobrovolně pracovat „na panském“. Tedy, dobrovolně: víme, že sedláci v Čechách za vlády císařovny Marie Terezie jinou možnost neměli. Vrchnost jejich grunty zabírala pro panské dvory a ukládala jim povinnost poskytovat tažný dobytek právě pro robotu na panských statcích. Takže i když na papíře požívali jakýchsi práv, ve skutečnosti se jim nedostávalo sil ani prostředků, aby budovali vlastní skromná hospodářství.
Karliene: Greensleeves - staroanglická balada o lásce:
Na stránkách Dějin Čech a Moravy, sepsaných roku 1898 Josefem Svátkem, stojí: „V Novém Městě nad Metují naříkali poddaní, mezi nimi sedmdesátiletí starci, se slzami v očích, že by pro nesmírné roboty a vrchnostenské dávky také nejraději ze země uprchli, nemajíce čím sebe a rodiny své uživiti, aniť pro neustálou práci na panském políčka svá obdělávati nemohou.“
A František Bartoš ve své Domácí čítance dodává: „Tehdy kolik dní v témdni pracovati bylo z roboty na panském. Proto sousedé za pilné práce pomáhali si z ochoty, někdy i večer za měsíčka sežati obilí nebo vytrhati len a konopí.“ Cítíme, že v pozdně barokním výrazu „jít na lásku“ zaznívá typicky český humor, o kterém J. S. Machar básnil, že „je tak draze zaplacený, v něj dějiny i naše dni si lehly: kol rtů nám leží hořce sešklebený a oči má jak jedovaté jehly“.
Zelená jako barva svěží volné lásky
Ale zpět k vášni a citům, kvůli nimž se jedni střílejí a druzí tráví jedem. Naši předkové mnohem více než my vnímali svět skrze různé symboly a signály. Milostnému vzplanutí a erotice vyhradili zelenou barvu. Zelená byla svěží barvou volné lásky – skvrn, které zanechává tráva na šatech po milování v přírodě.
Kdekdo si vybaví melodii staroanglické balady Greensleeves – u nás ji proslavila Marta Kubišová pod názvem Dobrodružství s bohem Panem (text napsal cimrmanolog Miloň Čepelka).
Marta Kubišová - Dobrodružství s bohem Panem:
Původně se píseň jmenovala Lady Greensleeves, tedy doslova: Dáma Zelené rukávce. Komu se tak mohlo přezdívat? Někomu, kdo tím, že chodil oblečen v šatech s dlouhými volnými odepínacími rukávy se zelenou krajkou, mimoverbálně sděloval, co se nahlas vyslovit nesmělo. Řeč je o vydržované milence, respektive o luxusní prostitutce.
Svítáníčko ve vykřičeném domě
Mýtus o tom, že píseň Lady Greensleeves napsal pro druhou ze svých šesti žen, Annu Boleynovou, sám vládce Anglie a Irska Jindřich VIII., byl přesvědčivě vyvrácen (i když tento panovník skutečně hudbu skládal). Pravdivější bude názor, že balada vznikla jako ironická reakce na drby o jejich vztahu. Anna byla dvorní dámou, do níž se král zamiloval. Zákonitou choť z ní udělal teprve ve chvíli, kdy se mu podařilo vymanévrovat ze sňatku s Kateřinou Aragonskou. Do té doby si lid šuškal, že se Boleynová nechává vydržovat. Co na tom, že v reálu předmanželským svodům odolala…
Profesor staré české literatury Jan Lehár upozorňoval na zmínky o zeleném poli a trávě ve Snáři Vavřince z Březové. I na tuzemskou píseň z 15. století Šla dva tovařišě, kterou předtím folkloristé mylně řadili k takzvaným svítáníčkám („aubade“). Čili do kategorie roztoužených vyznání, zpívaných za úsvitu na odchodu od milé, jako protiklad večerní serenády.
Lehár dovozuje, že verš „šla dva tovařišě v jedno miesto tíšě“ neznamená, že by se milenci odebrali do přírody a strávili noc kdesi na louce. Ne. Když se žena v písni ptá muže „skuoro-li sě vrátíš na zelenú trávu“, chce vědět, jestli mladík ještě někdy zavítá do nevěstince, kde dáma provozuje své služby.
O čem je seriál Slovíčkaření
Některé výrazy člověku vrtají hlavou. Nelze je bezezbytku pochopit, pokud se nevydáme nazpět v čase a neprojdeme s nimi celou historii jejich vzniku, užití a proměn. Slůvka jako vůči, vesměs, zebvrubně. Nezní vám trochu tajemně? Určitá záhadnost je však jen pozůstatkem dávných, dnes už poněkud nesrozumitelných dob a zvyků.
Jakmile se vžijeme do myšlení našich předků, porozumíme i způsobu, jakým utvářeli českou řeč. A právě české řeči se věnuje seriál Deníku s názvem Slovíčkaření.
19
1
Čtenář reportér
Dům a zahrada
Kondice
Kafe
iReceptář
TN.cz
