Vnuk Jakub, který navázal na účasti Jaroslava Jurky na olympiádách v Montrealu (1976) a Moskvě (1980), vypadl po boji hned v prvním kole kordu s domácím Japoncem Kazujasu Minobem. Světová desítka byla nad jeho síly.

„Myslím, že si vedl bezvadně. Byla škoda, že mu ujel začátek. Ještě dokázal srovnat,“ okomentoval Jaroslav Jurka fakt, že Jakub dotáhl skóre ze ztráty na 14:14, ale v rozhodujícím souboji nakonec o postup přišel. „Byla tam setinka nerozvážnosti, nebo nepřesnosti. Stačilo mít ruku o kousíček výš a byl by to dubl. Takhle prohrál, ale to se nedá nic dělat,“ pokrčil rameny.

Příprava v izolaci? Problém?

V Japonsku měl navíc Jakub Jurka, který ještě před dvěma roky válčil v juniorech, složité podmínky pro přípravu. Kvůli cestě vládním speciálem, kde došlo k nákaze koronavirem, musel jako jeden z kontaktů do izolace. „Nemohl odtrénovat se soupeři, které už tam měl domluvené. Mohl jen tzv. školovat s tátou, tedy trenérem. To bylo moc důležité. Kontakt se soupeřem před takovou soutěží ohromně chybí. Než se pak v zápase rozkoukal, tak už prohrával,“ doudil Jurka nejstarší.

Velkou vědu ale z vypadnutí v prvním kole nedělal. „Samozřejmě jej porážka mrzela. Určitě však nezklamal. Ukázal, že umí bojovat. Olympiádu si osahal. V Paříži příště bude ještě lepší,“ věří dvaasedmdesátiletý držitel titulu „šermíř století“. „Bude pochopitelně důležité, aby zůstal zdravý. Za tři roky nasbírá mnoho dalších zkušeností. Má všechny předpoklady a dělá všechno proto, aby se vyhoupl do světové špičky,“ doplnil Jaroslav Jurka.

Olomoucký kordista Jakub Jurka (uprostřed) se kvalifikoval na olympijské hry v Tokiu. Navázal tak pod vedením svého otce a trenéra Tomáše (vpravo), na dědečka Jaroslava Jurku (vlevo), účastníka OH 1976 a 1980.
Olomoucká šermířská dynastie: na olympiádu jede další Jurka a myslí na medaili

Jsou to pro něj ale velké zkušenosti,“ míní muž, který upozorňuje na vyrovnanost ve světové špičce a klíčovou roli psychiky. Kdo to nezažil, nedovede si to představit. I mě tlak olympiády semlel,“ prohlásil.

Choupenitch nadchl

Zkušenost z předchozích Her z Ria podle něj mohla pomoct Alexanderu Choupenitchovi, který získal ve fleretu pro Česko první šermířskou medaili od Londýna 1908. „Bylo to fantastické a je to úžasný úspěch pro český šerm. Strašně moc mu to přeji,“ řekl Jaroslav Jurka. „Stejně jako Jakub prošel z evropské kvalifikace, kde postupoval jenom vítěz. A ze dvou účastníků jsme nakonec vytěžili jednu medaili a jednu účast, která určitě nebyla zklamáním. Parádní úspěšnost!“ chválil.

„Hongkonžan Cheung Ka-long, který jej porazil v semifinále, byl vynikající. Ve finále prakticky nedal šanci ani obhájci Garozzovi z Itálie. V Hongkongu mají francouzské trenéry a maximální podporu, což bylo vidět,“ všiml si Jurka, který věří, že český šerm má před sebou slibnou budoucnost.

Český fleretista Alexander Choupenitch se raduje z vítězství v utkání o bronz na LOH v Tokiu.
Gentlemani ve světě sportu? Choupenitch navázal na pozapomenutého (ne)šlechtice

„Máme několik velmi dobrých mladých šermířů. Musí na sobě zamakat a ke starším se přiblížit, nebo je přeskočit. Mohlo by se podařit vypěstovat i družstvo kordistů, což by bylo naprosto fantastické,“ prohlásil.

Možná jen škoda, že Choupenitch a Jurka nejmladší nesoutěží ve stejné kategorii. „To jen já jsem byl fleretista i kordista,“ usmál se Jaroslav Jurka.