„Že si posezení vyrobím sama, vzniklo ze zoufalství. Žádná nabízená v obchodech totiž neodpovídala mé představě. Chtěla jsem, aby se na lavici pohodlně sedělo u stolu a zároveň byla dostatečně široká pro odpočinek po jídle. A šlo mi o to, aby se na ní dalo i pohodlně poležet,“ říká Irena Jilovcová, která je povoláním úřednice.
Podívejte se, jaké se dá udělat sezení z palet:
V ČLÁNKU SI PŘEČTETE
* Nápad musel uzrát
* Metoda pokus-omyl
* Pomohly zbytky trámků
* V plánu je úložný prostor
Irena Jilovcová s manželem mají pronajatou menší zahrádku v jedné pražské kolonii. Je to místo, kde chtějí grilovat, oslavovat a odpočívat. Původně si myslela, že jim budou stačit jen slunečník a židle. Kutilství je ale nekonečná story, a když se do toho člověk jednou opře, pracuje na zlepšování pořád. Zahrádkaření se tak stalo jejím koníčkem.
Nápad musel uzrát
„Nápad na posezení jsem v hlavě nosila více než dva roky, ale stále nebyl čas. Manžel nemá kutilské vlohy a spokojil by se se židlemi kolem stolu,“ říká s nadsázkou. Dodává ale, že podporu v rodině samozřejmě má.
„Nejenže mi fandí a nechávají prostor pro moje nápady, ale v době realizace za mě přeberou nutné úkony a zajišťují běžný chod domácnosti. Jsem tak osvobozena od vaření, úklidu u nákupů,“ říká s úsměvem Irena Jilovcová.
Metoda pokus-omyl
Materiál Irena Jilovcová využila z jednorázových dřevěných palet a zbylých trámků z podlahy.
„Zkušenosti s prací se dřevem nemám vůbec žádné a moje práce se řídí metodou pokus-omyl. Myslela jsem ale stále na důležitou radu, a to je dodržet pravý úhel a rovinu. To je asi základ,“ vzpomíná.
Inspirace pro šikovné kutily:
Ještě před lavicí ale vyrobila venkovní kuchyňskou linku, která podle ní byla náročnější. Takže tak úplným kutilským nováčkem dnes už rozhodně není. Sedací lavice podle ní šla mnohem lépe a rychleji.
„Už jsem byla vybavena lepším nářadím. Ocenila jsem dva aku šroubováky, abych neustále nemusela vyměňovat nástavec, a pomohly pokosová pila i elektrická bruska."
Pomohly zbytky trámků
Původně si paní Irena myslela, že to bude paletové sezení. Když si ale spočítala, kolik bude potřeba palet, rozhodla se pro jiné řešení. Palety navíc musíte mít opravdu pěkné. Pokud to tak není, dostanete se do fáze, že budete vyměňovat špatná prkýnka, a to není pěkná práce.
„Naštěstí nám zbyly trámy z realizace podlahy, takže jsem udělala stojnice a pomocí trámků jsem je spojila dohromady. Tím vznikla konstrukce, kterou jsem nakonec obložila. Není to žádná věda,“ vysvětluje Irena Jilovcová postup výroby a dodává, že také u konstrukce řešila problémy s tím, že jeden trám měl deset milimetrů, zatímco druhý jen osm.
Největším oříškem údajně bylo pracovat pouze s materiálem, který máte k dispozici. Každé prkýnko totiž bylo jinak dlouhé, široké i hrubé. Některá byla zase hodně poničená.
Nahrává se anketa ...
„Možná vás to překvapí, ale nejvíce času zabralo hledat správná prkna. To by se samozřejmě nákupem nového dřeva eliminovalo, ale v rámci úspor jsem si s tím musela poradit,“ říká o překážkách. Celé dopoledne jí tak zabralo, než si lavici vyzkoušela poskládat nanečisto, aby vše sedlo na centimetry. Potom už šla práce ráz na ráz.
V plánu je úložný prostor
„Zatím jsem nenašla, co bych mohla udělat lépe. Ale jisté je, že lavici ještě zdokonalím. Musím vymyslet opěradla, aby polštáře nebyly opřené pouze o stěnu. Dalším úkolem je vytvořit úložný prostor na úklid polstrů,“ plánuje šikovná kutilka.
close
info
Zdroj: se svolením Ireny Jilovcové
zoom_in
V budoucnu uvažuje Irena Jilovcová o vytvoření úložného prostoru pod sedáky.
Jediné, do čeho musela Irena Jilovcová investovat, byl spojovací materiál za zhruba tři sta korun a vrchní desky, za něž zaplatila okolo tisíce korun. Ty prý zvolila z ryze praktického hlediska, byly totiž krásně opracované a bez nutnosti dalších úprav.
Nakonec dokoupila ještě polstrování. Posledním krokem ale bude ještě barevná lazura. Sedačka je pod střechou, a proto podle ní nebudou potřeba ani drahé barvy nebo laky.
„Už jsem udělala venkovní kuchyň, nyní taky posezení a chci ještě zahradní sprchu. Stále to tady vylepšujeme. Když si něco umanu, tak to taky dostanu,“ směje se Irena Jilovcová.
