Také o tom píše v nové knize Divadelní režisér a člověk Oldřich Stibor (1901–1943) Helena Spurná z katedry divadelních a filmových studií Univerzity Palackého v Olomouci.

Oldřich Stibor je podle ní jednou z nejpozoruhod­nějších osobností české meziválečné režie.

„Měl velmi zvláštní osud. Byl členem ilegálního okresního vedení KSČ, působil v protifašistickém odboji a nakonec zemřel ve vězení v Polsku," vysvětluje Helena Spurná.

Radikální obrat ve vnímání jeho divadelní tvorby a jeho osobnosti přišel po roce 1989.

„Jestliže před revolucí byl některými divadelními historiky až nekriticky vynášen pro sociální angažovanost a levicově zaměřenou tvorbu, tak po roce 1989 byl ze stejných důvodů považován za umělce nepohodlného. Někteří historikové by možná byli rádi, kdyby úplně zmizel z dějin českého, respektive československého divadla," pokračuje.

„Knihu jsem psala hlavně proto, abych se pokusila z jeho divadelní tvorby smýt ony nánosy ideologických dezinterpretací minulé doby, ale zároveň abych zabránila tomu, aby tento velmi zajímavý a pozoruhodný režisér zmizel v propadlišti dějin," doplňuje.

Helena Spurná, autorka knihy Divadelní režisér a člověk Oldřich Stibor

Helena Spurná, autorka knihy Divadelní režisér a člověk Oldřich Stibor. Autor: DENÍK/Petra Pášová

Svatokopecké duchovní hry

V knize totiž odkrývá i některé méně známé projevy a linie jeho divadelní tvorby.

„Málo se například ví, že v létě 1936 až 37 na Svatém Kopečku u Olomouce organizoval takzvané Svatokopecké duchovní hry, v jejichž rámci režíroval České pašije. To jsou paradoxy jeho umělecké tvorby," míní divadelní historička.

Podle ní byl Oldřich Stibor bohém, člověk zřejmě velmi impulzivní, živelný.

„Tvořil spontánně a musel být nesmírně pracovitý. Dělal třeba dvacet inscenací za sezonu. Tehdy to bylo běžné, ale dnes je to nepředstavitelné," říká.

Stibor v Olomouci působil od roku 1931 až do svého zatčení v dubnu 1940.

„Inscenoval klasické i soudobé hry. Byl inovativním režisérem opery, což se taky málo ví. Vnášel do klasických děl nové výklady a postupy. Jeho přínos byl mnohostranný a také, byl to hlavně Stibor, který provinciální České divadlo v Olomouci povznesl mezi přední československé i středoevropské scény," upozorňuje.

Policejní úředník

K paradoxům jeho života ale patří i to, že předtím, než se dal na dráhu divadelního režiséra, působil jako policejní úředník.

Jeho práce spočívala v tom, že jezdil po různých manifestacích, často organizovaných a svolávaných Komunistickou stranou Československa, a o nich pak vypracovával hlášení.

„Tahle role mu ale zjevně vůbec nevyhovovala, myslím si, že si to pak celý život vyčítal. Mimochodem kvůli němu šel do vězení například Ivan Olbracht, jehož tvorbu on sám později propagoval," spekuluje historička.

K sepsání knihy se připravovala pět let a informace pro svou práci čerpala v archivech po celé republice.

„Byla to práce, která mě hodně bavila. Dílo se rodilo postupně, a když jsem zjistila, jak zajímavým režisérem Oldřich Stibor byl, tak už jsem se toho tématu nepustila," doplňuje Helena Spurná.