V blízké době vám má vyjít deska Blázen, kdo se lásky zříká, na níž posluchači najdou raritní a dosud na žádném nosiči nevydané nahrávky. Můžete album blíže představit?
Deska vyjde v polovině listopadu u Supraphonu. Dramaturgii měl na starosti Jiří Svoboda, kterého čekala obtížná práce nalézt převážně v televizních archivech písničky, které dosud nikde nevyšly. Zároveň zařadil skladby, které už sice dříve vyšly, ale v jiném aranžmá.

Jak to momentálně vypadá s přípravou vašeho dalšího studiového alba?
Tento týden jsem měla první schůzku s producentem DanemHádlem. Protože nejsem skladatelka, budeme hledat u jiných autorů a snažit se udělat pestrou desku. Ráda bych, aby se na desce objevily jak baladické, lyrické písně, tak i temperamentní skladby, protože taková jsem já. Nechci, aby se celá deska nesla jen v jednom duchu. Co se týče vydání, jsme domluveni s firmou Universal na první polovinu příštího roku.

Za svou kariéru jste se setkala s celou řadou špičkových českých textařů. Který z nich vám byl pocitově nejblíže?
V mých začátcích určitě Zdeněk Rytíř a Zdeněk Borovec. Pavel Vrba psal nádherné texty, ale přece jen trochu náročnější. Je pravda, že Zdeněk Borovec mi moc chybí, byl to člověk, který měl spoustu nápadů a hlavně to byl naprostý profík, co se týče třeba frázování. Současně s přípravami na novou desku se chystáte také na zkoušení muzikálu Mona Lisa. Dříve jste odmítla řadu muzikálových nabídek, mezi nimi například Carmen.

Čím vás zaujal právě tento?
Především úžasnou muzikou, což u muzikálů považuju za to nejpodstatnější. Jejími autory jsou Bohouš Josef a Michal David. Přijde mi zajímavá a nenašla jsem v ní žádné klišé. Také libreto je velice poutavé a moje role matky MonyLisy je výrazná, takže jsem si řekla, že do toho půjdu. Přiznávám, že už se mi po muzikálové scéně od doby, kdy jsem hrála v Hello, Dolly, začalo trochu stýskat. Uvidíme, jak se nové role zhostím, ale už se na to moc těším.

Můžete říct ve stručnosti něco o obsahu?
Velmi zkráceně jde o příběhMonyLisy, která je vdaná a zamiluje se do jiného muže. Její matka jí tuto lásku vymlouvá, nakonec však zjistí, že jednala nesprávně. V těchto dnech absolvujete komorně pojaté turné Recitál, kde se obejdete bez velké show.

Jak se díváte třeba na koncerty Madonny, které jsou spíše o efektech a výpravné scéně než o hudbě?
Samozřejmě se spíš přikláním k tomu, aby koncert byl především o muzice a pěveckých výkonech. Ale je pravda, že jsem viděla dvě velké show, které byly postavené hlavně na dění na jevišti. Kromě Madonny to byl ještě koncert Kylie Minogue. Na druhou stranu jsem viděla i Stinga nebo Barbru Streisandovou, kde žádné efekty navíc nebyly. Nejlepší je samozřejmě nějak to spojit, aby koncert byl podívaná, ale i hudební zážitek.

Na své koncerty si už několik let zvete hudební hosty. Máte mezi nimi některé osvědčené, u nichž víte, že chemie na pódiu prostě musí fungovat?
Určitě jsou takoví, u kterých vím, že se v jejich případě nemůžu splést. Jiří Korn, Jitka Zelenková, Monika Absolonová, Michal David… no a Karel Gott, bezesporu. Ale na příští rok se chystám přizvat některého ze začínajících zpěváků. Dohodli jsme se s Ondřejem Rumlem, který se mi moc líbil v X-Factoru. Je všestranně nadaný a hlavně z něj cítím muzikanství stejně jako třeba z Petra Bendeho, s nímž jsem si zazpívala v Lucerně.

Opakovaně jste vystupovala v newyorské Carnegie Hall. Tento koncertní sál považuje řada zpěváků a hudebníků za určitou metu. Jak vzpomínáte na atmosféru v tomhle hudebním svatostánku?
S výrazem svatostánek máte úplnou pravdu. Když jsme s Karlem Gottem procházeli chodbami a viděli, kdo všechno už tu vystupoval, úplně nás z toho mrazilo v zádech. Byl to krásný pocit zde vystupovat, dokonce opakovaně. Ten sál vlastně není nic moc, je to spíše strohá budova bez nějakých velkých ozdob. Ale atmosféra byla více než hřejivá, rozfofrovali jsme to tehdy pěkně. (smích)

V této souvislosti by mě zajímalo, jestli vám ještě zůstává nějaká další meta v podobě koncertního sálu nebo země, kde jste dosud nezpívala?
Když si to tak projdu v hlavě, vlastně už jsem asi všechno objela. (smích).Navýchod se zrovna dvakrát nederu, ale jinak… Austrálie, Japonsko, Rusko, celá Evropa, Amerika, tam všude už jsem byla. Tak nevím, třeba se ještě něco vyvrbí. (smích)