„Vašek byl skvělý kamarád, spolužák a překladatel. Tady v Krakově se, pokud vím, nic většího nekoná, ale pár lidí tu na něj vzpomíná. Aleksander Kaczorowski napsal pěkný nekrolog. Hlavní deníky v Polsku umrtí zaznamenaly," řekl olomoucký překladatel Pavel Peč, který nyni žije v polském Krakově.

Na svého kolegu ze studií i z oboru má hodně vzpomínek.

„Je jich hodně a všechny jsou skvělé. Naučil mě úctě k poezii, a proto ji nepřekládám… Sám psal hodně inteligentní a bystré básně. Vzpomínám si třeba na to, jak nás se spolužáky vezl na uvedení Markéty Lazarové v polském kině, bylo nás tam tehdy hodně," dodal.

Václav Burian se narodil 28. srpna 1959 v Přerově. Od svého dětství žil v Olomouci, kde se vyučil chemickým dělníkem.

Před revolucí se živil jako domovník či zřízenec a věnoval se zejména polské literatuře, o které psal fejetony, recenze či úvahy.

Své texty vydával v samizdatovém časopisu Ječmínek, jehož byl spoluzakladatelem.

Přispíval i do několika novin a časopisů, například do samizdatového sborníku Enato nebo do Lidových novin.

Hanácké noviny i Czesław Miłosz

Po roce 1989 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Palackého.

Autorsky se podílel na přehledové publikaci Česká a slovenská literatura v samizdatu a exilu.

V devadesátých letech působil v Hanáckých novinách, Literárních novinách, Notesu a Scriptu.

Stal se významným překladatelem děl z polštiny, především tvorby Czesława Miłosze, a přispíval i do polských novin a časopisů.

Od roku 2003 vydával v Olomouci společně s přítelem Tomášem Tichákem dvouměsíčník Listy, kde působil jako redaktor.

Získal řadu ocenění, v roce 2000 i Cenu Ferdinanda Peroutky.

Václav Burian zemřel 9. října krátce po vídeňské konferenci, na které přednášel. O jeho úmrtí informoval i přední polský deník Gazeta Wyborcza.