V autorské produkci se tak objevují i samurajské meče či indiáni.

Viktor Čistič a jóga

Historky tentokrát nemají strukturu povídek, ale jednoho příběhu složeného z několika linií. Trojice vesničanů se vydává do města hledat kulečník, který se ztratil z jejich oblíbené hospody. Týmiž herci představovaní gangsteři včetně Viktora Čističe Pluščenka se rozhodnou vydělat pojištěním kasina postaveném na pohřebišti indiánů. To však v Olomouci nejprve musí vybudovat z posháněných rudochů. Jeden živý se, stejně jako Anežka Šebestová cvičící nadstavbovou power jógu, příběhem také proplétá.

Navíc se stále hudebně, slovně i vizuálně cituje mediální svět a odkazuje k reáliím Hané. Zřejmě každý divák se proto alespoň na chvíli v ději ztratí. Inscenátoři však hned v úvodu sympaticky fér naznačují, že neusilují o zásadní výpověď nebo umělecké kvality a nejdůležitější nebude ani story. Tvůrčí tým Kracík – Hekela – Šmirk má tentokrát jediné zaklínadlo – pobavit. Ačkoliv Tramtarie Historky prezentuje jako kabaret, vzhledem k formě lze mluvit spíše o crazy komedii, v níž se může objevit cokoliv. Základ tvoří odkazy k filmům Kill Bill či Matrix. Zobrazení např. souboje Nea s agentem Smithem lze však těžko definovat coby parodii – jak ještě více, a k tomu na divadle nadsadit již tak nereálné akce? Přesto se povedlo, aby tyto scény působily vtipně. Inscenátoři totiž šikovně zapojili animátory, tedy černě kostýmované postavy evokující japonské loutkovodiče -olomouckému divákovi (shodou okolností?) známé z Ivanova, uvedeného Slovenským komorným divadlem Martin na nedávné Divadelní Floře. Ti v Historkách umožňují hercům porušovat přírodní zákony. Anežka tak může odletět silou energie svého učitele (je zpomaleně poodnesena) či se vznášet v tureckém sedu (nadzvednutím černě zakrytého stolu). Tyto okamžiky pobaví zcizovacím efektem, byť zůstávají nedokonalé.

Produkce herecky, náznakovou svépomocnou výpravou i některými nápady připomene náladu zdařilých besídek. Aktéři jako by si toho však byli vědomi a sami se tím bavili. Co kdyby zkusili improvizovat? Jejich radost z vlastních vtipů (markantní u Zdeňka Hrbka se stálým úsměvem pod výrazem) by tak nevyprchala, crazy příběh je v některých okamžicích stejně nepřehledný, jeho originální deus ex machina by zároveň zůstal jistotou konce. Vybízí k tomu i úchylka jedné z postav - věčné převlékání. Publikum by navíc na vždy jedinečné Historky chodilo opakovaně…

Zdařilá besídka bez improvizace

Inscenátoři však zřejmě, už kvůli promyšleným hudebním citacím, zachovají pevnou formu. Potom by stálo za to přemýšlet o smyslu zařazení některých scén a jejich zpřesnění. Také herecká precizace typů postav by zlepšila orientaci diváka. Fanoušky prvního dílu hodinu a čtvrt trvající pokračování nadchne, pobaví je prošpikovanější scénář i odvážnější provedení. Zájemci o ambiciózní kulturní zážitek nechť ale do Tramtarie určitě vyrazí na jiný titul.

 

Vladislav Kracík – Matouš Hekela – Jiří Šmirk: Historky z podsvětí 2: Na východ od západu. Režie Vladislav Kracík, scéna a kostýmy Markéta Rosendorfová a Mirka Němcová, hudba Matouš Mef Hekela. Premiéra 15. května 2007.