O její historii, výtvarném umění a podzimní jedinečné návštěvě nejslavnější anonymní kapely na světě The Residents jsme si povídali s galeristou Miroslavem Schubertem.

Galerie Caesar slaví tento rok dvacet let. Kdy se začala psát její historie?
Před revolucí tu fungovala Galerie Pod Podloubím, kde vystavovali velice zajímaví autoři. Na výstavním programu této galerie se podílela řada lidí, kteří dnes patří k Caesarovi. Její činnost skončila po revoluci a hledalo se jiné místo, kde by se mohla prezentovat výtvarná díla. V Olomouci vznikly dva výtvarné spolky, a to Unie výtvarných umělců Olomoucka a Spolek olomouckých výtvarníků. Unie provozuje Galerii G a Spolek olomouckých výtvarníků má zázemí v Galerii Caesar, která zprvu zahájila svou činnost na Dolním náměstí a své jméno dostala podle nedaleké kašny. V tu dobu rovněž probíhala rekonstrukce nevyužívaných prostor v radnici, kde galerie od roku 1992 sídlí. Je nutno zmínit, že Galerie Caesar byla založena a je provozována jako kolektivní vlastnictví zhruba třicítky výkonných umělců a přátel umění.

Jaká výstava Caesara v radnici zahajovala?
Zahajovali ji členové Spolku olomouckých výtvarníků, jejichž práce tu byly vystavovány ve třech etapách. Všichni by se totiž do původního prostoru Caesara nevešli. Rozšíření výstavních prostor do dnešní, rozlehlejší podoby se uskutečnilo v roce 2002.

A když prolétneme její dvacetiletou historii. Na jaká jména si v souvislosti s ní vzpomenete? Kolik má na kontě výstav?
Nyní chystáme 230. výstavu. Představíme velmi zajímavou tvorbu fotografky Jolany Havelkové. Osobností tu bylo mnoho. Už od začátku bylo naší snahou představovat nejen kvalitní autory z regionu, kteří významem své tvorby jeho hranice přesáhli, ale také zavedené české autory, zahraniční umělce a rovněž velký důraz klademe na představování tvorby mladých výtvarných talentů. A právě někteří z nich tu měli svou vůbec první výstavu a dodnes se o nich ví. To je pro galerii velký úspěch, protože je to doklad toho, že jsme si vybrali dobrého autora. Vzpomenu třeba na Kateřinu Vincourovou nebo Michala Pěchoučka. Z těch zavedených určitě Zdeněk Sýkora. Vystavoval u nás i ve světě velmi známý Jiří Georg Dokoupil.

Nejbližší výtvarník? Jan Knap

Kdo vám je ve výtvarném světě nejbližší?
Ta škála je poměrně veliká. Na prvním místě bych asi zvolil Jana Knapa, kterého mám moc rád. Od roku 1969 žil a tvořil v zahraničí, vystavoval v mnoha prestižních galeriích ve světě a v Caesarovi jsme mu uspořádali jednu z prvních výstav v Česku. Knap se věnuje figurativní malbě, na které obdivuji vytříbený malířský výraz. Jde o tvorbu uvědomující si duchovní křesťanskou identitu i výtvarné tradice Evropy. S takovým projevem se potkáte málokdy. Vedle toho třeba Milan Kunc nebo zmíněná Kateřina Vincourová, která pracuje s netradičními materiály a plasty. Je určitě potřeba dodat, že v Olomouci působí celá řada významných a skvělých autorů. Lindovský, Kučera, Jemelka, Šembera a další. Když budu mluvit o abstraktní tvorbě, tak si velmi vážím práce olomouckého Miroslava Šnajdra, z geometristů oceňuji tvorbu Zdeňka Sýkory či Jana Kubíčka.

A ze starších autorů?
To bude určitě Balthus, na jehož výstavu jsem se jel v roce 2001 podívat do Benátek. Vernisáže se už sám autor účastnit nemohl, protože během příprav ve svých devadesáti dvou letech zemřel. To byl velice zajímavý autor, který se věnoval figurativní malbě. V jeho obrazech je veliká energie, častokrát na nich trpělivě pracoval i několik let, důsledně je promýšlel.

Říkáte, že máte rád i abstraktní tvorbu. Stává se vám někdy, že se lidé ptají, co vlastně to dílo vyjadřuje? Co tím chtěl umělec říci? Myslím třeba na tvorbu Zdeňka Sýkory.
Občas se to stává. Když třeba máte jednu část obrazu hnědou a k tomu jednu linku, tak někteří diváci se ptají, co to znamená. Přitom častokrát i třeba autoři, kteří podobným způsobem pracují, vychází z přírody. To ale samozřejmě není nebo nemusí být na první pohled patrné. Třeba ta hnědá část s linkou může být pole, které pozorujete z letadla. Autor ho jen ukázal z jiného pohledu, než jsme zvyklí. Když jedete vlakem a díváte se z okna, tak také nevidíte konkrétní obraz krajiny, ale jen čmouhy, barvy. Nebo když se rozostří fotka. Nedůležitější je vždy to, jak samotné dílo dokáže na člověka působit, jaký z něho máte pocit a jak a jestli vůbec o něm dokážete přemýšlet. Například nad tím, proč udělal autor tu linku právě tady nebo jinde, co ho k tomu vedlo. Proč ji třeba neudělal níž, proč má takovou či jinou barvu. Hodně otázek a někdy i jednoduchá odpověď.

Výstava The Residents v Galerii Caesar. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

The Residents se začali domlouvat v roce 2005

V minulém roce připomněl Caesar slavnou kapelu s názvem The Residents, jejíž členové se ve své dlouhé hudební historii nikdy neukázali světu a vystupovali v různých maskách. Předpokládám, že se toho muselo zařídit opravdu hodně, než se podařilo přenést část jejich pozoruhodného světa do Olomouce. Do jaké doby spadá první e-mail nebo telefonát kapele?
O této výstavě jsem uvažoval už dlouho a domlouvat se začala zhruba v roce 2005, tehdy jsem poslal kapele, či spíše jejím zástupcům, první e-mail. Výstavou, na které by se prezentovala jejich originální vizuální podoba (například jejich asi nejslavnější maska v podobě oční bulvy s cylindrem, pozn. red.), byli členové kapely nadšení, jak jsem se dozvěděl z odpovědi, která mi asi po měsíci přišla od Homera Flynna, jejich oficiálního mluvčího. Ovšem největším problémem byl termín. Ten se musel několikrát odložit, protože do toho kapele vždy něco vlezlo. Ať už turné, natáčení DVD nebo tak podobně. Nakonec jsme se domluvili, že bude na podzim, ať se děje, co se děje. Stalo se a vzhledem k mnohým zahraničním návštěvám, které do Caesara za výstavou přijely, to byl takový středoevropský úspěch.

Kromě výstavy měli lidé také možnost navštívit jedinečný koncert zpěváka z The Residents a legendární kapely Už jsme doma v Moravském divadle Olomouc. To bylo v plánu od začátku?
To nějak vyplynulo z okolností. Kapela Už jsme doma s The Residents v devadesátých letech spolupracovala a od jejího člena Mirka Waneka jsem také získal některé potřebné kontakty. O hudebním představení jsme v rámci výstavy uvažovali, ale nakonec to vyšlo tak, že vznikl exkluzivní hudební projekt Nejkrásnější květiny, se kterým se formace Už jsme doma představila návštěvníkům Moravského divadla Olomouc společně se zpěvákem The Residents, který si v současnosti říká Randy. Jedinečný koncert přilákal do hanácké metropole Maďary, Belgičany, Holanďany, ale i Pražáky.

Otázka na závěr: Jaký by měl být galerista? Co by měl umět?
Vždycky je to tak trochu manažer, řemeslník mnoha profesí a nakonec kurátor. Dost záleží na tom, jaký má galerie výstavní program a co chce lidem nabídnout. Měl by mít určitě zkušenosti, přehled a ale i trochu štěstí. V zahraničí je to většinou o tom, že se výtvarná díla v galeriích hlavně prodávají. Prostory v Caesarovi jsou v tomto smyslu možná luxusem, ale pro nás je kvalita výstavy to nejdůležitější.

Miroslav Schubert

Narodil se 12. 7. 1961 v Olomouci.

Studoval na Institutu výtvarné fotografie SČF a od roku 1993 je členem spolku Olomouckých výtvarníků.

Galeristou a kurátorem výstav Galerie Caesar je od roku 1992.