Kapela z pražské Hanspaulky se totiž rozhodla, že místo obligátního výběru největších hitů raději vytvoří jejich nové verze. O vzniku technicky náročné desky, ale i o tom, jaké oblečení si Tata Bojs na speciální koncert pořídí, prozradili Olomouckému deníku více členové skupiny Milan Cais (dále jen C) a Marek Huňát alias Mardoša (M).

Rozhovor

Jak se vůbec newyorské Ahn Trio dozvědělo o existenci Tata Bojs?
C: V tomhle sehrál klíčovou roli náš bývalý manažer Ondřej Šturma. Ten má kamaráda, který chodil s Lucií, pianistkou Ahn Tria. Jednou vzal Ondřeje na výlet po New Yorku, kde došlo k jeho setkání s holkama, a protože holky jsou velmi otevřené různým fúzím, ptaly se, jestli náhodou neví o nějaké dobré české kapele. Ondřej se jim zmínil o nás, a když pak přiletěl zpátky, pořád nás vybízel k tomu, abychom jim poslali cédéčka. My jsme k tomu byli zpočátku trochu skeptičtí, přece jenom jsme o nějakém Ahn Triu vůbec nic nevěděli, navíc vážná hudba pro nás byla úplně jiný svět. Ale potěšilo nás, že se jim líbily naše písničky, a když pak Marek Doubrava pro ně vytvořil první aranže, které se jim na ukázku poslaly do New Yorku, nadchlo je to a celý projekt se rozhýbal.

Kdy jste se s členkami tria poprvé setkali osobně?
Před dvěma lety přijely do Prahy, kde jsme si s nimi společně zahráli a zároveň se dohodli na tom, že uděláme koncertní program. Během příprav nám pak došlo, že by bylo škoda, aby se něco takového nezaznamenalo na desku.

Jak jste již zmínil, aranžmá pro trio je dílem vašeho bývalého člena Marka Doubravy. Vídávali jste se s ním pravidelně i po jeho odchodu nebo šlo v případě nové desky o setkání po letech?
C: My jsme s ním byli v kontaktu i poté, co z kapely odešel. Párkrát jsme ho oslovili s tím, jestli by nám nerozepsal nějaké smyčcové party, což se stalo v případě desky Biorytmy. Markův odchod tenkrát proběhl bez emocí a i díky tomu byla spolupráce na nové desce po delší době moc příjemná. A taky mnohem intenzivnější, už nešlo jen o nějaké drobné příspěvky. Marek má na albu plnohodnotný autorský podíl. Při tvorbě aranží měl volnou ruku, přeci jenom ho známe hodně dlouho a je nám jasné, že se dokáže dobře vcítit do našich představ. Navíc na desku přispěl tím svým typickým hudebním humorem.

Jak jste to vyřešili s hity, které nazpívala dnes už také bývalá členka Klára Nemravová?
C: Vlastně jsme se jim elegantně vyhnuli.
M: Je pravda, že jsme měli zaranžovanou třeba skladbu Probuzení, kterou jsme ale nakonec na desku nedali právě z toho důvodu, že v ní zpívala Klára a teď by znělo divně, kdyby Bublajs (přezdívka Milana Caise – pozn. red.) měl duet sám se sebou. (úsměv)
C: Po jejím odchodu jsme z koncertního repertoáru automaticky vytěsnili skladby, v nichž měla výrazné party. Například písničku Tomášovi, což nás mrzí, protože jsme ji naživo hráli opravdu rádi, ale nedá se nic dělat. Samozřejmě, že nás napadlo nechat zpívat Ahn trio, dokonce jsme k tomu holky i ve dvou písničkách donutili. Zazpívaly (napodobuje): Neny maly rakenroulí (refrén písně Pěšáci – pozn. red.), což zvládly naprosto famózně. (smích)

Kde jste po technické stránce určitě náročnou desku nahrávali?
C: Po Nanoalbu a Kluci kde ste, které jsme nahrávali v podstatě „v obýváku“, jsme dostali chuť vyzkoušet si zase po delší době natáčení v klasickém kamenném studiu s krásným prostorem a práci s přirozenou akustikou nástrojů, což bylo v případě akustické desky jako smetana žádoucí. Zvolili jsme karlínské studio Českého rozhlasu, které nabízí úžasný nahrávací prostor a k tomu opravdu excelentní piano Petrof. Naši část alba jsme nahrávali v ostravském studiu Citron. V Karlíně stálo studio poměrně dost peněz, takže holky měly na nahrání svých partů pouhé čtyři dny.

Kolik skladeb se tedy na desce smetana objeví?
M: Čtrnáct písniček, z toho třináct s triem. Nakonec je to více než hodina hudby ve stereu.
C: Původně jsme jich měli zaranžovaných a nazkoušených sedmnáct včetně zmíněného Probuzení. Skladby Pan Tečka a Divnosti, které se do finálního výběru nevešly, budeme hrát aspoň na koncertech. Takže naživo si společně s Ahn Triem zahrajeme patnáct skladeb plus dvě, které zvládneme sami. Holky jsou totiž u klasických koncertů zvyklé na to, že mají po tři čtvrtě hodině živého hraní vždycky pauzu. Na což třeba my vůbec zvyklí nejsme. (smích)

Jak odlišné jsou vlastně nové verze? Pozná třeba pravověrný fanoušek své oblíbené skladby už po půl minutě, nebo jsou úpravy skutečně radikální?
C: My jsme se snažili přistupovat k desce tak, aby její poslech byl pro fanouška, který zná původní verze, zajímavý a zábavný, čemuž podléhal i výběr skladeb. Některé jsou zaranžované tak, že každý hrajeme na své nástroje, v jiných zase hrají jenom holky a já jen zpívám. To je případ Jara, našeho prvního hitu. Nebo jsem zvědavý, jaké budou reakce na Toreadorskou otázku, což je původně elektronická skladba, a na smetaně ji hrajeme čistě akusticky. Marek se taky snažil pro holky psát rozsáhlá intra, takže skladba začne a první minutu nemáte tušení, co se z ní vyklube.

Budete hrát v divadlech a koncertních síních. Obléknete se u této příležitosti do fraků, zůstanete v civilu nebo se můžeme těšit na nějaké speciální kostýmy?
C: Fraky to zrovna nebudou, ale kostýmy jsme samozřejmě řešili. Oblečení bude v barvách bookletu - tedy černá, smetanová a purpurová. Holky by měly být do běla a my zase spíš do černa. Přitom všichni budeme mít fialovo-růžové doplňky… kravaty, šátky… no bude to prostě nádhera! (smích)