Současně připomíná, že v těchto dnech se uznávaný fotograf a pedagog dožívá osmdesáti let. „Expozice se soustředí na nejpodstatnější polohy umělcova celoživotního díla. Stručně řečeno - je na ní to nejlepší z tvorby Miloslava Stibora podle názoru pracovníků Muzea umění,“ uvedl ředitel muzea Pavel Zatloukal.

Fotografie pocházejí převážně z druhé poloviny padesátých let a následující dekády a ve všech případech se jedná o originály. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout snímky ze souboru Černé myšlenky, Zimní motivy i slavnou sérii 15 fotografií pro Henry Millera, inspirovanou románem Obratník Raka. Stibor se původně chtěl stát pilotem a vystudoval dokonce leteckou akademii v Hradci Králové. Posléze však převážil zájem o fotografii a olomoucký rodák absolvoval v roce 1951 katedru výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého. „V padesátých letech byla domácí fotografie ovlivněná sovětskými reportážními záběry, čemuž jsem načas také podlehl. Mylně jsem se domníval, že stačí chodit tam, kde je hodně lidí, protože se tam automaticky musí něco dít. Ale pak mi došlo, že nejsem tenhle typ, že se mi nechce čekat, jestli náhoda něco přinese. A tak jsem se stáhl mezi čtyři stěny a k umělému osvětlení,“ vzpomíná Stibor.

Rané fotografovy portréty a akty vynikaly svou kompoziční a formální dokonalostí. Pomocí kontrastu a světelných úprav docházelo na snímcích často k redukci tělesných tvarů až na hranici geometrického vyjádření. „Vždy mě lákaly linie a hra světla a stínu a zjistil jsem, že ideálním objektem je ženské tělo. Dříve vypadaly ženy na aktech jako porcelánové, neživotné panenky, takže mé fotografie s detaily ochlupení a strukturou pokožky byly v té době něco nevídaného,“ zdůraznil Stibor.

Olomoucká výstava potrvá do 30. září a doprovází ji katalog s několika odbornými a vzpomínkovými texty Štěpánky Bieleszové, Tomáše Pospěcha či Stiborových spolupracovníků. Jubilujícího fotografa pak v říjnu čekají výstavy v Brně a Jindřichově Hradci.