Kdybyste se měla ohlédnout za uplynulým rokem, co byste o něm řekla? Považujete jej za úspěšný?

Byl to nejhektičtější rok mého života. Mnoho mi dal i vzal. Začnu tím, co mi dal. V březnu jsem na Svatém Kopečku odvedla k oltáři svého syna Jiřího a vedle svých dětí jsem získala další skvělou dceru Helenku. Lepší snachu jsem si nemohla přát. Dostala jsem také krásnou práci v seriálu Ulice, kde se setkávám se skvělým týmem lidí. A co mi uplynulý rok vzal? Zdraví. V lednu jsem prodělala vážné onemocnění lymfatických uzlin, musela jsem v Praze podstoupit operaci a léčila jsem se v podstatě až do léta. A 16. prosince mi na generální zkoušce nové hry Moravského divadla Olomouc Kámen prasklo tlusté střevo a tyto řádky teď diktuji z chirurgie Fakultní nemocnice Olomouc, kde mě operovali. Ráda bych tímto poděkovala všem lékařům a sestrám za to, jak se o mě skvěle starali.

Věřím, že se brzy uzdravíte. Jaký podle vás naopak bude rok budoucí, na co se těšíte?

Doufám, že můj příští rok nebude tak hektický. V únoru mě sice čeká další operace tlustého střeva, ale taky hezká práce v divadle.

Nemohu opomenout Vaše současné účinkování v seriálu Ulice, kde hrajete Květu Vavruškovou. Baví vás tato role? Můžete prozradit, jak se vaše postava bude vyvíjet?

Nesmím toho mnoho prozrazovat, ale divákům mohu slíbit, že Květu na obrazovkách uvidí i v roce 2016. Začne mít konflikty se Simonou, což jsme s mojí sestrou Pavlou Tomicovou s radostí uvítaly. Konečně spolu hrajeme a moc nás to baví, i když ona je ta hodná a já ta zlá.

Jste také členkou divadelního souboru Moravského divadla Olomouc, které ze svých rolí máte nejraději?

Mám ráda komedii Najdeme se na Ztracené, kde bohužel zase hraji zápornou postavu Irenky, ale hezky se v ní vyřádím. Pak také v Hamletovi jeho matku Gertrudu, což je sice těžká, ovšem krásná dramatická role. A pokud mi to zdraví dovolí a počkají na mě v divadle s odloženou premiérou, tak mě čeká mimořádně těžká role ve hře Kámen. Hraji tam postavu Heidrun, která střídavě prochází věkem padesáti, pětatřiceti a desíti let. Ale to se uvidí, nechci to zakřiknout…

Jaké budou Vaše Vánoce? Dbáte na dodržování tradic?

Vánoce obvykle trávím v kruhu svých blízkých. Dodržujeme tradice a zvyky, smažíme kapra a dělám speciální polévku i salát podle receptu mé maminky, která jej zase měla od mé babičky. Dávám si záležet na výzdobě, dělám si i své adventní věnce.

Máte i oblíbenou koledu?

Mám hned několik oblíbených koled, bez nichž se nemohou začít rozbalovat dárky, patří mezi ně například Půjdem spolu do Betléma nebo Narodil se Kristus Pán. Celý Štědrý večer i celé Vánoce si ale hlavně pouštíme Českou mši vánoční od Jana Jakuba Ryby. Tu miloval můj tatínek, který zemřel právě na Štědrý den. Pro mě je teď tento den spojením dvou protichůdných emocí, narozením Ježíše Krista a smrtí mého otce. Ale takový je život.

Pokud byste měla čtenářům Deníku něco do nového roku popřát, co by to bylo?

Nechci končit náš rozhovor ve smutku, ale s nadějí, kterou nakonec nosím ve svém jméně Naděžda. S nadějí v lepší život, o který se ale musíme postarat my sami. Promiňte, jsem sentimentální, to dělá ta nemocnice. Přeji všem čtenářům Olomouckého deníku krásné a požehnané Vánoce, plné pohody a lásky. S láskou, vaše Naděžda = naděje. 

Autorka: Kateřina Černohorská