Tento paradox bohužel potvrdila i nová inscenace Sirup. Hra režiséra Miroslava Krobota vypráví s nádechem absurdity a hořkosti o partnerských vztazích i krizi třicátníků, přičemž jednu ze spojnic mezi šesti postavami představuje pochybný sirup- všelék, jehož jsou někteří dealery. Dialogy působí mimochodně, jako by se lidé ani neposlouchali, řadu motivací Krobot nedoříkává, nepopisuje dění, z velké části na inscenátorech ponechává také závěr.

Petr Klár slova a významy příliš neubírá, ale ani nepřidává. Pro scénu vystačí s několika kusy nábytku, nevelkou funkci přidělí hudbě reprezentované především znělkou pohádky Arabela - když zazní poprvé, pobaví, protože ke světu třicátníků tak nějak patří, později už ale remix bez dalšího opodstatnění působí stereotypně, pro ucho až nepříjemně. Režisér tedy staví na herecké složce, v níž minimalizuje obvyklý problém Tramtarie, totiž nesourodost ansáblu. Účinkujícím již ale málokdy pomůže nápadem, který není pouhou ilustrací, zřídka přispěje objeveným podtextem, metaforou. Povětšinou tak na scéně stojí či sedí dva tři hovořící aktéři.

Postavy navíc jako by Klár zbytečně vizuálně vytrhoval ze světa všednosti. Například představitelce svérázné Marty v podání Evy Hronkové, jež nejvíc zápasí s deklamací, předepsal na záda plyšového medvěda v dětské sedačce, později noční košili. Jenže to už je extravagance, která postavu divákovi vzdaluje. Totéž platí u použitého kroje. Oč více totiž na první pohled Krobotovy postavy vypadají obyčejně, o to lépe vyzní jejich absurdní úvahy, nešikovné jednání. Zřejmě proto tolik funguje jeden z dealerů Havlena, kterého Jan Konopčík s nadhledem podává jako uvěřitelného podivína sbírajícího sprosté říkanky a trápícího se otázkou vegetariánství. Vycházejí také scény s kolegou Knoblochem Jiřího Beneše, například stylizovaná prezentace prodeje.

Poměrně trefně naplňuje Knoblochovu ženu Petra Konvičková. Coby jeho milenka bojuje s civilností Veronika Štefanová, herecky typ heroiny. Chudost Klárova výkladu a invence ještě kontrastně vynikne vedle důvtipného dění okolo produkce. Před divadlem stojí nabílená postava či jsou rozdávány sušenky. Klár zde nápady hýří. Proč tedy chybí v samotné inscenaci? I předředěný Sirup si však publikum zřejmě najde. Milovníky počinů jako jsou Příběhy obyčejného šílenství bude bavit text o lehce absurdním světě plném nechtěných tragikomiků. Kdo však hledá víc než Krobotovy hlášky či už hru zná, bude její jevištní podobou zklamán.
Miroslav Krobot: Sirup. Režie, dramaturgie a výprava Petr KlariN Klár, hudba Matouš Hekela.

Premiéra 24. dubna 2007 v Divadle Tramtarie, příští repríza 8. května.