Malé děti řešily otázku, zda se do sálu vůbec dostanou, případně zda budou filmu vůbec rozumět (festivalová kopie byla titulkovaná), dospělí byli zase zvědaví, jestli bude třetí díl zlobrových příhod pokračovat ve spanilé jízdě svých předchůdců. Dobrá zpráva hned na úvod – Shrek se zaplaťpánbůh nepřidal do skupiny letošních nepovedených „trojek“ (Spiderman, Piráti z Karibiku), a přestože nabízí stále to stejné, je pořád zábavný. Začněme tím nejslabším, co nový díl přináší, tedy samotným příběhem. Snad pro všechny tituly studia DreamWorks platí, že na rozdíl od svých největších konkurentů z Pixaru nedokážou nabídnout skutečně poutavý a zajímavý příběh, který by ve správném poměru kombinoval akci, humor i dojetí.
Zápletka s pomstychtivým princem Krasoňem je prostinká a nezajímavá, ačkoliv se ji tvůrci pokusili naroubovat na artušovský mýtus. Král Artuš jako třídní otloukánek, který je všem jen pro smích? Čaroděj Merlin jako pošuk, spiritualista a terapeut v jedné osobě? Inu, proč ne, na druhou stranu demýtizací slavné legendy už vznikla celá řada. A takovou laťku, jakou před více jak třiceti lety nasadili Monty Python ve filmu M. P. a Svatý Grál, hned tak nikdo nepřekoná. Shrek Třetí naštěstí obsahuje spoustu toho, co jde naopak lidem od DreamWorks nejlépe, tedy popkulturní citace a parodování konkrétních filmových scén či žánrových klišé. K vrcholům v tomto ohledu patří scéna s králem a otcem Fiony, který ne a ne skonat na smrtelném loži, či jeho následný pohřeb, na němž žabí sbor zpívá McCartneyho klasiku Live and Let Die.
Podobně jako v předchozích dílech i tady tvůrci důsledně využívají možností, které jim pohádkový svět a charaktery jeho obyvatel nabízejí. S kým jiným natočit scénu drastického výslechu než s Pinocchiem, který přece kvůli svému nosu nedokáže lhát?AŠípková Růženka, ta se zas ideálně hodí do role narkoleptičky, která usne vždy v té nejnevhodnější chvíli. Nemluvě o originální myšlence vytvořit podsvětí vyděděnců, ve kterém se potkávají královna ze Sněhurky, řezbář Gepetto i kapitán Hook… Debutující režisér Chris Miller a scenáristé zkrátka vědí, co mají mazlíčci – pardon, diváci rádi a co nejvíce ocení.
Zrovna v okamžiku, kdy si řeknete, že tentokrát zůstali Oslík a Kocour v botách poněkud upozaděni, použijí tvůrci skvostný nápad s prohozením jejich identit. Se scénami plnými situačního humoru jako ze zlatých časů němé grotesky zajímavě kontrastují momenty, v nichž Shrek a Fiona řeší otázku nastávajícího rodičovství. Zlobr se obává, jestli bude pro potomka dobrým otcem, jeho žena zase s přítelkyněmi řeší, jestli jí vůbec zbude nějaký volný čas pro sebe. Tyto naprosto vážně míněné debaty působí v animovaném filmu plném kopanců a krkání velmi osvěživě, na druhou stranu jen potvrzují skutečnost patrnou už u předchůdců Shreka Třetího – totiž, že příběhy ze země Za sedmero horami jsou čím dál méně pro malé děti a čím dál více pomrkávají na jejich dospělý doprovod.
Po zklamání z předlouhých a překombinovaných třetích dílů Spidermana a Pirátů z Karibiku se začaly šířit obavy, jestli letos v kinech uvidíme skutečně povedený letní film. Konečně je tady. Král je mrtev, ať žije král Shrek Třetí!