VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Šéf Moravského divadla Podstata: Zvedli jsme návštěvnost

Olomouc – Manažer a lékař se spojuje v řediteli Moravského divadla Olomouc Josefu Podstatovi, který do této funkce nastoupil v lednu minulého roku. Jeho cílem bylo především zpřístupnit divadlo co nejvíce lidem. V současnosti svou funkci zastává rok.

26.1.2011 2
SDÍLEJ:

Josef PodstataFoto: DENÍK/Jiří Kopáč

V rozhovoru pro Olomoucký deník hovoří o tom, zda se mu jeho plány plní, jaké novinky v divadle chystá i proč se po gymnáziu rozhodl studovat medicínu a jakým uměleckým aktivitám se věnuje ve svém volném čase.

Vzpomenete na vaše první ředitelské dny v Moravském divadle Olomouc?
Naštěstí to nebylo ze dne na den, nastupoval jsem k loňskému prvnímu lednu, přičemž konkurz jsem vyhrál už v září, kdy jsem shodou okolností odcházel z vydavatelství VLP. Takže ty tři měsíce byl čas se s divadlem a jeho provozem pomalu seznamovat a přebírat funkci.

Kdo vás divadlem poprvé provedl?
Budovou jsem procházel postupně, vždy s vedoucími jednotlivých úseků, případně šéfy uměleckých souborů. Ovšem i tak se nevyhnete určitým překvapením. Máte najednou před sebou pět pater, ve kterých se pohybuje skoro tři sta lidí. Někdo si možná může myslet, co tam tolik lidí dělá. Je potřeba si však uvědomit, že divadlo nejsou jen herci, které vidíte na jevišti. Přitom to už v případě opery není se sborem a orchestrem méně než stovka účinkujících. To je přitom jeden soubor, druhý den hraje činohra, třetí den velký balet. Ovšem bez zhruba padesátky technického personálu, kulisáků, osvětlovačů, zvukařů, maskérek, garderobiérek, uvaděček a šatnářek by žádné takové představení večer prostě nebylo.

Můžete pro laika vzpomenout i na další, kteří nejsou na očích?
Bez lidí na dílnách, což jsou konstruktéři, malíři, zámečníci, krejčové a modistky, by se nevyrobily ani kulisy, ani kostýmy. A kulisy bývají různé pro různé obrazy v inscenaci. A kostýmy jsou v každém jednání jiné, protože kopírují dějovou linku a všechny postavy. Takže třeba na Louskáčka se šije sto variant, vystupuje tam třicetičlenný baletní soubor a desítka dětí. Mimochodem, zkuste si spočítat, kolik by to všechno stálo, kdyby se tyto specializované činnosti měly nakupovat od komerčních firem.

Takže lze říci, že vás nejvíce překvapila velikost Moravského divadla?
S určitou nadsázkou možná ano, ale zase třeba o ekonomice jsem představu měl. To bylo nutné i pro přípravu koncepce uchazeče do konkurzu na místo ředitele. Moravské divadlo Olomouc je zkrátka instituce velikostí úměrná svému významu a také svému zadání, což je stálá třísouborová městská scéna. Tím pádem je to instituce, kterou člověk nemůže poznat hned. I v té samotné budově jsem chvilku bloudil. Nicméně jsem přesvědčen, že po roce se v divadelní problematice už orientuji přiměřeně. Dokonce mi bylo řečeno, že tím znervózňuji některé spolupracovníky. A to je vlastně dobře, protože mým cílem je vybudovat moderně fungující instituci bez stereotypů z minulosti.

Chodíte i na zkoušky?
Když čas dovolí, tak ano, ale jen proto, abych měl přehled. Umělcům do tvorby nezasahuji. Je samozřejmě krásné být přitom, když něco vzniká. Moje vzpomínka na první dny práce v divadle bude asi navždy ta, když jsem z nádherně rekonstruované správní budovy procházel zákulisím na právě běžící generálku My Fair Lady. Někdo mi otevřel zadní dveře na jeviště a vedl mě bokem do hlediště. V té náhlé tmě za scénou najednou barevně problikávaly kužely reflektorů z portálu, v nich se to hemžilo čekajícími postavami v kostýmech, zepředu zněl orchestr a nějaká sborová melodie, do toho ta specifická divadelní vůně, prostě jiný svět. Ne že bych předtím nebyl nikde v zákulisí, ale divadlo, to je opravdu magie. Na několik vteřin jsem tam stál a byl okouzlený jak malé dítě. Ovšem moje práce je v kanceláři, což prakticky znamená porady, telefony a papíry a papíry.

Po vašem nástupu jste si kolem sebe vytvořil vlastní tým lidí. Myslím konkrétně obměnu šéfů jednotlivých souborů.
Tady je třeba připomenout, že to byla generační výměna. Vedoucí baletu a souboru opery a operety dosáhli důchodového věku a vlastně odcházeli se starým ředitelem. Pak tady bylo vedení činohry, mladé a experimentální. Zde byl důvod změny v tom, že jsme chtěli divadlo do budoucna nasměrovat na jinou cestu, na které se začal podílet nový šéf činohry Michael Tarant. Bývalé vedení potom ještě dotáhlo svou naplánovanou sezonu, takže to rozhodně nebyl vyhazov z hodiny na hodinu. K opravdové změně vlastně došlo až v této sezoně.

Tržby se zvýšily o deset procent

S novými šéfy jste spokojený?
S prvním rokem určitě spokojený jsem. Dramaturgický plán je zajímavý, vyvážený, divácky atraktivní a umělecky nepodbízivý. Dokládá to i průměrná návštěvnost, která za rok skočila z pětašedesáti na osmdesát procent. Za to všem děkuji, na druhé straně toto číslo bude náročné udržet.

Myslíte, že to je hlavně změnou v dramaturgií?
Určitě v tom hraje podstatnou roli. Stejně tak dalším důvodem může být i taková marketingová nálepka nového vedení, efekt změny. Každopádně sezona se vyvíjí dobře. A máme úspěch i mimo Olomouc, třeba naše první činohra Na miskách vah bude teď v únoru zahajovat festival České divadlo na Nové scéně. To, že si vybrali nás, dokládá kvalitu inscenace. Nebo Carmen, s tou budeme na festivalu Opera 2011 v Národním divadle a chystáme ji v červnu jako velkolepé představení pod širým nebem na šternberském hradě.

Jakými změnami divadlo od vašeho nástupu prošlo?
Nastupoval jsem v době krize, takže bylo potřeba hlídat všechny náklady. Ty se nám nakonec podařilo snížit o tři procenta. Snažím se, aby se v divadle k penězům přistupovalo jako k vlastním a zbytečně se neplýtvalo. Zároveň se nám podařilo, jak už jsem uvedl, sezonu dobře rozjet a nabídnout kvalitní představení. Hrajeme také častěji. V podstatě tak často, že už více hrát nemůžeme. Také díky tomu jsme v loňském roce navýšili tržby o deset procent. Smutné je, že je ale nemůžeme použít na rozvoj, v zásadě jsme jimi dorovnali zkrácení dotací od ministerstva kultury a Olomouckého kraje.

Ředitel Moravského divadla Josef Podstata. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Lepší šatny a toalety

A změny, které jsou vidět?
Ty jsou sice drobné, ale věřím, že časem jednotlivé části vytvoří celkový obraz. Máme nový web, čitelnější staronové logo. Upravili jsme podobu pokladny, zrekonstruovali horní bar ve foyer. V mnoha různých změnách chceme pokračovat, což je samozřejmě závislé na financích. Rádi bychom ale do budoucna rozhodně vybudovali lepší šatny, vyřešili situaci s toaletou ve foyer, kde se tvoří dlouhé fronty, a tak podobně.

Také se zvýšilo vstupné.
Zvýšilo, ale nijak dramaticky. Zdražili jsme o deset až dvacet korun. Dražší je i předplatné. To je ale dáno součtem představení. Protože nabízíme kvalitnější tituly, jsou zařazeny do vyšších cenových kategorií. Důležité, že ten kvalitativní posun je viditelný. Malá perlička, naší Prodané nevěstě se začalo říkat „Vyprodaná“ nevěsta.

Na co v současnosti zaměřujete svou pozornost ?
Aktuálně se soustředíme na přípravu další sezony, jinak se také snažím s kolegy vidět ještě trochu dál. Mám zhruba pětiletý organizačně-technický plán. A samozřejmě neustále zlepšovat a zlepšovat servis pro diváka, protože naším hlavním cílem je především jeho spokojenost.

Vraťme se nyní do dob před divadlem. Vystudoval jste management a medicínu. To jsou docela vzdálené světy.
Možná jsou, i když lékař také svým způsobem organizuje a také nese za svá rozhodnutí zodpovědnost. Nicméně u mě mezi tím leží asi dvacet let. Původně jsem chtěl jít na architekturu, ale to mi znemožnila oční vada. Rozhodl jsem se tedy pokračovat v rodinné tradici a začal studovat medicínu, která mě moc bavila. Vystudoval jsem s červeným diplomem. Pět let jsem potom jako lékař pracoval. V okamžiku, kdy se změnila v roce 1989 politická situace, tak jsem podlehl výzvám v oblasti, která mě bavila také, a tou byla muzika a organizování různých kulturních a dalších akcí. Začínal jsem vedením jednoho soukromého rádia v Ostravě, posléze jsem se v pozici ředitele tehdejších Hanáckých novin na čas vrátil do Olomouce. V mediální oblasti jsem pak zůstal skoro dvacet let. A protože jsem se celou dobu věnoval manažerským funkcím v praxi, přišlo mi jako další výzva dobré doplnit si v tomto oboru i teorii.

Na svatbě hrála Garáž

Věnoval jste se organizačním činnostem i před rokem 1989?
Pohyboval jsem se v rovině neoficiální kultury a spoluorganizoval různé akce typu představení malých divadel nebo koncertů a festivalů. Byl to tehdy trochu adrenalinový sport. Občas jsem musel i k výslechu. Nebylo to sice nijak dramatické, ale ani příjemné.

Vy jste spolupracoval i se skupinami tehdy režimem zakázanými?
Ano, to zas byla docela zábava. Třeba taková skupina Garáž, ta měla v tehdejší terminologii zákaz vstupu do okresu Olomouc, což šlo obejít pouze neoficiálním vystoupením na soukromé akci, například na svatbě. Samozřejmě hráli na té naší. Tam bylo přes sto lidí a svatebním darem svědkyně (Zlaty Holušové, dnes pořadatelky festivalu Colours of Ostrava) bylo překvapení v podobě příjezdu skupiny Laura a její tygři. Ti však už nevystoupili, protože akci po desáté hodině přerušila policie. Inu, minulé století.

Vy sám máte umělecké sklony?
Dřív jsem byl docela kreativní, ale za umělce se nemůžu považovat. Vždycky jsem rád kreslil a fotografoval, možná proto mě lákala ta architektura. Jako studenti jsme dělali amatérské divadlo, hráli v různých rockových kapelách. Jsem ta generace, která se v pubertě potkala poprvé s prapůvodním punkem a tzv. novou vlnou. Na gymnáziu jsme poslouchali kupříkladu Sex Pistols, a protože nám to připadalo jednoduché, tři akordy a spousta energie, tak jsme to zkoušeli také, já na baskytaru. Hudba mi vydržela dlouho, něco jsem i produkoval a vlastně taky manažeroval. Jinak i v současnosti hrávám (řekl bych blbě, ale rád), tentokrát na doprovodnou kytaru v takové kapele „starých pánů“.


Autor: Jiří Beneš

26.1.2011 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vojtěch Pikal
8

Olomoucký Pirát Pikal kandiduje do vedení Sněmovny

Škoda Octavia - Čína
AUTOMIX.CZ
22

Tohle opravdu není Superb. Škoda v Číně prodává jednu zvláštnost

Posila Mory Jan Káňa: Ze souboje neuhnu, rád se srazím

Prvních deset minut na ledě, dvě střely, gól i hit pro plzeňského tvrďáka Ryana Hollwega. Posila olomouckých Kohoutů Jan Káňa se úspěšně uvedla v plecharéně při vydařeném týmovém výkonu proti Indiánům. Jenže v závěrečných minutách už nový muž v sestavě hanáckého celku na led nenaskočil.

Oprava třídy 1. máje skončí později

Ačkoliv podle původních odhadů měla oprava třídy 1. máje v Olomouci skončit už začátkem listopadu, tramvaje a auta se do ní vrátí o něco později.

Kotlíkové dotace podruhé. Startuje příjem žádostí, teď už bez front

V úterý úderem 10. hodiny v Olomouckém kraji startuje příjem žádostí o takzvané kotlíkové dotace. Na výměnu starého kotle na pevná paliva v rodinném domě za modernější a k ovzduší ohleduplnější zdroj tepla je ve II.vlně připraveno celkem 124 milionů korun.

Opilý muž napadl před olomouckým nádražím ženu

Drsným způsobem se pustil do ženy opilý bezdomovec u olomouckého hlavního nádraží.   

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT