Zavítali se společnou show také na nádvoří olomoucké radnice. O okolnostech originálního hudebního spojení si s Olomouckým deníkem povídala zpěvačka kapely Saša Langošová a několik otázek ochotně zodpověděla i Janet.

Rozhovor


* Kdo vlastně přišel s nápadem uspořádat společné turné?


Langošová: S Janet jsme se seznámili díky společnému producentovi Davidu Biancovi, který míchal naši poslední desku Little Miss Behavin´and the Troublemakers. Byla to velká náhoda, Janet sním zrovna ve studiu natáčela nějaké nové písničky a David měl na počítači otevřenou naši internetovou stránku. Janet zajímalo, o jakou kapelu jde, tak jí pustil několik skladeb. Za nějakou dobu jsme zase my přes Davidovu stránku objevili Janetin weba poslali jí e-mail. Janet rychle zareagovala s tím, že se jí líbí naše muzika a chce si s námi zahrát. Rovnou nám řekla:Co třeba hned tohle léto? Toho se chytil náš kytarista Roman Helcl a s manažerem dali dohromady turné.

* Znali jste Janetinu tvorbu už dříve?


Langošová: Ne, objevili jsme ji až právě díky Davidovi. Poslala nám svoje cédéčko a my jí na oplátku poslali naše. Legrační na tom je, že Roman píše do časopisu Muzikus a kdysi dělal seriál o nástrojích slavných kytaristů. Když psal o písničkářce Meredith Brooks, tak se v článku zmínil i o její spolupracovnici Janet Robin. Vzpomněl si na to až teď v souvislosti s turné, takže zapátral a našel několik let stará čísla. Paknám všem říkal: Já hned věděl, že ji odněkud znám! (Smích.)

* Jaký byl váš první dojem, když jste se se Sašou a zbytkem kapely setkala osobně?

Robin: Byla jsem naprosto znechucená. Říkala jsem si, že musím okamžitě nasednout na zpáteční letadlo! (Smích.) Ne, dělám si legraci, byli vážně skvělí. Máme podobné zvyky a shodneme se i na oblíbené muzice.

* Kterou skladbu z repertoáru November 2nd máte nejraději?

Robin: Těch je spousta, oni totiž dělají hudbu, která je velmi podobná tomu, co sama skládám nebo poslouchám. Líbí se mi Vampire, Run… Jednu skladbu z poslední desky, One Day, se chystáme nahrávat znovu. Budu v ní zpívat a hrát na banjo. Část turné už máte za sebou.

* Jak jste se společným koncertováním spokojeni a jaké jsou reakce publika?


Langošová: Hodně nás to baví, protože Janet je úžasná kytaristka, která má navíc v sobě obrovskou spoustu energie. Myslím si, že při společném zpívání jdou naše hlasy pěkně k sobě. Vzájemně se obohacujeme a lidé tohle energické vystoupení dokážou ocenit.

* Jak se vám zamlouvá české publikum?

Robin: Jsou skvělí. Saša mě upozorňovala, že místní fanoušci jsou trochu rezervovaní. Ale hned na prvním koncertu bylo publikum nadšené. Snažím se s ním za pomoci Saši komunikovat a předvést stejnou show jako doma v Los Angeles.

* Byla to pro vás příjemná změna, mít možnost si najednou zazpívat duety nebo se proměnit v doprovodnou vokalistku?

Langošová: Určitě. Už dlouhou dobu se snažím přimět zbytek kapely, aby zpíval se mnou, ale nikdo se do toho bohužel nehrne a já zase nejsem natolik drsná, abych je k tomu donutila. Když teď zpívám s Janet, tak si říkám: Ano, přesně tohle jsme potřebovali!

* Na posledním albu s vámi zpíval Bradley Stratton z Cirkusu Praha. Uvažujete už o případných hostech na nové desce?

Langošová: Plánujeme udělat společnou písničku s Janet, ale žádné další hosty jsme zatím neoslovili, na to je ještě brzo.

* Chcete příští album opět nahrávat v zahraničí?


Langošová: Máme obrovské přání nahrávat v novém Davidově studiu. Nedávno ho koupil a zmodernizoval, původně totiž šlo o staré studio z šedesátých let, které se jmenovalo Mama Jo´s. Psal nám, jaké si do něj pořídil vybavení, což nás nalákalo. Všechno samozřejmě závisí na financích, ale moc bychom chtěli, aby nám David tentokrát desku nejen míchal, ale i produkoval.

* Za svou dosavadní kariéru jste předskakovala několika známým hudebním osobnostem – Suzanne Vega, Bryan Adams, David Gahan. Kdo z nich na vás udělal největší dojem?


Langošová: Jednoznačně Suzanne Vega. Její skladba In Liverpool mě před lety oslovila natolik, že jsem se rozhodla psát vlastní písničky. Poprvé jsem se s ní setkala v roce 1998 na pražském festivalu E. T. Jam, ale tam nebyl prostor k nějakému rozhovoru. Když přijela loni na festival Academia film Olomouc, měla jsem konečně možnost si s ní popovídat a svěřit se s tím, jak mě její hudba ovlivnila. Na závěrečném koncertě mi pak Suzanne věnovala právě píseň In Liverpool – a to byl pro mě obrovský zážitek. Říkala jsem si, že už jen kvůli tomu stálo za to věnovat se hudbě. Pro mě se tím uzavřel pomyslný kruh a zároveň se otevřela cesta pro zkoušení něčeho nového.