Výsledek nese název Anglické jahody a Drha jej ve čtvrtek večer společně s producentem Pavlem Melounkem a hlavními protagonisty představil divákům v olomouckém CineStaru.

Rozhovor

Scénář k filmu napsal Martin Šafránek, s nímž jste už dříve spolupracoval. Věděl jste, že píše příběh o srpnu 1968?
Ne, to jsem opravdu nevěděl. Už si popravdě nepamatuju, jak se ke mně scénář dostal, jestli mi ho nabídl přímo Martin, nebo někdo z České televize. Přece jenom už je to asi pět nebo šest let. Původně mělo jít o televizní film, ale s producentem Pavlem Melounkem jsme si řekli, že takového scénáře je pro televizní inscenaci škoda a že by bylo dobré natočit to pro kina. Sám jsem se pak podílel na úpravách scénáře, například jsem dopsal postavu babičky v podání Niny Divíškové, která v původní verzi nebyla.

Nakolik jsou ve filmu zachyceny vaše vlastní zážitky?
Já sám jsem se snažil zachytit atmosféru okupace, jak si ji pamatuju. Ale jinak je to otázka spíše na Martina. K napsání scénáře ho inspirovalo skutečné setkání s jedním ruským dezertérem, který tehdy stejně jako náš hrdina také nevěděl, kde je a co má dělat.

Do rolí manželů Sinkových jste obsadil Viktora Preisse a Pavlu Tomicovou. Měl jste o nich jako o páru jasnou představu už od začátku?
Co se týče Viktora, známe se už ze školy, čili nějakých čtyřicet let. Pracoval jsem s ním jenom jednou, ale věděl jsem, že postavu tatínka, takového trochu moulu, zahraje dobře. V případě Pavly jsem byl vždycky přesvědčený, že má na kvalitní realistické herectví, ale zatím jí takovou roli nikdo nenabídl. Když jsem se jí s tím svěřil, řekla mi: No ano, vždyť já hraju pořád jenom zrůdy! (smích)

K natáčení Anglických jahod jste si „odskočil“ z režírování seriálu Velmi křehké vztahy. V čem vidíte výhody režie celovečerního filmu oproti seriálové tvorbě?
Pochopitelně, že na realizaci celovečerního filmu máte mnohem více času. V případě seriálu musíte za dva dny stihnout zrežírovat jeden díl, běžně se zhotoví tak osm dílů za měsíc. Ale na druhou stranu, na natáčení všech filmových scén v Davli jsme měli pouze devět dní, protože herci představující ruské vojáky museli odjet, takže jsme také pracovali ve slušném presu. Ale jinak ty dvě práce nerozlišuju a nad seriály neohrnuju nos. Navíc rád pracuji s herci a myslím, že se mi do Velmi křehkých vztahů podařilo dostat dobré představitele.

Jak jste objevil herce ztvárňující milenecký pár, tedy Ivana Luptáka a Marii Štípkovou? Předpokládám, že prošli castingem…
Ne, to ne, casting je něco, co si můžou dovolit maximálně tak zahraniční producenti, protože zdejší herce neznají. Představitele jsem vybíral na DAMU, konkrétní tipy jsem dostal od Filipa Rajmonta, který má v Jahodách malou roli, hrál v mých předchozích filmech a v době, kdy jsme začali s přípravami, na DAMU učil. Nakonec jsme vybrali Ivana a Marii, kteří na první pohled budí dojem, že k sobě moc nepasují, což ve filmu hraje svou roli. Důležité také bylo, aby nevypadali současně a měli svou stylizaci.

Ve filmu se objevuje řada dobových předmětů včetně „svlékací propisky“. Exitovala nějaká archiválie, kterou jste si do filmu vyloženě prosadil?
To ani ne, ale od začátku jsem chtěl mít ve filmu kočku, která by žila u Sinků doma a představovala tak jediného svobodného tvora. Ale producenti mi ji nedovolili, protože by byla příliš drahá. (úsměv)