Kapela vznikla v roce 2006 a u jejího zrodu stály tábory a jamování při poledním klidu. ,,Všichni jsme skauti a známe se z táborů, kde jsme brnkali na kytary.

O založení kapely jsme mluvili hodně dlouho, až jsme jednou zkrátka nakoupili nástroje,“ popsal začátky olomoucké fomrmace její kytarista Vladislav Tesařík.

Rozhovor

Jak vznikl název Po obědě?
Vladislav Tesařík: Když jsme se dali dohromady, zbývalo vymyslet název. Domluvili jsme si schůzku, na kterou jsme přijeli po nedělním obědě. Padaly ještě i jiné návrhy jako U všech všudy, ale nakonec zvítězil název Po obědě.

Jaké písně jste na začátku hráli?
Vladislav Tesařík: Nebyly to typické táborové písně, spíš jsme jen tak improvizovali. Dělali jsme, co nás zrovna napadlo a bavilo.

Kdy jste vystupovali poprvé?
Vladislav Tesařík: Tuším, že to bylo v roce 2007 na maturitním plese Slovanského gymnázia našeho kamaráda. Koncert jsme odehráli v malém sále olomoucké Sidie.
Radka Krylová: Bylo to překvapivě dobrý, báli jsme se toho, cvičili jsme celej víkend. Potom nás lidi chválili víc, než jsme čekali, což nás příjemně nakoplo.

Byli jste před vystoupením nervózní?
Radka Krylová: No jé je, a vydrželo nám to doteď.
Vladislav Tesařík: Radka nás uklidňuje čokoládou.

Máte v repertoáru vlastní písně, nebo čerpáte i odjinud?
Radka Krylová: Texty jsou více méně moje, jsou to v podstatě takový starý básničky, který jsem psala od čtrnácti. Některý z nich jsme pak vybrali a zhudebnili je. V současné době se snažím skládat nové. Občas si nějaké texty vypůjčíme, dva máme od mojí kamarádky. Nějaké písně jsme převzali, například od Pavla Kohouta. Kluci taky občas přijdou s nějakým nápadem. Jinak je to spíš moje. Ale hudbu tvoříme v podstatě společně. Většinou je to tak, že někdo přijde s nápadem, který se pak rozvine. Každý něčím přispěje.
Vladislav Tesařík: Radka nás u toho diriguje (smích). Bez ní by to nešlo.

V roce 2009 jste pokřtili svoje první album Jdeme do ZOO, jak vznikalo?
Radka Krylová: Dělali jsme ho trochu podomácku, nahráli jsme jej, opatřili obalem, nebylo to nijak složité. Fanoušci si ho mohli koupit na koncertech, nakonec jsme prodali skoro všechny kopie. O velkém výdělku se však mluvit nedá, v podstatě se pokryly jen náklady.

Chystáte druhé album?
Radka Krylová: Hned jak bude co nahrát. Zatím ještě nemáme dost písniček. U prvního alba jsme si splnili počáteční sen každého hudebníka – něco si nahrát a držet to v ruce. Další album však chceme natočit s větším rozmyslem.

Kdybyste se měli žánrově zařadit, kam by to bylo?
Jaroslav Novotný: To je ta nejtěžší otázka, na kterou se nás lidi ptají. Sami to neumíme specifikovat. Já jsem si vymyslel takovou průpovídku, že hrajeme něco mezi klaun folkem a country technem (smích). Většina nás však řadí k alternativě.

Ve vaší hudbě se odráží více stylů, čemu každý z vás dává přednost?
Radka Krylová: Na něčem se shodneme, naší oblíbenou kapelou je skupina Hm. Ale jinak má každý rád něco jiného. Poslouchám od všeho trochu.
Jaroslav Novotný: Mě zajímá electro a jeho různý styly.
Martin Švarc: Líbí se mi všechno možné, často dost šílené věci. Od vážné hudby přes electro. Poslouchám všechno, co se dá poslouchat. Teď například americkou alternativu Grizzly Bear.
Vladislav Tesařík: Já se motám kolem rocku.

Většina z vás studuje mimo Olomouc, jak se vám daří skloubit zkoušky kapely se studiem?
Radka Krylová: Zkoušíme asi tak jednou za čtrnáct dní, což není moc, chtělo by to určitě víc. Snažíme se zajistit, abychom mohli zkoušet jak v Brně, tak tady v Olomouci, ale bohužel se nám to zatím nedaří. V Brně nemůžeme najít prostory.

Dosud jste hráli v olomouckých klubech, chtěli byste si zahrát i jinde? Nepřemýšleli jste třeba o letních festivalech?
Radka Krylová: Na festivalech bysme hráli rádi. Přemýšleli jsme nad takovým menším festivalem v Boskovicích, který je nám sympatický. U letních festivalů je však problém v tom, že skončí zkoušky a všichni z kapely se rozjedou do světa. Jeden je v Indii, druhý na táboře. Je těžké to skloubit dohromady.

JANA ABSOLONOVÁ