Režisér Michael Tarant a soubor opery a operety Moravského divadla přivezli vloni do Prahy inscenaci Verdiho Attily a vyhráli s ní cenu Libuška. Když však stejný soubor představil minulou sobotu ve Stavovském divadle Smetanova Dalibora, vzbudil značnou kontroverzi. Důvod? Nový překlad libreta.

„Publikum dávalo v průběhu večera najevo své emoce, ale rozhodně nešlo o jednostranný odsudek. Kromě pískotu a bučení se ozýval i potlesk, diváci dokázali ocenit výkony zpěváků i orchestru. Kontroverzi vyvolala skutečnost, že si režisér Tarant troufl vytvořit k tak klasickému dílu, jakým Dalibor je, zcela nové libreto. Když se před několika lety pokusil stejný titul modernizovat Jan Antonín Pitínský, dopadl úplně stejně,“ prozradila ředitelka festivalu Lenka Šaldová.

Šéfka olomouckého souboru opery a operety Ludmila Machytková přiznává, že s kontroverzním přijetím trochu počítala.

„Bylo zřejmé, že publikum, které má zažité původní překlad libreta, novou verzi odmítne. Nicméně se nám podařilo rozvířit veřejné mínění a to není vůbec na škodu,“ svěřila se Machytková.

Smetana zkomponoval operu v roce 1868, přičemž zhudebnil libreto německy píšícího autora Josefa Wenziga To posléze do češtiny přeložil Ervín Špindler.

Právě zastaralý text představoval pro Tarantovu inscenaci zásadní problém. Režisér přistoupil k zajímavému kroku a oslovil překladatele Pavla Drábka, aby vytvořil zcela nový překlad.

„V mém libretu jsem se snažil naplnit mýtus, který Dalibor má a který staré překlady ničily nánosem dobové mluvy. Ta se dnes již přežila a působí uměle. Chtěl jsem, aby postavy na jevišti byly lidštější a méně spoléhaly na patos,“ vysvětlil Drábek.