Návštěvníci Století relativity najdou hned ve dvou patrech muzea, po dvouměsíční pauze se jim opět otevře ve čtvrtek 8. března.

Umění první poloviny dvacátého století najdou návštěvníci v Mansardě. Muzeum klade důraz především na ta malířská a sochařská díla, která reprezentují základní proudy v českém moderním umění tohoto období.

„Jednou z největších novinek této části expozice je sbírka kreseb olomouckého rodáka a průkopníka moderního abstraktního projevu česko-německého malíře Adolfa Hölzela, kterou získalo Muzeum umění loni jako dar Heinze a Moniky Röthingerových. Abstrakci rozšířila i abstraktní kompozice architekta a hudebního teoretika  Arne Hoška,“ uvedl mluvčí Muzea umění Tomáš Kasal.

Poznamenal, že stálou expozici obohatily také další plastiky z bohatého fondu sochařské sbírky muzea, například kubistická Hlava ženy z roku 1919 od Otty Gutfreunda nebo Sedící dívka od Jana Laudy (1925) a zcela unikátně komponovaná Hlava od malíře Emila Filly.

„Známého představitele českého kubismu Emila Fillu připomene v reinstalované expozici navíc další obraz Píseň o Polednici z roku 1939,“ upozornil mluvčí.

Lepší technické vybavení

Druhá část stálé expozice, Obrazárna, má ambice přiblížit v koncentrovaném přehledu nejvýznamnější výtvarné tendence od skončení druhé světové války až do závěru 20. století.

„Nepředstavujeme tam jen české umění. V souvislosti s výrazným akvizičním úsilím spojeným s projektem Středoevropského fora Olomouc jsme se pokusili o vřazení české sbírky do širšího kontextu. Návštěvníci tak uvidí také tvorbu exilových autorů a význačných umělců z Polska, Maďarska a Slovenska,“ doplnil Tomáš Kasal.

Dvouměsíční uzavření výstavních prostor veřejnosti posloužilo také k zlepšení technického vybavení výstavy. Cenné exponáty, tak návštěvníci mohou vidět v novém světle, a to doslova.

Původní zářivky byly totiž nahrazeny světly, u kterých jde regulovat světelnost i UV záření.